Foto Paul Kagame, Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)
První týden očkovací kampaně bylo ve Francii aplikováno pouze něco málo přes pět set dávek. Za až trapně pomalé počáteční tempo se na francouzskou vládu snesla silná vlna kritiky, která ale postupně odezněla. Situace se totiž zlepšila a koncem ledna 2021 postup Francie překonal Českou republiku a v srpnu Francie předčila i počátečního očkovacího premianta Velkou Británii, která původně měla značný náskok. Pro Francouze bylo jistým zklamáním, že francouzský farmaceutický obr Sanofi nebyl schopen dostatečně rychle vyvinout a otestovat svoji vakcínu. Výsledky finálních testů dorazí až v první třetině roku 2022, tedy příliš pozdě na její využití pro posilovací dávku ve Francii. Využití by ale mohla najít v těch částech světa, kterým se zatím vakcín nedostává.
Vakcinační kampaň
Více než tři čtvrtiny Francouzů prošly plnou vakcinací (oběma dávkami u dvoudávkových vakcín). Francie v tomto ohledu není nejúspěšnější zemí v EU, ale její výsledky jsou nadprůměrné. Ze všech obyvatel Francie starších dvanácti let se naočkovalo aspoň první dávkou již 93,1 procenta. Když se podíváme pouze na obyvatelstvo, které může volit (starší 18 let), jen 6,8 procenta Francouzů ještě nemělo ani jednu dávku vakcíny. Očkování pěti- až jedenáctiletých dětí ve Francii započalo 22. prosince 2021, ale zatím postupuje jen pomalu (přibližně dvě procenta naočkovaných), což lze vysvětlit nedostatkem očkovacích míst pro očkování tak malých dětí v kombinaci s váháním rodičů děti v tomto věku nechat očkovat.
Do druhého kola Macron s největší pravděpodobností postoupí a má dobré šance zůstat v Elysejském paláci až do roku 2027.
Za poznámku stojí, že úspěch vakcinační kampaně poněkud zkreslují průměrná čísla, která upozaďují jak rozdíly v rámci metropolitní Francie, tak špatnou situaci v zámořských územích (Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik a další ostrovy). Zámořská území Francie zaznamenala vinnou nízké proočkovanosti nesrovnatelně tragičtější průběh pandemie než část evropská a s rokem 2022 se zde vrací výjimečný stav a výrazně restriktivnější opatření známá z dřívějších fází pandemie.
Úspěšný výsledek francouzské očkovací kampaně je pozoruhodný i vzhledem k tomu, že Francie v rámci průzkumů veřejného mínění ohledně skepticismu vůči očkování vycházela v roce 2020 s přehledem jako světový šampion. Oproti průměru 73 procent se tehdy údajně chtělo očkovat pouze 54 až 59 procent Francouzů. Úspěch francouzské vakcinační kampaně ukázal, že lidé se dají přesvědčit, když je kampaň dobře naplánovaná a komunikace zvládnutá. Macron také může poukázat na úspěch Evropské unie a strategie společných nákupů vakcín jako na příklad evropské spolupráce a solidarity, která dala možnost všem členským státům bez rozdílu možnost naočkovat své obyvatelstvo.
Francie je ovšem specifická tím, že šla cestou de facto povinného očkování. Skutečně povinné očkování ve Francii platí od 15. září 2021 pouze pro vybrané profese: zdravotníky, personál pracující v pečovatelských domech, studenty souvisejících oborů, hasiče, četníky a vojenské složky nasazené pro ochranu civilních prostor. Ústavnost tohoto nařízení již hodnotil a schválil francouzský ústavní soud. Kvůli problematické vymahatelnosti všeobecného povinného očkování proti covidu se Macron rozhodl jít cestou zpočátku nepřímých, později stále přímějších motivačních či nátlakových mechanismů. Zásadní bylo zavedení zdravotního průkazu (passe sanitaire) v létě 2021, který (podobně jako česká Tečka) byl podmínkou přístupu do restaurací a dalších veřejných míst. Se začátkem podzimu došlo ke zpoplatnění testů pro neočkované, což motivovalo řadu těch, co s očkováním ještě váhali, aby se naočkovali. Cílem této strategie byla vedle podpory očkovací kampaně také ochrana francouzského zdravotnictví před přetížením velkým počtem pacientů a udržení ekonomiky a kulturního života v chodu.
Macronovy projevy o „nasrání neočkovaných“ přišly ve fázi, kdy se v parlamentu projednávala přeměna zdravotní průkazu na průkaz očkovací (passe vaccinal). Ten se má odlišovat tím, že již nepřipouští alternativu využití negativních testů pro přístup do veřejných prostor. Lze říct, že v případě přijetí očkovacího průkazu bude očkování proti covidu ve Francii de facto povinné. V reakci na Macronovy kontroverzní výroky se opozici v Národním shromáždění (dolní komoře parlamentu) podařilo projednávání zákona o očkovacím průkazu zablokovat. Senát, ovládaný opozičními republikány, přijal upravenou verzi zákona o očkovacím průkazu, která nepočítá s platností pro mladší osmnácti let a podmiňuje platnost průkazu kritickým stavem různých indikátorů vývoje pandemie. Dá se očekávat, že i přes obstrukce bude v nějaké podobně očkovací průkaz schválen. Normu podpoří i poslanci opozičních stran, kteří si ale zatím stěžují na nedostatek demokratické diskuze před schvalováním tak významného opatření. Vládní většina zase opozici kritizuje za politikaření a brždění nutných opatření pro boj s pandemií.
Nejhlasitějšími kritiky očkovacího průkazu jsou krajně pravicové Národní shromáždění a krajně levicová Nepodvolená Francie (La France Insoumise) v čele s Jeanem-Lucem Mélenchonem, nejsilnějším prezidentským kandidátem levého spektra z voleb 2017. Jsou ale i politické síly, které prosazují povinné očkování. Představitelé Socialistické strany v parlamentu, ale například i Macronův bývalý premiér Édouard Philippe se vyslovili ve prospěch přístupu, který by povinnost očkování nijak nemaskoval. V žádném případě ovšem francouzská vláda nepočítá s odmítnutím zdravotní péče neočkovaným či upřednostňováním očkovaných při poskytování zdravotní péče.
Již při zavedení zdravotního průkazu se přes souhlas většiny Francouzů našlo nemálo hlasitých odpůrců. Demonstrace čítající až 200 tisíc lidí opakovaně o víkendech v létě zaplňovaly ulice francouzských měst. Na Francii nejde o úplně rekordní počty, ale rozsah protestů je pozoruhodný, zvláště proto, že proběhly během léta, kdy se většinou tolik nedemonstruje. O víkendu po Macronově výroku o „nasrání neočkovaných“, se na protestech proti plánu přeměny zdravotního průkaz na průkaz očkovací sešlo na sto tisíc lidí. Tím, že Macron konflikt s odpůrci očkování graduje a rozdmýchává, hraje potenciálně nebezpečnou hru. Oproti konfliktu se žlutými vestami, se kterými Francouzi většinově sympatizovali, je sice většina veřejnosti na straně zdravotního i očkovacího průkazu, i tak ale může mít tato situace nebezpečné vyústění a mohla by znamenat násilný průběh volební kampaně před prezidentskými volbami.
Nástup omikronu rozkládá francouzské školství
Ve vánočním projevu Macron připomněl smutnou bilanci pandemie ve Francii, která si do té doby vyžádala 123 tisíc životů. Francouzský prezident sice Francouze varoval, že zemi ještě čekají těžké dny, snažil se ale věnovat i dalším tématům: francouzskému předsednictví v Radě EU, investičním plánů, prezidentským volbám. Realita rychle se zhoršující situace ovšem z covidu udělala opět hlavní téma. Francie po vlně delty po krátkém snížení počtu případů plynule navázala na vlnu další, již šestou. Mezi svátky a koncem roku tak veřejnost očekávala zásadní zpřísňující opatření, ta ale nepřišla. Počty nově nakažených v současné době stoupají a oficiální počty zaznamenaly bezmála půl milionu případů za 24 hodin. Dle odhadů ministerstva zdravotnictví jsou počty nakažených ve skutečnosti spíše dvojnásobné. S ještě nakažlivější variantou omikron je však dle dat spojen méně závažný průběh, což vede k menšímu tlaku na zdravotní systém. Únava personálu a celková situace zdravotnického systému je nicméně oproti roku 2020 v současné situaci horší.
Rychlé šíření varianty omikron navíc narušuje fungování francouzského školství. Po skončení prvního lockdownu se Francie snažila zamezit opětovnému uzavření škol. Dle dat UNESCO Francie s 12 ztracenými týdny výuky dosahuje světové špičky v minimálním počtu zameškaných hodin a je v tomto ohledu výrazně lepší než většina evropských států (včetně Německa s 38, Velké Británie s 27 a samozřejmě ČR se 46 ztracenými týdny). Otevření škol bylo vnímáno jako priorita nejen kvůli dopadu na studenty ze sociálně slabšího zázemí, ale také kvůli vlivu na ekonomiku. Dlouhodobá, úspěšná a populární strategie držet školy otevřené takřka za každou cenu ovšem s variantou omikron narazila na své limity. Republikánka Valérie Pécresse navrhovala odložit návrat do škol o jeden týden. To se ale ve Francii na rozdíl od jiných zemí nestalo a v rekci na masivní nástup nové varianty vláda během jednoho týdne přišla se třemi různými variantami systému pro dodržování protiepidemiologických opatření ve školách. Rozhodnutí spoléhat na samotesty prováděné rodiči vyvolalo obrovský zmatek a naštvání rodičů i učitelů. Učitelské odbory následně vyhlásily na čtvrtek 13. ledna stávku. Její iniciátoři volají po ukončení lží a opovrhování učiteli a po zajištění bezpečných podmínek proti variantě omikron. Dle údajů ministerstva školství se stávky zúčastnilo 38,5 procenta učitelů. Odbory ale mluví o výrazně vyšších číslech: 75 procent na prvním stupni a 62 procent na druhém stupni. I nižší odhad ministerstva však poukazuje na silnou účast a potenciálně velký problém pro Macronovu vládu, pro kterou byly otevřené a fungující školy vedle očkování druhým pilířem protipandemické strategie.
Velké množství případů spojených s variantou omikron dopadá i na jiné části společnosti – francouzské dráhy ruší až 20 procent všech spojů a situaci ještě zhoršuje narůstající inflace. Proti stoupajícím cenám energií Macron již koncem minulého roku schválil navýšení příspěvků pro ty nejchudší. Francouzská společnost je každopádně covidovou krizí vyčerpána. Dvouletý boj s pandemií si vybírá svou daň. Vedle značných nákladů ekonomických jde i o značné psychologické vypětí a vyčerpání, které lze pozorovat na dvojnásobné míře výskytu depresí (22 procent oproti 10 procentům populace v období před covidem) a dalších nemocí psychiky. Nespokojenost se situací se přitom projevuje i nárůstem výhružek a fyzických útoků na zástupce Macronovy vlády. Francouzské ministerstvo vnitra eviduje na tři sta stížností proti výhružkám smrtí na adresu poslanců a senátorů, z toho šedesát za rok 2022.
Favorit navzdory pandemické krizi?
Z volebních průzkumů Emmanuel Macron doposud soustavně vycházel jako favorit nadcházejícího klání o prezidentský úřad. Všechny modely jej soustavně ukazují jako vítěze prvního i druhého kola voleb. Zároveň je ale v nevýhodné pozici, protože jej jako úřadujícího prezidenta mohou Francouzi vnímat jako symbol všech problémů, se kterými se Francie potýká. Macronovu znovuzvolení také nenahrává fakt, že se mu během jeho pěti let nepodařilo prosadit výrazné strukturální reformy. Bude vůbec prvním prezidentem v historii páté republiky, který nebyl schopen dotáhnout do konce žádnou reformu důchodů. Jako sice kolísavé, ale celkově relativně úspěšné lze hodnotit vypořádání se s největšími hrozbami pandemie. Na evropské poměry kvalitní vakcinační kampaň zamezila nejhorším scénářům a ještě většímu množství obětí. Macronovi víceméně vyšly občas riskantní sázky na někdy mírnější přístup, než mu radili odborní poradci, otevřené školy, a naopak tlak na de facto povinné očkování.
Macron provedl Francii pandemií, aniž by vypukla obrovská ekonomická krize s masivní nezaměstnaností. S přicházejícím jarem se dá čekat zlepšení pandemické situace a s tím spojené zlepšení situace ekonomické. Ačkoli pandemie v dubnu nezmizí, může aspoň výrazně oslabit, za což by prezident mohl získat kredit. Na druhou stranu, i varianta, že se pandemická situace do voleb výrazně nezlepší, může hrát ve prospěch Macrona. Jako hlava exekutivy může ohlašováním a odvoláváním opatření ovládnout mediální prostor. Jeho dosavadní televizní vystoupení zaznamenala velkou sledovanost od 20 až po 36 milionů diváků. Také protipandemická omezení a neochota lidí účastnit se velkých akcí hrají v neprospěch Macronových vyzyvatelů jejichž politické kampaně by pro mobilizaci a sjednocení roztříštěných sil tradiční velké mítinky potřebovaly.
Mnoho se ale může ještě změnit, což ukazují volby z roku 2002, kdy vycházel jako favorit tehdejší socialistický premiér Lionel Jospin, nakonec ale do druhého kola postoupil vůbec poprvé zástupce krajní pravice Jean-Marie Le Pen (otec Marine Le Penové a předchozí hlava Národní fronty). Přesnost volebních průzkumů ve Francii se však po této zkušenosti a zavedení metod průzkumů přes telefon a internet výrazně zlepšila. Do druhého kola Macron s největší pravděpodobností postoupí a má dobré šance zůstat v Elysejském paláci až do roku 2027. I tak ale zůstává faktem, že je situace v mnoha ohledech velmi nestabilní, předpokládá se rekordně nízká volební účast a do voleb se toho může stát ještě hodně.
Hranici pro postup do druhého kola se blíží vítězka republikánských primárek Valérie Pécresse, která by se mohla stát první prezidentkou v historii Francie. V úspěch při svém třetím pokusu dobýt Elysejský palác doufá i Marine Le Pen, ale také její konkurent a bývalý politický komentátor Éric Zemmour, který by svou ještě radikálnější rétorikou rád získal pozici favorita voličů krajní a části tradiční pravice. Naopak cesta k volebnímu úspěchu francouzské levice se zdá být tentokrát kvůli extrémní roztříštěnosti sil velmi komplikovaná – k vítězství by nejspíš potřebovala malý politický zázrak. Macron tak asi bude pro levicové voliče ve všech pravděpodobných duelech opět tím menším zlem, otázkou ale zůstává, zda kvůli frustraci a nedostatečné nabídce tito voliči k druhému kolu vůbec přijdou nebo zda třeba nevhodí prázdný hlas. To, jaká bude realita a jestli Macron opět získá podporu Francouzů, nebo bude uprostřed evropského předsednictví Francie trapně nahrazen někým jiným, definitivně zjistíme až o volbách 10. a 24. dubna.
Autor je doktorand na Katedře evropských studií Fakulty sociálních věd UK.