Foto European People's Party, Flickr (CC BY 2.0)
V nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vyšla nedávno kolektivní publikace s názvem Central European Culture Wars: Beyond Post-Communism and Populism (Kulturní války ve střední Evropě. Za hranice postkomunismu a populismu), v níž autoři a autorky zkoumají různé aspekty a specifika kulturních válek v našem regionu. Editory publikace jsou politologové Pavel Barša a Ondřej Slačálek a politoložka Zora Hesová. Zajímavou studii věnovanou konzervativním tendencím na Slovensku v této knize publikovala politoložka Jana Vargovčíková, která působí na pařížské univerzitě Institut national des langues et civilisations orientales (INALCO). Právě s ní jsme mluvili v novém dílu podcastu Kolaps, a to nejen o jejím článku, ale také o širším kontextu slovenské konzervativní politiky a aktivismu. Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:
Jsou kulturní války ve střední Evropě něčím specifické?
Pravděpodobně ano, a právě na to se snaží kniha Kulturní války ve střední Evropě odpovědět. Ukazuje tento fenomén na příkladu několika středoevropských zemí a vzájemně je porovnává. Těch specifik je více. Tyto záležitosti se ve středoevropském prostoru vpisují do situace rozpadu liberálně-konzervativního konsenzu. To je specificky středoevropská a ještě spíše specificky postsocialistická situace. Někdy od roku 2010 se začíná postupně hroutit shoda liberálů a konzervativcům o proevropském a proatlantickém směřování postsocialistických zemí. A tímto způsobem se rozevírá proces polarizace a politické boje, v nichž padají morální, identitní a paměťové otázky na úrodnou půdu.
Můžeme říct, že impulzem pro nastartování politického boje o tato témata byla migrační krize? Pavel Barša v knize tvrdí, že tato tendence vrcholí v roce 2015, což by tomu odpovídalo…
Pavel Barša mluví o roku 2015, ale také upozorňuje, že tomu předcházela krize eurozóny a řecká krize, která byla důležitým akcelerátorem těchto procesů. Vzniká tady částečný odklon východoevropských zemí od směřování jádrových zemí Evropské unie. Vznikají první protestní iniciativy. Některé země kritizují to, jak bylo nakládáno s Řeckem, kritizují postup zakládajících zemí EU a začínají razit vlastní linii.
Mluvila jste o tom, že ve středoevropských zemích je pro kulturní války úrodná půda. Co přesně máte na mysli?
Zásadní je rozpad liberálně-konzervativního konsenzu, což je jasně viditelné na slovenském příkladu. Ve střední Evropě je kultura často politizovaná. Otázky státní suverenity a státních hranic se v tomto prostoru probíraly tak často, že zde politická mobilizace mnohdy stála právě na kulturních otázkách – na otázkách jazyka, národnostních příslušností, zachování národní kultury a tak dále. Propojení kultury a politiky je zde nastaveno poměrně intenzivně už v samotných základech. Neznamená to samozřejmě, že to tak nutně musí být a že to tak musí zůstat. Je to ale důležitý zdroj pro současné politické elity, ke kterému se mohou vztahovat a který ve společnosti zkrátka funguje.