Foto ČT
Terezu Dočkalovou známe díky cenami ověnčeným rolím v divadelních hrách a také jako moderátorku satirického pořadu Branky, body, kokoti, který vycházel ve formátu krátkých videoglos na webu Blesk pro ženy, později pod názvem Kokoti na neděli na Televizi Seznam. Pořad se zabývá rovností pohlaví a právy menšin – lidově, zábavnou formou vykládal třeba i na příkladech výroků známých politiků nebo jednání profesionálních sportovců širší problémy, které se týkají i mnoha běžných lidí, ale ve společnosti zůstávaly dlouho neřešeny. Nyní Dočkalová poutá pozornost i jako moderátorka nového pořadu České televize, který otevírá tabuizovaná témata spojená s mateřstvím. Jmenuje se Protivný sprostý matky, s podtitulem Hovory o rodičovství bez zdrobnělin a bez klišé, a k vidění je na nové online platformě ČT.
Láska, sex a mateřství
V Protivných sprostých matkách se nám v dialogu mezi Dočkalovou a inspirativními ženami-matkami, jako jsou stand-up komička Adéla Elbel, koreanistka Nina Špitálníková, porodní asistentka Alžběta Samková nebo herečka Anna Císařovská, otevírají různé pohledy a zkušenosti s tématy jako porod v nemocnici, doma nebo v porodním domě, sex během těhotenství a po něm, vyrovnávání se se smutnou zkušeností potratu, s rakovinou prsu nebo s tím, jak si jako matka udržet nadhled a psychickou pohodu. Celkem mají Matky šest dílů po přibližně dvaceti minutách. Na pořadu se režisérsky podílely Lucie Klímová a Lucie Macháčková a scénář kromě Macháčkové psaly také Albertina Kalinová a Kateřina Krobová.
Možná by bylo lepší ubrat receptů a i v běžném vysílání přidat debat o důležitých, byť ne tak oddychových věcech.
Jeden z dílů se zabývá společenskými nálepkami. Téma nálepek, které ženám a matkám dává společnost, je ale leitmotivem celé série. Odkazuje k tomu už název pořadu, protože podle genderových stereotypů má matka být hodná, milá, přizpůsobivá a obětavá žena, rozhodně ne protivná a sprostá. Ale kdo reálně takhle dokáže žít a proč to vůbec po někom chceme? Copak není normální, že někomu ujedou nervy a na dítě zakřičí? Může matka chodit do společnosti s hlubokým výstřihem, věnovat se svazování shibari, psaní knihy, vědecké práci nebo cestovat s osmitýdenním dítětem? Má single mateřství – kromě toho, že je strašně náročné – i reálná pozitiva? A je v pohodě dítě nechtít? Protivný sprostý matky přinášejí naději, že mateřství může mít mnoho podob, že do stereotypů se nemusíme nechat natlačit a hlavně že ideální matky jsou chiméra.
Sama doma?
Nově vznikající platforma, která v rámci iVysílání ČT uvádí řadu nových pořadů, je chvályhodným počinem, jenž má za cíl přitáhnout nové diváky včetně mladšího publika. Kdo ale sleduje nebo poslouchá třeba zahraniční BBC, ten ví, že podobná témata a formáty, jež u ČT považujeme za odvážné, jsou jinde součástí běžného vysílání. Proto je třeba klást si i kritické otázky. Pokud má ČT kapacitu natočit něco tak zajímavého, jako jsou Protivný sprostý matky, proč to můžeme sledovat jen na internetu? Proč debaty o důležitých společenských tématech nemůžeme vidět na druhém nebo i prvním programu? Proč nemůžeme debaty nabourávající stereotypy o mateřství pustit i běžným divákům České televize, kteří ji sledují klasickým způsobem na televizní obrazovce a v nových formátech se tolik neorientují?
Je hezké, že moderněji naladění diváci si mohou najít pořady na internetu, ale většímu porozumění mezi lidmi by možná ještě lépe prospělo, kdyby třeba i šedesátiletý muž, který sleduje televizi pouze tak, že zapne televizor dálkovým ovládáním, měl šanci vidět, že ženy mohou mít důvod nerodit v českých porodnicích, a neznamená to, že jsou „podivný lesany“.
Ne, že by Česká televize ve stálém programu témata spojená s mateřstvím ignorovala. Má na ně vyhrazeno dost vysílacího času například v pořadu Sama doma. Ten se ale tematicky věnuje převážně povídání o nemocech a velkou část vysílání zabírají recepty. Jeho formát nedoznal moc velkých změn od doby, kdy byla na mateřské moje máma. Ostatně už svým názvem podporuje stereotypy – v moderním světě by přece mohl být někdy sám doma s dítětem i muž. Je to klidný pořad, který ničím nepřekvapí a jeho dramaturgie podporuje představu o matce jako člověku, jehož hlavní charakteristikou je, že se stará o potřeby ostatních. Matky ale mají jako každý člověk své potřeby: třeba sex nebo pohodový porod v přátelském prostředí. Možná by tedy bylo lepší ubrat receptů a i v běžném vysílání přidat debat o důležitých, byť ne tak oddychových věcech.
Autorka je spolupracovnice redakce.