Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
V sobotu se evropské státy dohodly na odpojení vybraných ruských bank ze systému bankovní komunikace SWIFT. Není ještě úplně jasné, které konkrétní banky budou od systému odříznuty, nicméně evropští představitelé slíbili, že vyberou takové banky, aby sankce minimalizovaly dopady na evropskou ekonomiku a maximalizovaly tlak na Putinův režim. Po krátkém váhání z minulého týdne tak Evropa rychle změnila strategii a rozhodla se spustit totální finanční ofenzívu na všech myslitelných frontách. Po odpojení od SWIFT totiž následovalo prohlášení předsedkyně evropské komise Ursuly von der Leyen, že se Evropská unie chystá zavést sankce i proti ruské centrální bance. Evropská banka podnikne tyto kroky společně se Spojeným státy a jejich centrální bankovní institucí. Nejsou ještě známé konkrétní kroky, nicméně podle členů Bidenovy administrativy bude jejich cílem rozložit Putinovu ekonomickou „pevnost Rusko“, kterou budoval již od první ukrajinské krize v roce 2014.
Pevnost Rusko
Putin se totiž od anexe Krymu poctivě připravoval na další vlnu možných sankcí. Umořil výraznou část ruského státního dluhu, snížil podíl dolaru na devizových rezervách centrální banky téměř na polovinu a místo americké měny začal střádat euro, zlato a čínský jüan. S Čínou navíc navázal úzké obchodní styky a začal do ní vyvážet ropu a plyn.
Z historie dvacátého století bychom si měli odnést ponaučení, že přílišná tvrdost a přísnost vítězů vůči poraženým vynáší k moci diktátory a vynesla k moci i Putina.
Výrazný podíl devizových rezerv ruské národní banky na ekonomice je dědictvím politiky ruského ministra financí Alexeje Kudrina, který byl ve funkci mezi lety 2000 a 2011. Kudrin cílil na snížení ceny rublu, aby učinil ruskou ekonomiku lukrativní pro globální trhy (něco podobného známe i v podobě intervencí České národní banky, která od roku 2013 snižovala hodnoty koruny vůči euru, aby podpořila český export). Výsledkem bylo, že ruská ekonomika snáze odolávala ekonomickým šokům během krize v roce 2008 a následným sankcím v roce 2014. Odvrácenou stranou této strategie je snížení domácí poptávky i domácích investic, což mělo po roce 2014 za následek pomalejší ekonomický růst. V důsledku tohoto zpomalení vzrostl (obzvlášť v období pandemie) ruský dluh domácností, což činí běžné obyvatele vůči dopadům sankcí výrazně zranitelnějšími.
I z toho důvodu, že je Putinův režim na sankce dobře připraven, sahají západní státy k velmi drastickým krokům. Zmražení devizových rezerv by mělo za následek, že by ruská centrální banka ztratila přístup k zahraničním měnám, jmenovitě k euru a k dolaru, které činí téměř polovinu všech rezerv. Devizové rezervy si totiž nelze představit jako bankovky nebo dluhopisy uložené v sejfu centrální banky. Stovky miliard cizích měn vlastní ruská centrální banka ve formě dluhu, který jí dluží americké a evropské instituce. Ty se tak mohou rozhodnout prostředky zmrazit, protože tyto peníze jsou v podstatě virtuální, jsou to jen záznamy v účetních knihách. Jedná se o závazky, na jejichž dodržování se obě strany dohodly.
Pokud se Západ pro tento bezprecedentní krok rozhodne, hrozí kolaps celého ruského finančního systému. V historii se ještě nestalo, aby byla takto sankcionována centrální banka některé ze zemí G20 (dvacet největších světových ekonomik včetně EU). V minulosti byly takto odstřiženy pouze centrální banky Venezuely, Íránu, Severní Koreje a nedávno také Afghánistánu.
Rusku hrozí ekonomický kolaps
V momentě, kdy bude ruská centrální banka od devizových rezerv odstřižena, nebude mít dostatečné prostředky nutné ke stabilizaci vlastní měny ani pojištění vkladů u komerčních bank. Člen Bidenovy administrativy komentoval možné dopady tohoto kroku takto: „Bez možnosti koupit rubl od západních finančních institucí ztratí Putinova centrální banka schopnost kompenzovat dopad našich sankcí. Rubl bude dále klesat, inflace prudce vzroste a centrální banka zůstane bez možnosti obrany.“
Navíc v případě úplné blokace nebude centrální banka disponovat zahraničními měnami, které by mohla poskytnout ruským komerčním bankám. Za normálních okolností by sice ruská ekonomika mohla získávat zahraniční měny ve formě plateb za export, nicméně díky ostatním sankcím, jako je odstřižení od SWIFT a dolarových plateb, nebude možné ztráty ani částečně pokrýt. Ruské firmy i jednotlivci tak nebudou mít dostatečné prostředky na platby za zahraniční zboží. A jak se budou mezi sebou předhánět, kdo odkoupí poslední zbytky dostupné hotovosti, dá se očekávat, že spustí inflační spirálu rublu. Ten se na zahraničních trzích už během pondělka propadl o třicet procent.
Dolary už nejsou, zbyly jen rubly
Zatímco v Rusku je údajně eurová a dolarová hotovost v hodnotě dvanácti miliard dolarů, jenom samotný ruský soukromý sektor má na kontech ruských bank více než pětinásobek. Tyto peníze v případě sankcí nebude možné ani vybrat, ani převést. Proto jsme byli už o víkendu svědky masového vybírání zahraniční hotovosti z účtů. Podle dostupných zpráv ruská veřejnost vzala bankomaty útokem ve snaze vybrat své peníze v zahraničních měnách, nicméně valutové zásoby se tenčí a jediné, co zbývá, jsou rubly.
Navíc se během pondělka objevila zpráva Evropské centrální banky, že evropská větev největší ruské banky Sberbank krachuje. To má následky i pro její klienty v Česku, kteří se marně snaží získat své peníze. Česká národní banka v reakci na tuto skutečnost začala podnikat kroky k odejmutí licence Sberbank CZ. Některé klienty snad může uklidnit to, že v EU jsou vklady do sto tisíc eur (přibližně dva a půl miliony korun) pojištěné. Mezi klienty je ovšem třeba i Kraj Vysočina, který měl v krachující bance miliardy korun. Zatím není jasné, zda se i na tyto vklady bude vztahovat nějaké pojištění.
Putinovi docházejí alternativy
Jednou z možností, jak by Putin mohl ekonomiku před kolapsem zachránit, je obrátit se na Čínu. Nicméně současné zprávy ukazují, že čínské banky se bojí sekundárních sankcí ze strany západních států, a tak raději samy omezují obchodní styky s Ruskem. Přestože se obchod mezi Pekingem a Moskvou v poslední dekádě nebývale utužil, hlavními odběrateli, na které se čínská ekonomika orientuje, nadále zůstávají západní Evropa a Spojené státy. Navíc se dá očekávat, že nově zvažované sankce, navržené proti Lukašenkovu Bělorusku, tuto neochotu Putinovi pomáhat ještě posílí.
Putinův režim se proto snaží dopady sankcí alespoň co nejvíce oddálit. V pondělí bylo na Moskevské burze vyhlášeno embargo na obchodování ruských aktiv držených zahraničními investory ve snaze předejít dalšímu úniku kapitálu. Ruským firmám navíc bylo nařízeno prodat 80 procent svých devizových rezerv. Putin se tak snaží nahradit chybějící valuty a devízy tím, že nutí soukromý sektor kupovat rubly. Zároveň centrální banka v podstatě přes noc více než zdvojnásobila úrokové sazby, které nyní činí dvacet procent. „Vnější podmínky pro ruskou ekonomiku se drasticky změnily,“ uvedla centrální banka v prohlášení s tím, že zvýšení sazeb „zajistí zvýšení výnosnosti vkladů na úroveň potřebnou ke kompenzaci zvýšeného rizika znehodnocení a inflace“. Tento krok ale v investorech nemůže vzbuzovat příliš důvěry. Vzhledem k rozsahu sankcí je téměř jisté, že ruská ekonomika bude mít značné problémy takovýmto závazkům dostát.
Příliš tvrdé sankce?
Podle některých komentátorů hrozí, že tyto sankce budou příliš tvrdé a povedou pouze k eskalaci konfliktu na globální úroveň. Putin by se tak mohl snažit přenést centrum konfliktu na hřiště, kde se cítí jistěji. Poslední zprávy o jeho rozkazu k „uvedení jaderných odstrašujících sil do zvláštní bojové pohotovosti“ bohužel nasvědčují tomu, že se tak skutečně děje. Jedním z možných řešení je zmrazit devízové rezervy centrální banky jen částečně a dávat Putinovi jakési rezervní kapesné. Díky tomu by Rusové sankce pocítili, nicméně ruská ekonomika by mohla fungovat alespoň ve formě „nouzového režimu“. Zároveň by stále bylo možné hrozit dalším utažením šroubů.
Je těžké zatím s jistotou říct, v jakém rozsahu budou sankce na Putinův režim uvaleny. Nicméně už teď se v souvislosti s oznámením chystaných sankcí hovoří o pětiprocentním propadu ruského HDP. Pokud sankce budou uvaleny v té nejtvrdší míře, hrozí kolaps ruské ekonomiky připomínající situaci z devadesátých let minulého století. V té době byl rubl s inflací v řádech tisíců procent natolik nestabilní, že se v každodenním životě běžných Rusů přešlo na barterový systém přímé směny. Běžnou alternativní měnou se tehdy (nikoliv poprvé a asi ani naposledy) stala vodka, a to především díky kulturní tradici, snadné škálovatelnosti a vysoké likviditě.
Rusko po Putinovi?
Americký antropolog a geograf David Harvey ve své nedávné přednášce uvedl, že kořeny současné krize spatřuje hlavně v tom, jak se západní země chovaly k Rusku v devadesátých letech. Jak ho ponížily, moralizovaly a nechaly na pospas svému osudu. Zatímco Němci dostali po druhé světové válce štědrý Marshallův plán, Rusové dostali šokovou doktrínu a pár prázdných gest. To byla situace, do které vstoupil Vladimir Putin se svou vizí Veliké Rusi, a zemi ekonomicky narovnal. Dal Rusům o trochu víc než pouhou bídu a oni ho za to nechali rozdělit zemi mezi oligarchy. A nikdo jim to nemůže vyčítat.
Pokud Putin prohraje (a já pevně doufám, že se tak stane co nejdříve), vyvstane před námi nový úkol představit si Rusko po Putinovi. Z historie dvacátého století bychom si měli odnést ponaučení, že přílišná tvrdost a přísnost vítězů vůči poraženým vynáší k moci diktátory a vynesla k moci i Putina. Rusko se s největší pravděpodobností řítí do silné ekonomické a dost možná i politické krize. Bude i v našem zájmu, aby se z této krize dostalo důstojně a pokud možno bez pomoci nových všehoschopných vůdců nebo za cenu občanské války. Ve zhrouceném státě totiž nelze vybudovat skutečnou demokracii.
Autor je ekonomický antropolog a spolupracovník redakce.