Foto archiv Báry Soukupové
Politička Bára Soukupová kandidovala do dolní komory parlamentu v letech 2017 a 2021, což z ní dělá první otevřeně trans osobu na kandidátce politické strany. Nechce však, aby se její trans identita změnila v nálepku nebo se stala jejím jediným politickým tématem. „Spousta trans lidí do politiky nechce nebo svou identitu skrývá. Získání veřejné funkce by pro ně automaticky znamenalo coming out a konfrontaci,“ prozradila v rozhovoru.
Jak moc jste ohledně své identity ve svém politickém vystupování otevřená? Není to pro vás nálepka?
Tuhle otázku řeším i já sama. Nejsem ohledně své identity úplně uzavřená, na sociálních sítích často sdílím příspěvky, ze kterých jde odvodit, že jsem trans. Zároveň nechci, aby to bylo moje hlavní téma. Myslím si, že mám na starosti důležitější témata. Nechci, abych byla na základě své identity vystavena – byť třeba i pozitivní – diskriminaci.
Už se vám to někdy stalo?
Těžko se to hodnotí. V určitých orgánech k tomu tendence je. Určitě je snaha mít pestré zastoupení, takže to k tomu svádí. Nejsem si jistá, kolik procent lidí, kteří mě volí, mi dalo hlas díky mým schopnostem a kolik proto, že jim přijde zajímavé, že někam bude zvolen trans člověk.
Máte odezvu od jiných trans lidí, kteří se do politiky báli vstoupit?
Popravdě, moc trans lidí v politice neznám. Hodně aktivní je třeba Georgia Hejduková, ale o trans lidech v politice jsme se spolu nebavily. Rozhodně je to však něco, co nás obě činí známé.
Myslela jsem to tak, jestli se vám ozval třeba mladý trans člověk, který má o politiku zájem, ale bál se do ní vstoupit.
Nic konkrétního si nevybavuji, ale spousta trans lidí to má tak, že svou identitu skrývají. Určité funkce a povolání, včetně politiky, jsou pro ně tabu, protože nutně znamenají veřejný coming out a konfrontaci.
Vy jste v politice od roku 2016. Vnímáte posun politiky k větší diverzitě? A teď nemyslím jen queer lidi, ale třeba zastoupení mladých žen nebo lidí s hendikepem.
Určitě ano. Vnímám celospolečenský tlak. Dříve diverzita nebyla téma, nebo aspoň nebyla tolik verbalizovaná. V posledních letech je patrná snaha o diverzitu třeba i u nás ve straně. A jak říkáte, nejenom v rámci sexuálních menšin, ale i jiných podreprezentovaných skupin.
Trans práva jsou v první řadě lidská práva, a ta se zavazují chránit všichni bez ohledu na politickou příslušnost.
Podobný trend vnímám i na celospolečenské rovině – třeba kampaň Zakroužkuj ženu, díky které je teď ve sněmovně rekordní počet žen. Vidím posun od stavu, kdy se říkalo, že je jedno, co je to za člověka, že důležité jsou jen jeho schopnosti, ke stavu, kdy i společnost chápe, že je důležité mít zastoupení různých osob s různými zkušenostmi. Protože některé věci jsou nepřenositelné.
Mluvila jste o tom, že v Pirátské straně hodně řešíte diverzitu. Znáte i trans politiky z jiných stran?
Téměř dva roky jsem byla ve vedení organizace Transparent, kde jsem narazila na kolegy aktivní i v jiných stranách. Například ve Svobodných, což je strana na pravém pólu spektra. Nejde o ideologii, spíše o záležitost kultury. Umím si představit translidi ve všech stranách politického spektra, ale je otázka dané strany, jak se k tomu postaví a jestli do ní trans lidi budou chtít. Třeba s ohledem na nenávistné projevy jejích představitelů.
V čem se liší zkušenost vaše a vašich kolegů třeba právě od konzervativních Svobodných?
Moc odlišností tam není. Svobodní mají v programu minimalizaci státu a jeho zásahů, takže v tom je možná i respekt vůči tomu, že každý může být, jaký chce, a je to v pořádku. Nemluvili o to, že by přijetí u Svobodných bylo horší než u Pirátů. I u takové strany to může být v pohodě, pokud se ctí individualita a základní svobody.
Belgie a Švédsko mají transgender ministry, Německo poslankyni. Dokážete si to představit u nás? Je na to česká společnost dostatečně tolerantní?
Není to tak, že bychom byli tolerantnější a tolerantnější, až bychom dosáhli mety, kdy už bychom mohli mít trans ministry. V každé zemi žijí různí lidé, kteří musí ve vysokých pozicích čekat urážky. Na to každý den naráží i cis hetero politici. Koneckonců i Polsko, kde je podstatně konzervativnější společnost, mělo trans poslankyni Annu Grodzkou.
Jak se v Česku žije trans lidem?
Myslím si, že poměrně dobře. Pokud máte passing (stav, kdy na trans osobě není poznat, že je trans – pozn. red.) a nedochází v běžném životě k pochybnostem, máte velké privilegium. Největší problém tady tvoří byrokracie, protože musíte během tranzice několikrát měnit jméno a nakonec i rodné číslo. Kolikrát úplně zbytečně. Minulá vláda do toho nechtěla moc šťourat. Uvidíme, co s tím udělá ta současná.
A co povinné sterilizace?
Na to narážím. Změna jména je podmíněna nucenou sterilizací. Nikomu to nepomůže a je to jen byrokraticky složitější. To vidím jako největší problém. V důsledku jsou trans lidé často do operací tlačeni. Z hlediska společenské akceptovanosti jsme na tom ale poměrně dobře.
Za práva trans lidí, včetně zrušení povinné sterilizace, se v předchozí sněmovně dost zasazoval poslanec Ondřej Profant z Pirátů nebo poslankyně za ANO Barbora Kořanová. Ani jeden z nich ale mandát neobhájil. Jak to s trans právy vypadá v nové, výrazně konzervativnější sněmovně?
Pořád doufám, že pravicový konzervatismus, který dnes sněmovně dominuje, by nemusel být na škodu trans právům. Ta nejsou ani pravicová, ani levicová, ani liberální. Trans práva jsou v první řadě lidská práva, a ta se zavazují chránit všichni bez ohledu na politickou příslušnost. Druhá věc je, že na změnu legislativy tlačí i mezinárodní organizace, máme platná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva i Evropské sociální charty. Takže současná situace není příjemná ani pro ministerstva. Doufám, že si politici uvědomí, že tady nejde hodnotový střet, ale že je to čistě praktická věc. Současný stav jen způsobuje zmatky a nikdo na tom neprofituje. Nerada bych to rámovala jako ideologický střet. Nicméně strany současné vládní koalice se tomuto tématu vyhýbají.
Věříte, že by nový zákon prošel sněmovnou?
Klíčový je postoj ministerstev, zejména ministerstvo vnitra a spravedlnosti, částečně i zdravotnictví. To je důležité pro to, aby novela prošla. I samotné úřady podle mě vědí, že současný stav není udržitelný. Třeba novelu o stejnopohlavním manželství vnímám jako ideologický souboj, ale tady jde v první řadě o lidská práva a v druhé řadě o zbytečné byrokratické překážky.
Registrovaní partneři nemají nárok na vdovský důchod a jejich majetky nespadají do společného jmění manželů. To nejsou lidská práva?
Všechna práva lidí jsou lidská práva, samozřejmě i to na manželství. Ale je tu systém, který nutí lidi k tomu, aby se nechali sterilizovat, což se dá brát jako újma na zdraví, ačkoli spousta trans lidí ty operace podstoupit chce. Ale stát by vás neměl nutit k tomu, abyste takto zacházeli se svým tělem. Vnímám velký rozdíl mezi tím, když vás zákon tlačí do něčeho, co může ohrozit vaše zdraví, anebo když vám zákon neuzná dědická práva. Samozřejmě, je to také problém a já manželství pro všechny podporuju. Jen to má jiný rozměr, než když jde o zdraví.
Jak se na zlepšování života trans lidí podílí organizace Transparent? Komunikuje se zákonodárci?
Snažili jsme se o to v minulém volebním období. Ondřej Profant nebo Barbora Kořanová byli našimi velkými podporovateli a snažili se o legislativní změny. Snažili jsme se mluvit i s ostatními politiky, aby se věci daly do pohybu, ale nakonec se to nepovedlo. Jednou z našich činností je lobbing mezi politiky a snaha o legislativní změny. Nicméně to není jediná náplň práce. Transparent se snaží hlavně o podporu jednotlivců, pořádá třeba podpůrné skupiny.
Podívejme se teď mimo politiku… V populárním seriálu Euphoria je postava Jules. Ona je trans, nestydí se za to, ale nestojí na tom její osobnost ani dějová linka. Je potřeba toto téma prezentovat, aniž by to působilo, že „někdo někomu něco cpe“?
Ano, takové postavy v popkultuře potřebujeme. Před deseti a více lety mohl člověk vídat jen postavy, jejichž hlavní vlastností bylo, že jsou trans. Zpravidla ani nebyly hlavní, a když ano, tak se příběh točil kolem toho, že jsou trans, a jiné povahové rysy tam nebyly. S tím se špatně ztotožňuje, protože to staví trans lidi do pozice něčeho exotického a dělá to z nich opičky ve vitríně. A to jako mladý trans člověk nechcete. Proto je důležité, že teď vznikají komplexní postavy jako právě Jules. Ukazují, že trans lidé jsou různí. Nejen že mají odlišné sexuální preference, jsou také různého vzhledu, různě chytří a řeší různé věci. To, že jsou trans, netvoří celou jejich osobnost. Postava Jules nám umožňuje přemýšlet o trans lidech jako o běžném jevu ve společnosti, a právě tak chce být většina trans lidí přijímaná.
V české tvorbě si vybavuju trans postavu jen v seriálu Most! Dáša na mě ale tak trochu působila jako zmíněná „opička ve vitríně“.
Most! byl takový půlkrok. Je super, že jsme se dočkali doby, kdy je v seriálu vesměs pozitivní trans postava. Ale některé situace nebyly úplně dobře pojaté a Dáša byla někdy až karikaturní. Je vidět, že tam chyběla konzultace s někým, kdo je trans a zažívá situace, jimž byla Dáša vystavena. Na jedničku to tedy není, ale samotný fakt, že tam vystupuje někdo takový a navíc jako jedna z hlavních postav, je na český seriál významný pokrok.