Foto Kremlin.ru (CC BY 4.0)
O myšlenkových vlivech v pozadí dnešní ruské politiky mluvil v Kolapsu rusista a sémiotik Tomáš Glanc. Jaký má tato „nadstavba“ vliv na reálnou politiku Ruska? Tomáš Glanc je rusista a sémiotik, ale také překladatel, literární vědec a teoretik. V roce 2011 vydal knihu Souostroví Rusko mapující postsovětské umění a momentálně přednáší na Curyšské univerzitě a na Univerzitě v Basileji. Jako hostující profesor působil také na berlínské Humboldtově univerzitě.
Někteří ruští opoziční politici a aktivisté, jako například Ilja Matvějev z Petrohradu, tvrdí, že se invazí na Ukrajinu Putin proměnil z pragmatického v ideologického lídra. Souhlasil byste s tím?
Nesouhlasil. Ideologie té invaze je naprosto transparentní a posledních patnáct let je zcela zřetelně formulovaná. Počátkem této ideologie je Putinovo vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007. Od té doby jsme svědky konsekventně rozvíjené ideologické linie, která měla řadu stádií. Jejím zatím posledním a nejkonzistentnějším projevem byl zhruba dvacetistránkový elaborát, který Vladimir Putin vydal v červenci 2021, a který se jmenuje O jednotě ruského a ukrajinského národa. Odvolává se na koncept trojjediného ruského národa, ke kterému patří také ukrajinská a běloruská odnož. To je koncept, který je v platnosti v podstatě kontinuálně zhruba od roku 1721, tedy od chvíle, kdy vzniká ruské impérium. Putin se odvolává na tento koncept, který z analytického nebo kritického hlediska můžeme považovat za mytický. Technicky vzato je v něm řada příznaků mýtotvorby, která má kořeny v nacionalismu nebo šovinismu 19. století. Přes ruskou antibolševickou emigraci můžeme tu linii vést 20. stoletím a můžeme ji vysledovat u řady myslitelů. Je to koncept, který je velmi jednoduchý, vychází z mýtu civilizačního kódu, který vytváří jakousi rodinu. Biologická metafora rodiny je důležitá. Vytváří jednotu, která byla porušená rozpadem Sovětského svazu a z hlediska této ideologie také intervencí ze Západu, kterému se podařilo v roce 2014 na Ukrajinu dosadit loutkovou antiruskou vládu. Tuto vládu je potřeba revidovat, protože Ukrajina z hlediska tohoto civilizačního kódu, patří do jedné rodiny s Ruskem a Běloruskem. To je koncept, který je upřímně míněným názorovým rámcem. Kdyby to napsal někdo, kdo nestojí v čele státu s jadernými zbraněmi, byla by to jedna z mnoha marginálních, protofašistických ideologických statí. Ve chvíli, kdy to formuluje prezident světové mocnosti, stává se z toho úplně jiný žánr. Je projevem velké naivity a lehkomyslnosti mezinárodního společenství, že se k této eseji, ve které je všechno napsané černé na bílém, vztáhla jako k nějakému blábolení pseudohistorika.
Co pro současnou ruskou ideologii znamená boj s komunismem a co znamená boj s nacismem, o čemž mluvil Putin v projevu těsně před invazí?
Tato terminologie a používání slov jako „genocida“ nebo „denacifikace“ jsou velice důležité. Jsou to všechno hry s pojmy, které vyřazují z provozu běžnou sémantiku jazyka. To je současný projev této ideologie. Ruský ministr zahraničních věcí řekl, že se Rusko nechystá napadnout žádnou další zemi, a že Rusko nenapadlo ani Ukrajinu. To je velice důležité poselství, protože celá ideologie je založena na anihilačním vztahu k běžné sémantice jazyka. Lež je naprosto programová a znemožňuje jakoukoliv orientaci. A ta absence možnosti sémantické orientace na základě pojmů jako genocida nebo nacismus je velice důležitá ve chvíli, kdy je jakýkoliv protivník označen za nacistu a jakýkoliv proces, který je z hlediska mluvčího nežádoucí, je možné označit za genocidu. Pak je možné cokoliv. To je velice důležitý předpoklad propagandy, jde o vypojení běžné sémantiky z provozu. Má to kontinuitu, kritici režimu začali být označování za teroristy nebo zahraniční agenty, za výzvu k terorismu se považuje jakákoliv kritika vládnoucího režimu. Z hlediska znakových systémů je to luxusní pozice.
Vzniklo s podporou programu SAV21 Společnost v pohybu a veřejné politiky.