Foto Claudia Kirchberger. Pixabay license
Podle víkendových měření dosáhly teploty na Antarktidě bezprecedentních hodnot – na některých místech byly až o 40 °C vyšší, než je v tuto dobu běžné. Stejná situace ale panuje i kolem severního pólu, kde byly naměřeny teploty až o 30 °C vyšší než obvykle. Skutečnost je ovšem ještě horší, vezmeme-li v potaz, že Antarktida by se touto dobou měla naopak ochlazovat, a Arktida by se měla jen pozvolným tempem dostávat do svého letního období. Naměřené teploty jsou tak zcela mimo normální hodnoty i tendence, které lze v tomto čase očekávat.
Můžeme daleko spíše mluvit o klimatickém rozvratu a chaosu, který bude mít jen málo společného s představou nějakého nového klimatického řádu.
Ukazuje se, že „vlny veder“ nejsou jen záležitostí obydlených kontinentů, ale i polárních oblastí, které mohou zásadním způsobem destabilizovat. Tání arktického ledu se může překlopit až do „bodu zvratu“, kdy namísto bílé ledové plochy, která sluneční záření odráží, se povrch Arktidy promění na tmavou vodní plochu, která teplo naopak začne pohlcovat. Roztání Arktidy se tak stane dalším přírodním procesem, který spustila lidská činnost, a který bude planetární klima ještě více oteplovat. Situace antarktického ledu je neméně kritická – je ho nejméně od roku 1979, kdy začala měření.
Teplotní extrémy v obou polárních oblastech jsou pro mezinárodní klimatologickou komunitu šokující. „Tato událost je zcela bezprecedentní a převrátila naše očekávání ohledně antarktického klimatického systému,“ sdělil deníku Washington Post odborník na antarktický klimatický systém Jonathan Wille. Profesor Mark Maslin z University College of London byl šokován „počtem a závažností extrémních meteorologických jevů v roce 2021, které byly při současném oteplení o 1,2 °C neočekávané. Teď máme v Arktidě rekordní teploty, které podle mě ukazují, že jsme se do nové extrémní fáze změny klimatu dostali dříve, než jsme očekávali.“
Takové extrémní klimatické jevy znamenají, že mluvit o změně klimatu jako o „novém normálu“ nebo o „novém klimatickém režimu“, jak tvrdí Bruno Latour, pořád ještě nestačí jako adekvátní pojmenování toho, co se to vlastně s klimatem děje. Můžeme daleko spíše mluvit o klimatickém rozvratu a chaosu, který bude mít jen málo společného s představou nějakého nového klimatického řádu. Na „novém normálu“ už toho normálního moc nebude a místo toho na nás budou čekat série dalších a dalších překvapení, extrémů a výjimek, na něž se už nezvládneme adaptovat.
Extrémní teplotní výkyvy, které se právě odehrávají v severní a jižní polární oblasti, jsou dalším důkazem, že přicházíme o stabilní klima holocénu, které vůbec umožnilo zrod usedlého způsobu života a vznik původních zemědělských civilizací, a vstupujeme do věku antropocénu, tedy éry klimatického chaosu způsobeného lidskou činností. Jak před několika týdny upozornila šestá zpráva IPCC, času na změnu nastaveného kurzu rychle ubývá. Měnící se klima totiž není jen napínavou podívanou pro současné generace, ale především existenčním rizikem pro lidskou civilizaci, která se aktuálně nachází na největší křižovatce svých dosavadních dějin.
Autor je redaktor Alarmu.
Text vychází s podporou nadace Heinrich Böll Stiftung Praha.