Foto Kancelář veřejného ochránce práv
Jako ombudsman má Stanislav Křeček k dispozici nekonečnou řadu problémů, které by mohl řešit a tisíce lidí, kterým by mohl pomoci. K obojímu má k dispozici přes stovku právníků, expertů a výzkumníků. Přesto je nejviditelnější činností člověka s platem dvě stě tisíc korun měsíčně soustavné kopání do slabších na internetu.
Místo aby někomu pomáhal, dává pozor, aby se někdo svých práv náhodou nedomohl. Zvláště pokud patří k lidem s odlišnou sexuální orientací či genderovou identitou, má jinou barvu kůže než Křeček nebo žije ve vyloučené lokalitě. Problémem je pro ombudsmana také Istanbulská úmluva, která bojuje proti násilí na ženách. Pro Křečka je totiž problém všechno, co by mohlo někomu pomoci.
Místo aby někomu pomáhal, dává pozor, aby se někdo svých práv náhodou nedomohl. Zvláště pokud patří k lidem s odlišnou sexuální orientací či genderovou identitou, má jinou barvu kůže než Křeček nebo žije ve vyloučené lokalitě.
Jako mnoho věcí na tomto světě, také zvolení Křečka ombudsmanem se stalo spíše omylem. Původní favoritka, Helena Válková, se kandidatury vzdala poté, co se ukázalo, že spolupracovala s prokurátorem Urválkem, který stál mimo jiné za odsouzením k trestu smrti Milady Horákové. A tak přišel na řadu Křeček, přítel Miloše Zemana a osvědčený servilní sluha mocných. Před svým zvolením proklamoval, že nebude aktivistický a bude jen vyřizovat stížnosti občanů. Ve skutečnosti je prvním aktivistickým ombudsmanem, který prosazuje především svou vlastní politickou agendu.
Krátce po jeho nástupu do úřadu nás zasáhla epidemie a s ní také první vládní opatření. Pravá chvíle ombudsmana, aby dával pozor, zda nejsou státní mocí pošlapávána práva občanů. Co na to ombudsman? Zakázal své zástupkyni šetřit zákazy přítomnosti otců u porodu. Prý to není žádné právo, ale módní záležitost.
Následoval neuvěřitelný rozhovor v Respektu s Ivanou Svobodovou, kde Křeček upřímně tvrdí, že stanovisko ombudsmana je to, co si pomyslí. V tomto duchu jedná dodnes. Na jeho obskurní výroky zareagovala petice více než tří set právníků, kteří upozornili, že Křeček zpochybňuje základy právního státu.
Máte problém? Pomozte si sami
V létě si Křeček vzpomněl na Romy. Vyčetl jim, že nebyli otroky. Napsal: „je-li obecně přijímán názor, že na vytvořeném bohatství v USA měla v minulosti značný podíl práce černošských otroků, pak totéž se o evropských Romech v žádném případě říci nedá.“
Pokračoval pak s neotřelou tezí: „Tvrdíte-li, že vás nikdo nechce přijmout do práce, proč se tedy nezaměstnáte sami? Proč nezakládáte firmy podílející se třeba na zvelebení bydlení ve vyloučených lokalitách? Nechtějí vám přidělit byt? Proč si sami nepostavíte domy a byty jako tisíce jiných neromských družstevníků u nás? Proč stále jen čekáte až vám někdo něco dá?“
Univerzální rada pro všechny v současné krizi bydlení. Nebo pro všechny, s jakýmkoliv problémem: proč si nepomůžete sami, jako ti, kdo problémy nemají? Jste chudí? Buďte bohatí!
Všichni proti všem
V Křečkově pojetí je společnost bojištěm, kde si má každý pomoci sám a v němž současně platí kolektivní vina podle mustru všech dominantních stereotypů. Každý člen menšiny nese odpovědnost za jednání všech svých souputníků. Do Romů kopal ombudsman opakovaně i ve zbytku roku 2020, ale ve chvíli, kdy došlo na mocné, servilně ohnul hřbet. To se stalo, když měl v říjnu ministr zdravotnictví Roman Prymula sešlost v restauraci, což bylo vládními nařízeními zakázáno. Sice se Křečka nikdo na nic neptal, ale úslužně přiběhl s komickou obhajobou, že prý o žádnou restauraci nešlo.
Když v listopadu vřela situace okolo nové rady ČT. Křeček přiběhl a kopl si do veřejnoprávní televize. Později se pro změnu obul do Výboru pro sociální práva Rady Evropy. Ten kritizoval Česko, protože zde mnoho dětí, zvláště romských nebo dětí s postižením, končí v ústavní péči. Ombudsman se ve sporu děti vs. stát zorientoval zcela neomylně a postavil se proti dětem na stranu státu.
Leden 2021 zahájil ombudsman kritikou Strategie romské integrace, kterou jeho vlastní úřad po celý rok připomínkoval, aniž by to Křečka zajímalo. Křečka totiž nezajímá reálná práce, ale pronášení nesmyslů na veřejnosti a v médiích, protože stanovisko ombudsmana je přece to, co si zrovna pomyslí. Myšlení však není jeho nejsilnější parketa. Ombudsman strategii nečetl a rovnou k ní napsal dvě stránky kritiky. Ohradila se proti tomu jeho zástupkyně, tak ji za trest odvolal z několika vládních rad. Strategie byla později na jaře schválena.
V únoru napsaly romské organizace otevřený dopis premiérovi a dalším politikům, aby se od Křečka distancovali. To se nestalo, za to se Křečka zastal nácek Tomáš Vandas.
Ombudsman byl loňskou zimu vůbec při chuti. S veškerou svou erudicí zaútočil na seriál televize Prima. Rozhořčil ho postup policie, která v seriálu kontroluje nájemní smlouvu. S agilitou sobě vlastní se obrátil dopisem na policejního ředitele, aby se vrhl do řešení problému, který neexistuje, a který se ho netýká. To mu jde nejlépe.
Křeček prosazuje právo na nerovné zacházení
V únoru ombudsman oslavoval, že soud zastavil tzv. šátkovou kauzu, čímž mu prý dal za pravdu. Nedal. Nejvyšší soud dal totiž naopak za pravdu žalobkyni, rozhodnutí soudů nižších instancí zrušil a případ vrátil zpět. Žalobkyně se následně rozhodla ve sporu již dále nepokračovat a žalobu stáhla. Křeček tak oslavoval vítězství, které nebylo vítězstvím, ale jeho prohrou. Tak to dopadá, když někdo netuší, jak fungují české soudy. Mimochodem na straně žalobkyně po celou dobu stála ombudsmanka Anna Šabatová, jíž dal Nejvyšší soud za pravdu, zatímco její tehdejší zástupce Křeček chodil veřejně fandit protistraně.
Loni to chvíli vypadalo, že bychom se posunuli mezi civilizované země a zrovnoprávnili stejnopohlavní páry v rámci manželství pro všechny. Že by však lidé měli stejná práva vyděsilo veřejného ochránce práv, který si plete stejná práva a privilegia, a tak na Facebooku napsal, že LGBT nemají žádná svá práva, protože ty mají všichni stejná a manželství s tím nesouvisí. Křečkovi se bohužel nikdy nepodařilo otevřít si zákon o veřejném ochránci práv, kde by se třeba dočetl, že podle § 21b zákona Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich sexuální orientaci.
Křeček přispívá leda k tomu, aby se s lidmi zacházelo rozdílně. Ale není to jen zákon o veřejném ochránci práv, který si nikdy nepřečetl. Stejně tak netuší, co se píše v antidiskriminačním zákoně. V jednom rozhovoru pronesl, že v tomto zákoně nejsou pejskaři ani lidé se zdravotním postižením. Samozřejmě tam lidé s postižením jsou, hned v základních pojmech v druhém paragrafu, a pak ještě na mnoha dalších místech.
Na stejnopohlavní páry si ombudsman znovu vzpomněl v srpnu. Pokud na jaře tvrdil, že mají všichni stejná práva, pak v srpnu dospěl k tezi, že přece i heterosexuálové spolu žijí a vychovávají děti bez manželství, tak proč by nemohli homosexuálové. Podle ombudsmana si mohou být všichni rovni v absenci práv.
Já, ombudsman
Na jaře Křeček vydal knihu. Jeden rok z šesti v pozici ombudsmana mu stačil na to, aby vydal knihu Stanislav Křeček – Ombudsman. Je asi pravda, že není moc na co čekat. Ani v dalších letech nejspíš z ombudsmana, jehož právní povědomí uvízlo v sedmdesátých letech, nic zajímavého nevypadne. Publikaci zhruba ze třetiny tvoří plytký rozhovor, další třetinu vyplňují autorovy blogy a poslední část tvoří překopírované tiskové zprávy a stanoviska, z nichž mnohé vznikly v době, kdy ani ombudsmanem nebyl. Výsledná slátanina zcela věrně odráží život a dílo Stanislava Křečka.
Závěr roku veřejného „ochránce“ práv probral z letargie. Na Vánoce se vymezil proti sborníku Mužské právo, respektive proti jeho názvu, protože knihu neotevřel a možná ani neví, že existuje. Po novém roce tak vydává další zmatený komentář, kde řeší, zda existuje mužské a ženské právo. Zatímco sborník pojednává o světě, ve kterém je právo konstituováno a vykládáno z mužské perspektivy.
Asi nejlepší je věta Křečkova textu namířená na Kateřinu Šimáčkovou, jednu z nejlepších českých právniček a právníků vůbec, tedy jeho živoucí antitezi. Křeček píše: „Jaký praktický smysl mají takové úvahy mimo to, že zanášejí další a další neklid do společnosti?“
Normalizační mentalita se nezapře. Je třeba eliminovat všechny úvahy a myšlenky, které způsobují zbytečný neklid. Ostatně podobně se v minulém roce Křeček vymezoval proti soudům, které rušily vládní pandemická opatření. Podle Křečka opět vytvářely neklid ve společnosti, jenže klid je důležitější než nějaké právo.
Zmatený a neklidný
Neklidným však Křeček zůstal. Znovu si vzpomněl na Romy, bydlení a lidi v nouzi a s rozběhem si do nich kopl. Jsme tak sice v současnosti, ale stejně tak by to v případě Křečka mohl být libovolný rok z minulosti, protože nic jiného tento ombudsman vymáhání povinností neřeší.
Osmého února mu vyšel text, kde obvinil lidi ve vyloučených lokalitách, že si za všechno můžou sami a sami si také mají pomoci. V rozhovoru s Veronikou Sedláčkovou pak naplácal spoustu nesmyslů. Třeba hned v úvodu se uchechtával, že přece o žádných Romech nic neříkal a nepsal.
V textu, v němž o Romech vůbec nepíše, mimo jiné stojí: „Přiznání souvislosti mezi vznikem vyloučených lokalit a romskou menšinou, (…) jak ukazují výsledky uplynulých třiceti let, rady vlády pro řešení romských problémů jsou léta obsazeny lidmi, kteří snad mají nějaký kontakt v romských rodinách, ale rozhodně nemají žádný vliv na řešení problémů. (…) Mnozí z romských představitelů nejsou schopni přijmout realitu.“
Chtít po Křečkovi, aby věděl, co je napsáno v zákoně o veřejném ochránci práv nebo v antidiskriminačním zákoně, je asi skutečně příliš. Netuší, co sám napsal ani co je zrovna za den. Žádný div, že se proti jeho slovům ohradili zástupci nejen romských organizací. Jeho výroky a jednání bude řešit také Evropská komise.
Ta reaguje na dopis z loňského roku sepsaný čtrnácti organizacemi, které vyjádřily obavy, že výroky ombudsmana odrazují potenciální oběti diskriminace z řad romské menšiny obracet se na Kancelář veřejného ochránce práv.
Křeček devastuje dvacetiletou práci svých předchůdců
Tomu ostatně odpovídá realita. V roce 2019, kdy Křeček ombudsmanem ještě nebyl, obdržel úřad jedenapadesát podnětů s námitkou rasové či etnické diskriminace. V prvním roce jeho působení jich bylo o dvacet méně a minulý rok již jen dvacet pět. Křeček tak nakonec dokáže, že měl pravdu a diskriminace neexistuje. Nikdo se na něj totiž nebude obracet.
Když už Křeček něco řešit náhodou může, tak to neudělá. Po svém nástupu do funkce tak zastavil šetření případu zjištěné diskriminace v Chanově své předchůdkyně Anny Šabatové.
V dubnu loňského roku obdržela Kancelář veřejného ochránce práv několik dotazů na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, které směřovaly k činnosti ombudsmana v oblasti Romů za uplynulý více než rok ve funkci. Z odpovědi vyplývá, že Stanislav Křeček neudělal a nedělal vůbec nic. Jen sedí na zadku a píše pořád dokola ty stejné rasistické bludy.
Ombudsman je v každé zemi důležitou a podstatnou institucí, která stojí na straně lidí před úřady, dohlíží na dodržování lidských práv v rámci své působnosti, provádí výzkumnou činnost, sleduje situaci osob omezených na svobodě, zastává se slabších, bezbranných a diskriminovaných. Nezbytným aspektem fungování takové instituce je důvěryhodná a erudovaná postava v čele. Někdo, kdo ví, co dělá a komu lidé mohou věřit. Někdo, kdo není Stanislav Křeček, který ruinuje dvacetiletou práci svých předchůdců.
Autor je redaktor Alarmu.