Foto Sami Kuokkanen / Nordisk Film
Helsinky, rok 1944: ani Finsko se během druhé světové války nevyhnulo náletům. Mladá malířka, patřící ke švédské menšině ve Finsku, si vymýšlí příběhy o skřítcích z údolí Muminků, aby pomohla vyděšeným dětem během náletů odvrátit myšlenky od probíhající války. Že by právě Muminci byli dílo, které jí zajistí nesmrtelnost, jí vůbec nenapadne. Po válce se Tove Jansson snaží se prorazit jako malířka.
Její životní příběh objasňuje, proč dnes platí v LGBTQ komunitě za queer ikonu.
Snímek Tove z roku 2020 nemá ambice pokrýt celý barvitý život Tove Jansson. Chce přiblížit jeho zlomové okamžiky, jako bylo uvědomění si vlastní sexuální orientace nebo právě zrod Muminků. Film zcela zaslouženě před dvěma lety ovládl Jussi Awards, tedy nejvyšší finské filmové ceny, včetně ceny pro nejlepší herečku v hlavní roli, již získala nezapomenutelná Alma Pöysti. Mimochodem, herečka patří ke švédsky hovořící finské menšině stejně jako Tove Jansson.
K umění měla Tove Jansson odjakživa blízko. Narodila se do umělecky založené rodiny: matka byla ilustrátorkou a otec uznávaným malířem. Aby i z jeho dcery vyrostla umělkyně, si prý přál už od jejího narození. Jejich vztah ale nikdy nebyl právě růžový. Otec se proti Tove a její práci často vymezoval, kritizoval její styl. Nicméně přes časté výtky i neshody na ni byl hrdý.
Já nejsem milovaná, to Muminci
Divák skoro až voyeuristicky sleduje, jak Tove odmítá lásku sociálnědemokratického politika Atose Wirtanena a naopak jí neopětuje lásku režisérka Vivica Bandler, na jejíž popud přestala Tove Jansson vnímat Muminky jen jako zdroj přivýdělku. Jansson totiž zprvu pohádkový svět skřítků brala na lehkou váhu – jako rozptýlení a jako zdroj obživy a peněz na malířské potřeby. Zároveň do nich ale vložila část svého nitra. Dobrotivý Muminek v určitých aspektech představuje alter ego samotné Jansson, při vykreslování charakteru jeho rodičů se zase pro inspirovala u vlastní rodiny. Atos Wirtanen, jehož lásku nikdy neopětovala, ale celý život je pojilo velké přátelství, autorce posloužil jako předloha Muminkova nejlepšího přítele Šňupálka. Zákeřná postava Majky (někdy také Mii) ztělesňovala vztek, jejž Jansson neuměla vyjadřovat a ventilovala ho právě skrz škodolibou postavu.
Do příběhů promítla i svůj strach z války, během níž Muminky vymyslela. V jedné knize hrozí Muminkovi a jeho přátelům nebezpečí v podobě blížící se komety. Ta má dopadnout na jejich údolí a všechno zničit. Melancholický díl muminovské série Pozdě v listopadu zase odráží smrt autorčiny matky. A konečně, Vivica Bandler, respektive autorčina láska k ní, byla inspirací pro postavy Boba a Tin (v originále Tofslan a Vifslan podle jmen Tove a Vivica), dvou skřítků, kteří mají svou vlastní řeč a ochraňují tajemný kufr – symbol zakázané lesbické lásky. Přestože byl vztah obou umělkyň krátký a v podstatě nenaplněný, film mu věnuje většinu času. Byla to totiž právě Vivica, kdo v Mumincích viděl potenciál a kdo autorku přiměl k tomu se jim více věnovat.
Zajímavá je však zejména osobnost Tove Jansson. Už během studií byla rebelkou a na malířské akademii měla konflikty s konzervativními profesory, kteří viděli místo žen u plotny. Jansson ovšem už v mládí jasně deklarovala, že nemá v úmyslu se vdát a založit rodinu, což tehdy působilo dost nekonvenčně. Dávku odvahy projevila i během války, kdy v satirickém magazínu Garm zveřejnila karikaturu Hitlera se Stalinem.
Julie, Julie a tma
Ač samotný film strasti lesbického života v době, kdy byla homosexualita ve většině zemí trestná, přímo nevykresluje, je patrné, že Jansson to neměla jednoduché. Ve snímku se její postava sice otevřeně přihlásí k pohlavnímu styku se ženou, Finsko ale stejnopohlavní styky dekriminilizovalo až v roce 1971 (děj je zasazen do čtyřicátých a padesátých let). Se svou životní partnerkou Tuulikki Pietilä se hrdinka seznámí až ke konci filmu. Odkaz na jejich celoživotní vztah najdeme v příbězích o Mumincích. Autorka po své partnerce pojmenovala postavu Tiki. Pár tvořily od roku 1956 až do smrti Jansson v roce 2001. Registrované partnerství Finsko uzákonilo o rok později, manželství stejnopohlavních párů přijalo v roce 2017.
Skandinávské země bývají, často až stereotypně, považovány za ráj tolerance pro sexuální menšiny. Finsko, které bylo v minulosti pod nadvládou Ruska, však za zbytkem Skandinávie dlouho zaostávalo a třeba v právech trans osob stále zaostává. Dnešní Finsko je tak jedinou skandinávskou zemí, která vyžaduje povinné sterilizace trans lidí. I když je Tove Jansson spojovaná primárně s Muminky, film ukazuje, že se věnovala i malířství a také literární tvorbě pro dospělé. Navíc její životní příběh objasňuje, proč dnes platí v LGBTQ komunitě za queer ikonu. Nyní to díky filmu Tove mohou vidět i čeští diváci.
Autorka studuje žurnalistiku.