Foto Alarm / Vladimír Turner
Spolu s tím, jak se Československo po roce 1933 plnilo uprchlíky z Německa i z Rakouska, zachvátila především Prahu vydavatelská horečka. Vycházelo zde mnoho různých antifašistických periodik a publikací. Mezi ně patřil ilustrovaný časopis pro pracující Arbeiter Illustrierte Zeitung (AIZ), ale také karikaturami vyzdobený Prager Mittag, sociálnědemokratický Neuer Vorwärts, komunistické časopisy Der Gegen-Angriff a Die Rote Fahne a desítky dalších.
Simplicus a Simpl
Výtvarně nejzajímavější byl časopis Der Simplicus, který navazoval na zavedený německý satirický časopis Simplicissimus. Část redakce původního Simplicissisma v roce 1933 utekla do zahraničí a část se nechala zcenzurovat nacisty. Tuto zglajšaltovanou redakci parodovala ilustrace Antonína Pelce právě v prvním vydání časopisu Simplicus. V Praze magazín vydávali němečtí emigranti: židovský právník Hans Nathan a novinář, spisovatel a kritik Heinz Pollack. Jelikož československé zákony neumožňovaly cizincům zastávat post redaktora, působil naoko ve vedení Simplicuse karikaturista František Bidlo, který zde často publikoval, například na obálce prosincového čísla z roku 1934 dal do souvislosti tehdejší osud utečenců s osudem biblického Josefa a Marie. Tuto souvislost je třeba připomínat i dnes, zvláště pak těm, kteří se ohánějí křesťansko-židovskou tradicí.
Redakce Simplu se v Praze setkávala s úřední šikanou a policejními šťárami.
Týdeník vycházel v Praze od ledna 1934, a to německy i česky, po osmi měsících však kvůli konfiskaci ze strany československých úřadů pokračoval jen v německém jazyce, a to pod názvem Der Simpl. Do týdeníku svými ilustracemi kromě Františka Bidla a Antonína Pelce z domácích umělců přispívali i Josef Čapek, Ondřej Sekora a Adolf Hoffmeister a také brněnský Němec Vilém Reichmann, podepisující své díla trempskou přezdívkou Jappy. Tehdejší němečtí karikaturisti často používali krycí jména nejen kvůli Československým cenzorským úřadům, ale především kvůli agentům říšského Abwehru, kteří unášeli a vraždili v zahraničí – i v Československu – známé německé antifašisty. Krycí jména pod své karikatury často přebírali z tehdy populárního trempinku, podobně jako dnes někteří vizuální a hudební umělci leckdy používají nick ze své graffiti minulosti. Ve třicátých letech tak můžeme narazit na karikatury podepsané anglosasky znějícími přezdívkami jako Bert, Trapp, Fuck a podobně.
Godal, Fritta a spol.
Pro Simplicus pracoval také slavný ilustrátor a filmový scénograf Erich Godal. Godal, vlastním jménem Eric Jacob Goldbaum, v Praze ilustroval různé emigrantské obrazové časopisy a noviny, kromě Simplicuse také už zmíněný Prager Mittag nebo Arbeiter Illustrierte Zeitung. Příznačně ilustroval také knihu Kladivo na čarodějnice popisující středověké mučení. Zúčastnil se Mezinárodní výstavy karikatury a humoru v Mánesu. V reakci na Noc dlouhých nožů a vyvraždění vedení SA nakreslil úžasnou karikaturu zastřeleného Ernsta Röhma a jeho milence. V roce 1935 naštěstí emigroval do USA, kde pak vytvořil řadu plakátů, které měly varovat Američany před fašistickou propagandou. V roce 2020 jeho protifašistickou kampaň aktualizoval kreslíř Chris Piascik.
Do Simplicuse přispíval také Fritz Taussig, narozený v židovské, německy mluvící rodině nedaleko Frýdlantu, který v Praze vystupoval jako Bedřich Fritta. Fritta byl později – jako mnoho dalších antifašistických umělců – zavražděn v plynové komoře. Více o jeho tvorbě a tragickém osudu se dozvíte až v následujících dílech věnovaných umění v koncentračních táborech.
Redakce Simplu se v Praze setkávala s úřední šikanou a policejními šťárami. Pod nátlakem hitlerovského Německa, ale i cenzorských zásahů československé vlády úplně selhalo pašování Simplu do třetí říše. Nakonec se vyčerpal i odbyt v Československu. Náklad na tisk nebylo z čeho zaplatit a časopis ukončil svou činnost v červenci roku 1935. Více o osudech německých výtvarníků, kteří utekli do Československa, se dozvíte v aktuálním díle Antifascist Art.