Se zvěstmi z války musíme zacházet opatrně, jako s výbušninami, říká mediální expert Motal

Velkým tématem probíhající ruské agrese na Ukrajině je dezinformační kampaň. O „válečné mlze“ jsme mluvili s Janem Motalem z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Začal bych úplně jednoduše. Může být efektivní blokace dezinformačních webů, ke které po „intenzivních konzultacích s bezpečnostními složkami státu“ přistoupilo sdružení CZ.NIC, spravující registr českých domén?

Z krátkodobého hlediska to smysl dává. Nacházíme se v situaci krize a lékaři se také špatně pomáhá člověku zasaženému katastrofou, když mu někdo pořád křičí do ucha, že si za to ten člověk může sám a že to rozchodí. Narušit či znesnadnit nepřátelskou propagandu ve válce je nutné, zvláště v informační společnosti. Už při vypuknutí první světové války se i u nás zrušily během chvíle desítky periodik, Britové ničili telegrafní stanice, aby byli Němci závislí na jimi ovládaných komunikačních kanálech, a podobně. My sice dnes neodřezáváme kabely, ale v zájmu úspěchu obrany Ukrajiny je účinné a asi i nutné zastavit prokremelskou propagandu. Z dlouhodobého hlediska je to ale problematické. Až válka skončí, neměli bychom řešit boj s cizí propagandou cenzurou. Za prvé se zbavujeme výhody, že ji můžeme studovat a poučit se z ní o záměrech v ní uložených. Za druhé v naší společnosti jí dopřávají sluchu lidé, kteří jsou nespokojeni se svými životy, a tímto je jen můžeme utvrdit v tom, že stát chce umlčet „pravdu“ i je samotné. Přesunou se pak do podzemí, do emailů a sociálních sítí, kde na ně nebude vidět. Problém nezmizí, spíše se vyostří. Proti propagandě není možné bojovat jen zákazy, je potřeba pochopit podmínky, které umožňují její úspěch, a odstranit je.

Mnoho lidí argumentuje tím, že jsme de facto ve válce a je třeba změnit přístup. V momentě, kdy Kreml „chrastí“ jadernými hlavicemi, nemají tyto blokace aspoň symbolický význam?

Ano, válka je skutečně specifická situace. Ale řešení v ní přijatá by neměla přetékat do mírového stavu. Opět použiji přirovnání ke zdravotní péči: je potřeba rychle zasáhnout, abychom oběti pomohli. Ale nelze takhle řešit chronickou nemoc. Takže když tanky a rakety útočí na ukrajinská města, smysl to dává. Ale nevyřeší to problém prokremelské propagandy. Ta si najde jinou cestu. Každá propaganda je účinná jen do té míry, do níž je přesvědčivá a odpovídá na nějaký druh lidských představ či potřeb. Na ně se musíme zaměřit.

Jak byste dezinformace definoval? 

Přiznám se, že pojem dezinformace ani fake news nepoužívám. Dávám přednost pojmu propaganda nebo nepravdivá zpráva. Důvodů je více, zmíním jen některé. Za prvé tato slova vytváří mylnou představu, že jde o něco nového. To je omyl. Nové jsou podmínky, v nichž se tyto jevy objevují, ale už od starověku máme doklady o tom, že různé vlivové skupiny a mocenské celky prosazovaly svoje zájmy manipulací s fakty, nebo dokonce podvrženými informacemi. Považuji za vhodnější slovo propaganda i proto, že ukazuje na souvislost informací a zpráv s širším ideologickým prostředím, z něhož vycházejí a čerpají svoji sílu.

Ve válce není možné být nestranný a je potřeba hájit spravedlnost, bránit oběti. Ale ne za cenu šíření nepravd.

Dezinformace nikdy nestojí sama o sobě. Aby fungovala, musí být zapojena do významového systému, který ji přesahuje. A ten je pevně vrostlý v sociální a politické realitě. Můžeme snadno podlehnout omylu, že se proti podvrženým informacím dá bojovat fakty. To není podle mě tak úplně pravda. Francouzský filosof Jacques Ellul, který se propagandě detailně věnoval, výstižně řekl, že propaganda nešíří jen tvrzení, ale i určitou – třeba zvrhlou – morálku, která je s nimi spojena. A tu nelze vyvrátit prostě poukazem na nepravdivost. Protože i když to není pravda, „mohla by být“, jak praví legendární věta českého internetu. Přesvědčivost propagandy je třeba zlomit v hloubce, z níž žije, ne na informačním povrchu.

Existuje jednoduchý způsob, jak proti dezinformacím bojovat?

Ne. Je to složitá věc, která je spojena se samotnými podmínkami moderního světa, s informační společností. Je třeba s propagandou bojovat na mnoha různých frontách, neexistuje jednoduché řešení. To by nemělo ale vést k defétismu. Spíše k tomu spojit síly a nespoléhat se na jednoduché recepty.

Ptám se i proto, že z válečné zóny se nutně vždycky line spousta nepravdivých nebo zavádějících informací. Minulý týden například obletěla svět zpráva o ukrajinských vojácích, kteří měli zahynout na Hadím ostrově v Černém moři, po víkendu se ale ukázalo, že ve skutečnosti nezahynuli. Jak by seriózní média podle vás měla přistupovat k takovým, eufemisticky řečeno, „válečným legendám“? 

Sám jsem třeba zaznamenal, že například Václav Moravec sdílel na Twitteru fotografii, která měla ukazovat výsadek ruské armády u Kyjeva. Ve skutečnosti ale šlo o kouř z protiletecké palby. Ta fotka už nějakou chvíli kolovala internetem, a přesto ji uveřejnil. A poté smazal. To je důkaz, že i tak dobrý novinář, jako je Moravec, může podlehnout nepravdivé informaci. To mu nevyčítám, jen mám pocit, že lepší než zprávu beze slova smazat je publikovat omluvu za chybu, což například Televize Seznam v tomto případě na Twitteru udělala. Je to transparentnější a upozorní to čtenáře, že jde o omyl či podvrh. Obecně vzato by se ani ve válečném konfliktu neměla média zbavovat základního principu své práce, jímž je ověřovat informace. Myslím, že ve válce není možné být nestranný a je potřeba hájit spravedlnost, bránit oběti. Ale ne za cenu šíření nepravd. Samozřejmě, že ve „válečné mlze“ je dost těžké, až nemožné, mít zaručené zprávy. Potom je třeba s různými zvěstmi zacházet opatrně, jako s výbušninami. Nejen proto, abychom nešířili hysterii nebo nehráli do karet nepříteli, ale abychom nevyvolávali falešnou naději. Při vší touze po tom, aby agresor odtáhl tam, odkud přišel, a zlo bylo potrestáno, je stejně nebezpečné jako podlehnout nepřátelské propagandě podlehnout triumfalismu, který nám znemožní vidět realitu.

Představuji si novináře jako toho muže z Berďansku, který s ledovým klidem a cigaretou v ústech odnáší minu z cesty. Tak je třeba manipulovat se zprávami z bojiště – v klidu, opatrně, ale s jistotou člověka, který ví, co dělá. Mimochodem, jestli se nepletu, autenticita toho virálního videa také nebyla spolehlivě potvrzena…

Čtěte dále