Spotify v plamenech. Spor Young vs. Rogan odhalil problematičnost streamovacích služeb

Debata o šíření dezinformací na Spotify se pomalu přesouvá k tématu spravedlivosti a udržitelnosti modelu streamovacích služeb. A zdaleka nejde jen o peníze.

Kanadská rocková legenda Neil Young na konci ledna přikázala smazat svou diskografii ze Spotify. Protestuje tak proti tomu, že streamovací služba dává prostor herci a moderátoru Joeu Roganovi, který svým podcastem šíří negativní názory na očkování proti covidu. V otevřeném dopise zveřejněném 24. ledna zpěvák nazval Spotify „domovem nebezpečných dezinformací ohledně covidu“ a obvinil službu z toho, že pro peníze dává přednost lžím před pravdou.

Na to, že Rogan dává ve svém podcastu prostor antivaxerům šířícím zavádějící informace, upozornila už 10. ledna skupina 270 amerických vědců a odborníků na veřejné zdraví. Vyzvali Spotify, aby okamžitě stáhlo silvestrovskou epizodu Roganova pořadu, v níž mluví antivaxerská ikona Robert Malone, který ve svých veřejných vystoupeních popírá kladné účinky očkování a argumentuje přitom neexistujícími výzkumy. Young se k protestu odborníků přidal a Spotify dal na vybranou: buď budou nadále nabízet jeho písně, anebo podcast Joea Rogana. Streamovací služba se – poměrně očekávaně – rozhodla pro moderátora, jehož podcast odebírá každý měsíc 200 milionů posluchačů. Neil Young je sice rocková legenda, ale s takovým číslem může těžko soupeřit. „Soukromé firmy mají právo si vybrat, z čeho plyne jejich zisk. Stejně tak se ale já můžu rozhodnout nemít svou hudbu na platformě, která šíří nebezpečné informace,“ okomentoval rozhodnutí hudebník.

Nevyzpytatelní „tech bros“

O pár dní později se k bojkotu Spotify přidala i zpěvačka Joni Mitchell. Z jejího katalogu zůstala na Spotify jen hrstka nahrávek, na něž nemá autorská práva. „Nezodpovědní lidé šíří lži, kvůli nimž jiní lidé umírají. Proto jsem solidární s Neilem Youngem a globální vědeckou a medicínskou komunitou,“ napsala Mitchell. Stejný způsob protestu zvolili následně i další hudebníci, například Youngův bývalý spoluhráč Graham Nash, soulová zpěvačka India.Arie nebo rockový kytarista Nils Lofgren. I jejich hudba ze Spotify zmizela. To se podepsalo na zájmu o akcie Spotify. V posledním lednovém týdnu zaznamenaly pád o šest procent a tržní cena společnosti poklesla během tří dnů o více než dvě miliardy dolarů. Hashtag #CancelSpotify trendoval na Twitteru a k bojkotu služby vyzval i jeden americký kongresman.

Společnost během pandemie třikrát navýšila své zisky, ale odměny hudebníkům se nezvedly ani o penny.

Ve skvělém americkém seriálu Boj o moc je Logan Roy, šéf fiktivního mediálního koncernu Waystar Royco, zobrazen jako člověk, který má takovou moc, že politickým stranám vybírá kandidáty na amerického prezidenta. Bez jeho dobrozdání se nic zásadního v tomhle světě nestane. Přesto se ale až panicky bojí jedné věci – takzvaných techs neboli technologických firem, které ohrožují jeho byznys. V jejich čele stojí samozvaní startupoví géniové, kteří jsou nevyzpytatelní, asociální a arogantní a k Royově smůle neuznávají stará pravidla, na nichž tradiční mediální byznys stojí.

Spotify je přesně takovým „tech“ byznysem, který zrodila nová technologie streamování hudby po internetu. Společnost před patnácti lety založili dva švédští podnikatelé Daniel Ek a Martin Lorentzon a zhruba před deseti lety začala její globální expanze, která přepsala způsob distribuce hudby přes internet a také znovu nakopla hudební průmysl. Po hubených létech na začátku tisíciletí, kdy se průmysl dostal kvůli nelegálnímu stahování do těžké krize, nabídl nový model streamování řešení. Nejdůležitější bylo, že Spotify, Apple Music a další znovu naučily uživatele za hudbu platit a dali muzikantům šanci vydělávat na něčem, co bylo předtím na internetu dostupné zdarma.

Neregulovaná moc

Spotify má dnes 172 milionů platících uživatelů a je největší službou podobného druhu – ovládá bezmála třetinu trhu se streamováním hudby. Při svém výsadním postavení tak může určovat pravidla hry, kterými se bude tento segment trhu řídit. Po protestu muzikantů minulý týden Spotify oznámilo, že bude podcasty s tématem covidu označovat varovným štítkem a uživatele odkazovat na důvěryhodné zdroje. „Uvědomil jsem si, že máme povinnost dělat víc v poskytování vyvážených informací z medicínské a vědecké komunity, která nás vede těmito bezprecedentními časy,“ prohlásil šéf Spotify Daniel Ek. Sám Rogan nicméně nevidí ve svém jednání problém. „Nejsem doktor. Nejsem vědec. Jsem jen osoba, která si povídá s lidmi. Pochopím něco špatně? Samozřejmě, stane se. Ale snažím se věcem rozumět. Zajímá mě pravda a její hledání,“ prohlásil moderátor v desetiminutovém projevu zveřejněném na konci ledna na Instagramu.

„Techs“, které tak nenáviděl Logan Roy, hýbou světem a společnosti jako Facebook, Apple nebo Amazon kumulují nejen obrovské zisky, ale také obrovskou moc, která je nezávislá na té státní. Jako by stály i nad zákony. Ukazuje se to ostatně během všech důležitých voleb, ať už se konají kdekoliv, kdy se sociální sítě stávají epicentrem šíření dezinformací. „Hybridní válka“, termín, s nímž se poslední roky hodně operuje v souvislosti s aktivitami Ruska v cizích zemích, souvisí s dosud nevídanými možnostmi neregulovaného šíření informací v digitálním prostoru.

Problém, který nikdy nezmizel

Že se Spotify stane dalším bojištěm nejen kulturních válek, se asi dalo čekat. Debata mezi zastánci Neila Younga a Joea Rogana vlastně jen kopíruje spory, které se vedou v dalších médiích a točí se kolem konfliktu svobody slova a zodpovědnosti za šíření dezinformací, jež se mohou stát osudnými spoustě lidí. V pozadí této přestřelky je ale zásadní problém spojený se samotným modelem Spotify. Je to otázka spravedlivého odměňování muzikantů za jejich práci. Platby za přehrávání skladeb na Spotify jsou nastaveny extrémně nízko a pandemie tuto nespravedlnost ještě podtrhla – muzikanti byli poslední dva roky zbaveni možnosti koncertovat a zůstali závislí na příjmech z prodeje hudby. Hrstka nejúspěšnějších si peníze ze Spotify poslané během pandemie samozřejmě pochvalovala, drtivé většině muzikantů ale za streamování i nadále chodí zcela směšně částky. A Daniel Ek jim maximálně blahosklonně doporučí, aby natáčeli a vydávali víc hudby, že pak budou mít i víc peněz.

„Společnost během pandemie třikrát navýšila své zisky, ale odměny hudebníkům se nezvedly ani o penny,“ citoval portál Pitchfork hudebnici Mary Regalado vystupující jako mluvčí odborové organizace Union of Musicians And Alied Workers. Jde o organizaci, která dlouhodobě upozorňuje na neudržitelný stav průmyslu, v němž z levné práce muzikantů profitují firmy jako je Spotify.

V podobném duchu byl veden i protest anglické skupiny Belly, která na své stránce zveřejnila banner s nápisem „Smažte Spotify“, doprovázený prohlášením na sociálních sítích, v němž upozorňuje na to, že streamovací služba diskriminuje muzikanty operující nezávisle. Není totiž žádným tajemstvím, že velké nahrávací společnosti mají domluvené vyšší odměny. Členové kapely také připomínají, že jsme se v debatě o vztahu muzikantů a průmyslu vrátili o nějaké tři dekády zpět, kdy všichni nenáviděli nadnárodní korporace obchodující s hudbou. Ty disponovaly téměř neomezenou mocí a existovat bez nich znamenalo odříznout se od posluchačů. Teď mají podobné postavení streamovací služby. A pikantní je, že velkou část akcií v nich vlastní právě ony nadnárodní firmy, které byly dříve symbolem zla.

Nízké odměny za přehrání skladby byly důvodem, proč v minulosti ze Spotify odešla třeba Taylor Swift a jednou vlastně i Neil Young, byť u něj byla důvodem také nízká kvalita přehrávané hudby, kvůli níž přišel s vlastním přehrávačem PONO. Aby muzikanti mohli nabízet hudbu ve vysoké kvalitě a za spravedlivých podmínek, založili před osmi lety vlastní službu Tidal. Ta je ale dodnes na okraji zájmu a stěží se drží nad vodou.

Debata kolem „flameware“ Joea Rogana a Neila Younga i spravedlivý hněv muzikantů kvůli nízkým platbám má stejný základ – týká se primárně toho, podle jakých pravidel budou i Spotify a další podobné služby fungovat. Jestli má být streamovací model udržitelný, je nutné naslouchat i muzikantům, kteří bez něj nemohou přežít. To, že se o podmínkách života v osidlech technologických gigantů znovu vede debata, působí nadějně. Muzikanti si musí uvědomit, že za spravedlnost je potřeba bojovat. Nikdo jiný jim ji nezíská.

Autor je hudební publicista.

Čtěte dále