Ve válce uvízla část trans* lidí. Na útěku potřebují pomoc, říká organizace Trans*parent

O situaci trans* lidí, kteří mají potíže dostávat se přes ukrajinské hranice, ale i o ohrožených LGBT+ lidech z Ruska jsme mluvili s koordinátorkou a členkou spolku Trans*parent Kateř Tureček.

Jaká je podle vašich informací situace trans* lidí na Ukrajině? Podle některých zpráv zahraničních médií se potýkají s řadou problémů, mimo jiné se bojí kontrol na hranicích, a proto ve své zemi v mnoha případech zůstávají.

Situace se ještě nedávno měnila každým dnem, podobně jako třeba naladění lidí v Česku vůči přílivu ukrajinských uprchlíků. Teď je to ale relativně stabilizované. Věnujeme se hlavně trans ženám, které z Ukrajiny nepustí přes hranice, protože nemají v občankách uvedeno písmeno „ž“, které z nich dělá ženy i úředně. Tedy lidem, kteří se identifikují jako ženy, ale kvůli obtížnosti ukrajinského procesu tranzice jsou z úředního hlediska muži. Prakticky všichni trans* lidé ale mají na hranicích problémy, společnost má pořád stejné hodnoty jako měla před válkou, teď je navíc atmosféra celkově tíživější, lidé jsou netrpělivější, agresivnější a trans* lidé jsou šikanováni víc než dřív. Ti, kteří se vůči nim dostanou do pozice moci, si uzurpují právo rozhodovat o jejich životech a nebojí se používat násilí.

Co pro ně můžete dělat? Jaké jsou vaše možnosti?

Pracujeme na vytvoření strategií, jak hlavně dostat tyto lidi z Ukrajiny pryč. Některé cesty jsou samozřejmě ilegální, ty popisovat nebudu. Pro budování legálních možností je nutná snaha komunikovat s institucemi, úřady i politiky v různých zemích. O co teď usilujeme nejvíc, je vytvořit humanitární koridor, kterým by mohli projet ven. Je to náročné, protože narážíme na různé představy o tom, jak by se marginalizované skupiny měly chovat uprostřed válečného konfliktu. Právě trans ženy jsou jedny z nejvíce marginalizovaných skupin, jsou teď ohrožovány nejen ruskými útočníky, ale i Ukrajinci. Většina tamějšího obyvatelstva není vzdělaná ohledně toho, kdo trans* lidé vlastně jsou, a je tedy velmi transfobní. Navíc teď u sebe dost lidí nosí zbraně, což míru ohrožení ještě zvyšuje.

Takže se snažíte zařídit, aby bylo možné je přes hranice převézt a zajistit jim bezpečnou cestu?

Ano, přes hranice se momentálně dostanou všichni až na muže od osmnácti do šedesáti let, což právě působí problém hlavně zmiňovaným trans ženám. Na Ukrajině vznikají speciální kryty určené pro LGBT+ lidi, kteří jsou napadáni i svými spoluobčany. Ti, kteří útočí nebo šikanují, jsou primárně zmatení tím, že lidé jimi vnímaní jako muži se schovávají, místo aby narukovali do armády. Aby to bylo pochopitelnější – tyto trans ženy mohou být v začátcích procesu tranzice, nebo se také mnohé z nich tento proces bojí podstoupit. Takže mohou vypadat jinak, než jak si ženy běžně představujeme.

Pokud není společnost vnímaná jako něco, co je pestré, složené z mnoha různých typů lidí, je to pro menšiny problém, který je ohrožuje na životě.

Pokud člověk chce na Ukrajině změnit pohlaví, tak musí snést docela brutální výslechy ze strany psychiatrů. V podstatě vás zavřou na několik měsíců do léčebny a „testují“, zda jste podle nich opravdu žena. Například prezident Zelenskyj je liberální, ale Ukrajina jako stát má před sebou ještě dlouhou cestu, co se týče vytváření rovných podmínek pro LGBT+ lidi. U nás většinou nedochází až k takové šikaně, ale úřední změna pohlaví je podmíněna sterilizací. Kdyby nastala válka v Česku, osud trans žen by byl pravděpodobně stejný. Zažívaly by to, co teď zažívají ty ukrajinské.

Takže změna pohlaví na Ukrajině je legální, ale je náročné podstoupit proces, který k ní vede.

Ano, extrémně těžké, protože ti lidé žijí v transfobním prostředí. My jsme v kontaktu s ukrajinskými neziskovými organizacemi a díky nim víme, jak jsou tam vnímané trans ženy.

V Rusku jsou podmínky pro trans* lidi ještě horší?

Ano, jsou tam zákony, které ovlivňují to, jakým způsobem můžete tzv. prezentovat svůj gender. Strach z Ruska je i proto obrovský. V Čečensku, které se podílí na ruské invazi, jsou, jak víme, dokonce koncentrační tábory pro gaye. Nás kontaktují i lidé z Ruska nebo Běloruska, kteří jsou LGBT+. Jsme v kontaktu například s člověkem z Ruska, jehož partner je Ukrajinec. Přes noc se jim totálně rozklížil svět. Ti lidé si moc dobře uvědomují, že Putin s šikanou minorit nikdy neskončí. Tohle je pro část z nich moment, kdy se odhodlávají ze země odejít a přemýšlejí kam utéct. Je to pro většinu z nich hodně těžké rozhodování, často mají rodinu, kterou musí živit, bojují sami se sebou. My samozřejmě pomáháme všem diskriminovaným LGBT+ lidem. V Česku je zřejmá rusofobie, ale tihle lidé za válku nemohou. Nechtějí toho být součástí, ale nedokážou proti tomu systému bojovat. Je tak silný, že to ani nedovoluje. Několik lidí nám také uprostřed komunikace zmizelo. Moc doufáme, že se snad zase ozvou.

Jaké potíže mají teď na Ukrajině trans muži? Někteří možná narukovali…

Samozřejmě, spousta LGBT+ lidí dobrovolně narukovala, trans* lidé také chtějí bojovat, nesnažíme se je „zachránit“ všechny. Nicméně to pro ně opět není jednoduché, mnohdy jim to nebývá umožněno. Navíc by mohli být v armádě ohroženi i spolubojovníky. Trans muži, kteří nemají úředně změněno pohlaví a chtějí odejít ze země, se snadněji dostávají přes hranice než trans ženy, ale také to pro ně není úplně jednoduché. I u nás jsou podrobováni různému nepříjemnému chování i v běžnějších situacích. Na hranicích tedy dochází i k různým násilným momentům. Lidé často nejsou vzdělaní v tom, jaké typy identit se ve společnosti vyskytují, a to ani zástupci institucí a úřadů.

Vy se tedy snažíte komunikovat s různými organizacemi na všech stranách hranic, které prchající před válkou překračují?

Ano, za poslední týden a půl jsme mluvili s organizacemi z různých států, nejvíc teď spolupracujeme se Slováky na tom, aby vznikla síť pomoci. To znamená síť sexuologů a sexuoložek, psycholožek a psychologů, kteří jsou queer friendly. Aby queer uprchlíci nebyli dál traumatizovaní tím, že zamíří k někomu, kdo nerozumí jejich situaci ani zdravotnímu stavu. Ve spolupráci s Prague Pride jsme připravili pro uprchlíky informační rozcestník, který je online i na letáčcích, jež se snažíme dávat všude, kudy ve větších počtech procházejí. Snažíme se dostat mezi lidi informace, že pomoc tady je. Organizujeme tedy pomoc uvnitř naší země, a pak se snažíme i o diplomacii směrem ven.

Cesta přes Slovensko je pro LGBT+ lidi nejbezpečnější?

Nedá se to tak říct. Sice všichni víme, jak nepřátelsky jsou polské úřady naladěné vůči LGBT+ lidem, ale v Polsku mají skvěle zorganizované spolky, které poskytují hodně pomoci. Působí tam i dost odborníků, kteří pracují s LGBT+ lidmi. Na Slovensku naopak téměř chybí síť poučených sexuoložek a sexuologů. Tak jako třeba těhotné ženy mají i trans* lidé určité speciální potřeby vyplývající z jejich zdravotního stavu změněného tranzicí. Potřebují doktory, kteří to chápou a jsou ochotní o ně pečovat. Nejčastěji chtějí samozřejmě odcházet na Západ, protože nechtějí být dál ponižováni, chtějí stejná práva jako mají ostatní. Ani Česká republika jim je ale nezaručí. Nám jde primárně o změnu systému, který ty lidi diskriminuje, válka jen odhalila jak moc.

Speciální porozumění od lékařů potřebují, protože berou hormony nebo jsou v nějaké fázi tranzice, kdy je potřeba být pod odborným dohledem?

Ano, někteří je na Ukrajině brali bez toho, aby to měli od doktorů povolené, takže nelegálně. I to je s nimi potřeba řešit. S těmi, kteří přijíždějí, nebo budou přijíždět. Jde o to, že by měli projít nějakým kolečkem lékařských vyšetření, protože se vystavovali riziku, aby mohli žít v souladu se svojí genderovou identitou. Ale bavíme se zatím celou dobu jen o binárních lidech, to znamená těch, kteří se identifikují jako ženy, nebo jako muži. Pak jsou tu ještě nebinární, u kterých to není tak jednoznačné. Ale my se primárně zaměřujeme na pomoc trans ženám, protože jsou v největším ohrožení.

V Česku je tedy zdaleka nejkřiklavější nespravedlností podmíněnost úřední změny pohlaví sterilizací, což je podle mnoha právníků zásahem do lidských práv.

Ano, jsou lidi, kteří ji chtějí podstoupit, ale nemělo by to být povinné. Je to samozřejmě zásah do integrity těla a lidských práv, ti lidé nemají svobodně na výběr.

Jak je možné vás ve vaší práci podpořit?

Spolupracujeme s organizacemi Prague Pride nebo Queer Space Network, které potom pracují s lidmi přímo na Ukrajině. Jak nás podpořit můžete snadno najít na webu Trans*parent. Pokud by měl někdo chuť jít doborovolničit – my všichni jsme dobrovolníci – tak může kontaktovat přímo mě na e-mailu [email protected] Je spousta lidí, kteří potřebují pomoc a nálada ve společnosti se proměňuje. Čím dál častěji teď vysvětluju, proč je potřeba pomáhat trans* lidem. Někteří lidé mi naštvaně píšou, proč nepomáháme většině a řešíme nějaké marginality. Jenomže to, co nás odlišuje od Putina, je lidskost. Putin nesnáší všechna queer témata, a právě zájem pomáhat i LGBT+ lidem je součástí lidskosti, kterou postrádá. Všichni totiž potřebují pomoc. Ne jenom někdo, kdo je dost běloch nebo ho společnost vnímá jako „normálního“. I když nás válka sjednotila, tak po chvíli už se začíná vyjevovat, že u nás převládají pořád stejné hodnoty. Pokud není společnost vnímaná jako něco, co je pestré, složené z mnoha různých typů lidí, je to pro menšiny problém, který je ohrožuje na životě. Vždycky. Teď však ještě víc.

Čtěte dále