Foto Aerofilms
„Kuchařský thriller“, „horor z gastrobyznysu“, „filmový panický záchvat“ nebo „jednozáběrové gastrodrama“ – tak Bod varu překřtili v Karlových Varech, kde měl film minulý rok premiéru. To všechno snímek docela dobře vystihuje, přináší totiž opravdu neobvykle silný zážitek. Představte si, že trávíte večer v pětihvězdičkové restauraci. Nikoliv však jako host, ale jako šéfkuchař. A to šéfkuchař, kterému se hroutí zároveň osobní i profesní život.
Imerzivní divadlo a měnící se perspektiva
Film Philipa Barantiniho Bod varu nejvíc ze všeho připomíná představení takzvaného imerzivního divadla, během něhož jako divák nesedíte v publiku na sedadle, ale pohybujete se prostorem spolu s herci. Můžete si vybrat, zda budete sledovat jednu postavu, konkrétní příběhovou linku, nebo postavy a mikropříběhy střídat na základě toho, co vás zrovna zaujme. V Barantiniho snímku kamera Matthewa Lewise supluje měnící se diváckou perspektivu, protože se v jednom nepřerušeném, hodinu a půl dlouhém záběru pohybuje po londýnské restauraci a jejím bezprostředním okolí. A přestože se vytrácí možnost výběru, kudy se vydáte, je to zážitek skutečně pohlcující.
Barantini dělá z každé scény lekci filmové autenticity.
Více než vůně vybraných pokrmů na vás ale budou doléhat pocity stresu, vyhoření a nezvladatelnosti hromadících nepříjemných situací. Snímek začíná i končí záběrem na šéfkuchaře Andyho, jehož ztvárnil britský herec Stephen Graham. Právě na jeho výkonu v roli vyčerpaného člověka na pokraji zhroucení, který však nedisponuje luxusem zastavit se a v klidu si promyslet další kroky, film z velké míry stojí. I proto režisér zvolil poněkud netradiční metodu castingu dalších rolí: herce vybíral výhradně Graham, tak jako si šéfkuchař volí svůj tým. Jeho zástupkyni, jež s ním evidentně zažila úspěchy i pády a nyní v podstatě sama drží kuchyni v běhu, hraje Vinette Robinson (s níž Graham nedávno spolupracoval na Vánoční koledě). V roli žoviální pekařky se objeví Grahamova žena Hannah Walters a i další herecké party obsadili Grahamovi přátelé a spolupracovníci.
Nový pohled na gastrobyznys
Jedenačtyřicetiletý Philip Barantini se ve filmovém prostředí pohybuje přes dvacet let – z toho však většinu času jako herec. V dobách, kdy nedostával dost rolí, si začal přivydělávat v restauraci. Brzy se vypracoval na šéfkuchaře a zůstal jím deset let. Když začal přemýšlet o tématu svého nového filmu, zákulisí prostředí luxusních restaurací se nabízelo jako něco, o čemž nejenže mnoho věděl, ale co si navíc zaslouží novou perspektivu. Tlak na výkonnost a zoufalá snaha sladit kariéru, rodinu a finance, jsou evidentně režisérovo osobní téma. Barantini má navíc slabost pro mužské figury, kterým se život rozpadá pod rukama. Bodu varu předcházel celovečerní debut Villain – nepříliš dobře hodnocená akční kriminálka o vězni propuštěném na svobodu. V krátkometrážním snímku Seconds Out se Barantini věnoval mladému boxerovi, který kromě ringu bojuje také na poli duševního zdraví a předsudků ohledně maskulinity. V současnosti běží na BBC minisérie The Responder – Barantini režíroval jeden z dílů, v němž Martin Freeman hraje policistu na hraně osobní i profesní krize.
Se Stephenem Grahamem se Barantini seznámil při natáčení Bratrstva neohrožených a chtěl s ním na Bodu varu pracovat od samého začátku. Aby na snímek získal finance, natočili spolu v roce 2019 nejprve dvacetiminutový film stejného názvu. Teprve po úspěchu na festivalech mohl začít celovečerní vznikat Bod varu.
Film není lehké sledovat. Ale poznáváme se v něm všichni. Nemusíte pracovat zrovna v restauraci, abyste někdy zažívali podobné situace jako Andy. Do práce jdete pozdě, právě když tam na vás čeká neohlášená kontrola, zákazníci nejsou spokojeni, v týmu nepanuje dobrá atmosféra, a do toho řešíte manželskou krizi a mínusovou částku na účtu. Prostředí špičkové restaurace tak sledujeme mimo rámec vyšperkovaných soutěžních reality shows. Oceňovaný šéfkuchař Jean-Christophe Novelli ostatně mluví o snímku jako „o běžném pracovním dni“ a rovnou přidává vlastní historky. Třeba o tom, jak mu dala zákaznice pěstí do obličeje.
Lekce filmové autenticity
Podle Barantiniho vše ve filmu vychází z jeho osobní zkušenosti – včetně mrazivého závěru. Hlavní linku přitom doplňují mikropříběhy vedlejších postav. Když kamera šéfkuchaře na chvíli opustí, zachycuje útržky rozhovorů, vzájemné škádlení, hádky i osamocený pláč na záchodě. Andyho zástupkyně Carly má lepší nabídku z jiného podniku, a přestože svého šéfa a přítele nechce nechat na holičkách, ráda by si pro sebe vyjednala alespoň lepší finanční podmínky. Servírka se setkává s evidentně rasistickým zákazníkem. Jiný člen týmu se sebepoškozuje. Manažerka podniku čelí arogantním influencerům i neoblíbeností u zbytku týmu. Číšník se vypořádává s partičkou rozjetých Američanek. Andyho dávný kolega si s sebou na večeři přivede obávanou food kritičku. U dalšího stolu má dojít k zasnoubení…
Působí to trochu urputně – jako byste se do hodiny a půl snažili nacpat všechno, co se jen v restauraci může přihodit. Podobné námitky koneckonců vyvolávala i výborná Asistentka režisérky Kitty Green z prostředí kanceláře filmového magnáta. Jenže Barantini jednotlivé situace aranžuje natolik přirozeně, že spolu s bravurním hereckým ansámblem dělá z každé scény lekci filmové autenticity. V tom Asistentku výrazně převyšuje. Žádná z postav tu není jen figurka, jejíž život končí, jakmile odříká svou repliku. O každé bychom chtěli vědět víc. A často se nám po chvíli zbortí původní stereotypní představa o tom, co je zač.
Takový normální panický záchvat
Mistrovství Bodu varu nespočívá v technicky náročné jednozáběrovosti, ale v tom, že tento postup dokonale sleduje svůj účel. Film na tomto efektu nestojí a nepadá, ale divácký pocit je díky němu téměř dokumentární a postupná gradace „filmového panického záchvatu“ je budována se silou, jakou by střihy nedovolily. Na Bod varu se tak nejdete podívat, ale skutečně ho jdete zažít. Vnoříte se do děje jako neviditelný člen týmu pětihvězdičkové restaurace a s posledním záběrem ho opustíte vystresovaní, otřesení, zničení. Prostě další den v práci…
Autorka se věnuje filmovému marketingu a dramaturgii.