Ze seriálu TBH. Foto: Radek Mica
Na iVysílání České televize se nedávno objevil teenagerský webseriál s názvem TBH (zkratka pro „to be honest“ používaná na sociálních sítích). Začíná překvapivou událostí, která otřese jedním brněnským gymnáziem, aby se v závěru první epizody ukázalo, že jde o prank. Už po jejím skončení může mít divák pocit, že pro online prostředí určený seriál je sám o sobě prankem producenta nebo producentky, kterým trollí veřejnoprávní stanici. V TBH padají sprostá slova i „woke“ výrazy. Studentku, která se v úvodu stane naší průvodkyní, pošle procházející florbalista do **** už ve čtvrté minutě. Mluví se tu s ironií třeba o „demokraticko-patriarchální společnosti, ve které všichni žijeme,“ a atmosféru ve školní šatně hodnotí jiný student slovy: „Vzhledem k tomu, že jediná nadávka, která se ozývá z šatny, je ‚ty buzno’, tak jsou tam teplí asi všichni.“ Později se ukáže, že šokující událost z první epizody je následkem docela drsné šikany. Jak říká Mája, naše průvodkyně a typická SJW, tedy „social justice warriorka“: „Dochází tady k macho šikaně úplně všech.“
Léta je z televize slyšet zdánlivě neprůstřelné vysvětlení. Mladí se na televizi nedívají, jsou na internetu, nemá cenu pro ně nic vyrábět. Sledovanost bude malá. Televize se soustředí na svoje osvědčené diváky – ty starší.
Nejde jen o slovník postav nebo ochotu se zabývat závažnými tématy. TBH zajímají především emoce náctiletých postav, které si prožívají vztahová dilemata, nejistoty ohledně vlastní identity, sexuality i atmosféry v nelítostném kolektivu. Tato pro teenagerské seriály obvyklá témata uchopuje seriál s upřímností slibovanou v názvu a poučeností danou mládím scenáristického týmu. Takto autentičtí středoškoláci nebyli na veřejnoprávní stanici vidět už pěkně dlouho. Od revoluce vzniklo seriálů pro náctileté jen minimum, například dětinské 4teens. „Svoje“ postavy si teenageři museli hledat v rodinných seriálech typu Místo nahoře nebo Ranč u zelené sedmy či v zahraničních titulech.
Léta je z televize slyšet zdánlivě neprůstřelné vysvětlení. Mladí se na televizi nedívají, jsou na internetu, nemá cenu pro ně nic vyrábět. Sledovanost bude malá. Televize se soustředí na svoje osvědčené diváky – ty starší. Nevadí jí z nostalgie do nekonečna reprízovat Chalupáře nebo pustit ven šílenosti typu Sanitka 2 přesto, že se nepovedly. Dramatická tvorba tu a tam zkusí něco nového, tu a tam se jí také něco povede, ze všeho nejvíc se ale soustředí na ten nejosvědčenější žánr, kterým jsou detektivky. Ty přednostně vyrábí i jiné veřejnoprávní televize, mýtus nemožnosti zaujmout mladé publikum veřejnoprávním obsahem už ale jinde dávno padl a seriálová nabídka je výrazně pestřejší.
Pro náctileté nebo pro všechny?
Nemusíme se bavit jen o norské veřejnoprávní televizi NRK, která v roce 2015 začala na svoji online platformu umisťovat webseriál Skam, se kterým udělala bez přehánění díru do světa. Bez zajímavosti ale není jen to, že TBH se Skamem v mnohém inspiruje, ale i fakt, že i Norové byli před uvedením Skamu přesvědčení o tom, že teenageři se na veřejnoprávní televizi dívat nebudou. Tak moc, že součástí marketingové strategie seriálu bylo nedávat moc najevo, že je produktem NRK. Teenageři si ho měli najít na internetu a až později se dozvědět odkud vzešel. Dnes ho znají miliony mladých diváků i v Číně a má osm remaků v různých jazycích včetně amerického nebo francouzského. Pro NRK byl impulsem vrhnout se do neskutečně pestré tvorby pro různé typy mladých lidí, jejímiž vrcholy jsou další seriály jako 16-19. Ten sleduje podobně jako Skam každou sezonu příběh jiného teenagera, jehož věk odpovídá titulu seriálu.
Nejsou to ale jen Norové nebo BBC, které myslí na mladší teenagery, starší teenagery i mladé dospělé a pro každou skupinu produkuje něco trochu jiného. Seriály pro mladé publikum jsou v posledních letech považované za atraktivní tituly a vyrábí je nejen celá Skandinávie (ve Finsku dokonce vznikl seriál určený pouze pro Instagram), ale i Německo, Belgie nebo třeba Rusko. Úspěch přitom pochopitelně tkví především v zapojení mladých tvůrců. Ty „lokální“ přitom různě po světě povzbuzuje navíc globální úspěch seriálů jako je Sex Education nebo Euforie, na které se nedívají jen teenageři, ale jsou považované za seriály pro všechny.
Popularita teenagerských seriálů souvisí s kvalitativním skokem televizní tvorby v posledních dvou dekádách, který paradoxně většina diváků zaznamenala díky jednomu z několika celosvětově známých „románových“ titulů o sebedestruktivních mužských antihrdinech jako Sopránovi, Mad Men nebo Breaking Bad. V posledních letech, kdy je už obtížné streamovací služby vyjmenovat z hlavy a sledování seriálů se stalo jedním z dominantních způsobů trávení volného času, je však seriálů tolik, že si můžeme vybrat nejen podle žánrů. A hrdinové už dávno nejsou jen kontroverzní muži. Díky tomu, že jsou seriály nejen inovativní ve vyprávění, ale také mnohem komplexnější v popisu postav a ambicióznější při výběru témat, stávají se z titulů pro náctileté dramata zajímavá pro mnohem početnější a věkově pestřejší publikum. I TBH tak může fungovat jako rodinný seriál, na který se doma podívají všichni.
Prime time nebo místo na webu?
Existuje šance, že pokud bude Česká televize považovat TBH za úspěch – seriál už má za sebou vítězství na domácím festivalu Serial Killer, promítání na Berlinale a na jaře ho uvidí také návštěvníci dalšího prestižního festivalu v Lille Series Mania – může to být začátek nové éry. I zbytek obsahu iVysílání působí jako příslib něčeho nového. Pořady, které tu najdete, by dnes zatím nejspíš nedostaly zelenou, pokud by se měly vysílat na televizních obrazovkách. Kvůli obavám, že by neudělaly „čísla.“ V Protivných sprostých matkách padají mnohá tabu o mateřství a dokonale do skládačky témat, která vyhledávají spíš mladší, zapadnou i dva dokumentární seriály o rapu s Karlem Veselým, Rapstory a Lekce Rapu.
Jak vysvětluje hudební publicista ve druhém z nich i v podcastu Pop, je to právě tenhle hudební žánr, který si navzdory svojí popularitě může v Česku pořád říkat „underground.“ Přestože tři nejposlouchanější čeští hudebníci (Viktor Sheen, Yzomandias a Nik Tendo) jsou rappeři, mainstreamová média je zcela ignorují a nejde si představit, že by se kterýkoliv z nich objevil v pořadu České televize nebo Českého rozhlasu. Hvězdy mladého publika nejsou pro média cílící na střední a starší generace zajímavé, a to ani přesto, že ve světě jsou rappeři všudypřítomnou součástí popkulturního obsahu. Nové místo však pro ně může být na veřejnoprávní onlineové platformě.
Samostatnou kapitolou je pak pořad Novinářky, který sleduje při práci Sašu Uhlovou, Janu Ustohalovou a Hanu Čápovou. Je s podivem, že oblast, na kterou se zaměřují nejčastěji – případy systémového vydělávání na sociálně slabých nebo bezbranných či krácení jejich práv, je u nás v rámci investigativní žurnalistiky stále ještě vnímána jako okrajová. V exekucích je u nás přitom přes sedm set tisíc lidí, každý desátý obyvatel ČR je ohrožený ztrátou bydlení a každé osmnácté dítě nedokončí základní školu. Taková čísla nepochybně ovlivňují ekonomiku celého státu. Navíc máme celou řadu výzkumů svědčících o tom, že se v Česku prohlubují třídní rozdíly. Přesto patří tématům Novinářek namísto televizního hlavního vysílacího času – zákoutí na onlineové platformě. Právě ta ale může být pro ČT novým začátkem. Česká televize v ní získala zásobárnu nápadů a prostor pro experimenty, které mohou formovat její budoucnost. Snad o ní bude přemýšlet právě takto, a ne jako o prostoru, kam se dají umístit „okrajová“ témata. To, co se stane okrajovým, totiž do velké míry určují právě rozhodnutí, kam který obsah umístit.
Autorka je redaktorka Alarmu.