Na začátku třetího dílu dokumentu Jeen-Yuhs sledujeme záběry z roku 2002, kde se tehdy sotva šestadvacetiletý Kanye West v nahrávacím studiu pohádá se svým dlouholetým parťákem Rhymefestem. Ten přeruší Westovo chvástání a odváží se mu říct, že si nemyslí, že je génius. „Stát se géniem trvá spoustu času. Génius se tvoří zkušenostmi a tvrdou prací,“ říká mu Rhymefest, zatímco West neskrývá rozladění z toho, že mu někdo z přátel odmítá pochlebovat. Přesvědčení Kanye Westa o vlastní výjimečnosti, o tom, že je vyvoleným člověkem – géniem, který může překračovat hranice morálky a dělat, co se mu zlíbí – se vine jako hlavní motiv čtyř a půl hodinovou dokumentární trilogií, za níž stojí filmařská dvojice Coodie Simmons a Chike Ozah. Ostatně se slovem génius si pohrává i její název Jeen-Yuhs.
Když se hvězdy Roc-A-Fella v čele s Jay-Zem fotí na pódiu, West se ani nevejde do záběru.
Možná, že Kanye West je skutečně jediným hudebníkem posledního čtvrtstoletí, kdo má právo se tímto titulem honosit – jeho kariéra je plná hitů, dokonalých desek i radikálních žánrových obratů, které měnily podobu popu. V tomhle ohledu už se zapsal do dějin. Jenže žít s přesvědčením o vlastní genialitě je břemeno, pod nímž se musí zhroutit i sebevýjimečnější člověk. „Nezapomeň, že obr se dívá do zrcadla a nevidí nic,“ varuje mladíka v dokumentu jeho matka Donda a má pravdu. Jeen-Yuhs: Trilogie o Kanye Westovi nakonec vyústí v tragickou poslední třetinu, v níž sledujeme portrét muže, který ze své touhy stát se nejslavnějším hudebníkem všech dob dost pravděpodobně zešílel.
Velké labely nebo indie vydavatelství
Už když Netflix vloni oznámil, že za chystanou dokumentární trilogii zaplatil bezprecedentních třicet milionů dolarů, bylo jasné, že půjde o něco naprosto výjimečného. Chicagský komik a filmař Coodie Simmons se na začátku tisíciletí rozhodl, že bude s kamerou sledovat z bezprostřední blízkosti svého kamaráda Kanye Westa na jeho cestě k splnění snu stát se slavným rapperem. Něco ho na ambiciózním mladíkovi přitahovalo – navíc magnetismu Westovy osobnosti měl záhy podlehnout celý svět.
Jenže cesta z chicagských zkušeben na světové turné pár let trvala – West se relativně rychle prosadil jako producent, dával beaty největším hvězdám své doby, jako byli Jay-Z nebo Ludacris, ale o jeho vlastní rapové kariéře nechtěli šéfové hudebních labelů ani slyšet. Kanye vůbec nevypadal jako rapper, neměl za sebou minulost drogového dealera a nikdo nevěřil, že by dokázal prodávat desky. Právě tady už je zaděláno na drama úvodního dílu z trilogie Jeen-Yuhs nazvaný Vize. V něm z bezprostřední blízkosti sledujeme Westovy první kroky v hudebním průmyslu a jeho touhu podepsat nahrávací smlouvu. Entuziastický mladík se zvláštním smyslem pro humor se nestydí za své velikášské ambice a jestli mu něco chybí, pak je to trpělivost. Překonat překážky, které mu klade do cesty hudební průmysl, ale není snadné. Svět hip hopu byl tehdy rozdělený na dva tábory – v pomyslné první lize „hrály“ hvězdy podepsané u velkých labelů, mimo prodejní žebříčky operovala nezávislá vydavatelství, kde měli rappeři alespoň větší uměleckou svobodu a mohli překračovat stereotypní škatulky rapových gangsterů.
West toužil oba světy znovu spojit. Věděl, že mezi testosteronovými svalovci tlačenými průmyslem nemá moc šanci, ale zároveň věřil, že je čas na to, aby se pořádky v hip hopu konečně změnily. Z Chicaga odletěl do New Yorku, aby měl blíže ke svým idolům a pomalu si budoval jméno jako producent. I když ale na konci prvního dílu podepíše smlouvu se značkou Roc-A-Fella, je to vítězství jen zdánlivé – tehdejší největší rapový label si ho stejně upsal jen proto, aby si pojistil jeho producentské služby. Když se hvězdy Roc-A-Fella v čele s Jay-Zem fotí na pódiu, West se ani nevejde do záběru.
V šoku z génia
V druhém dílu Jeen-Yuhs nazvaného Smysl sledujeme, jak se West snaží přesvědčit label, aby vydal jeho debut The College Dropout. Bizarní jsou záběry, na nichž West chodí po kancelářích vydavatelství a pouští kompakt s několika hotovými skladbami komukoliv, kdo ho vyloženě nevyhodí. Stejně absurdně působí momentky, na nichž nahání po parkovišti slavného rappera, aby mu dal na desku hostovačku.
Všechno se změní v říjnu 2002, kdy si West při autonehodě natřikrát zlomí čelist. Tehdy se dokonce na chvíli zdá, že jeho rapová kariéra je u konce, ale on okamžitě po propuštění z nemocnice spěchá ještě se sdrátovaným obličejem nahrát skladbu Through the Wire, která konečně přesvědčí šéfy Roc-A-Fella, a o rok později se stane hitem. Šéf labelu dá konečně projektu zelenou a o další rok později West za nahrávku obdrží deset nominací na Grammy. Desky se následně prodaly čtyři miliony kusů.
Odhodlání Coodieho Simmonse sledovat s kamerou Kanye Westa na jeho cestě vzhůru je s odstupem dvou dekád opravdu hodné obdivu. Díky němu můžeme být u toho, když West vyrazí ve studiu dech Mos Defovi – pasáž z tracku Two Words shrnuje Westovy velikášské ambice a je odrapovaná s takovou vervou, že tehdejší největší hvězda nezávislé scény nevěří vlastním očím. Fascinující jsou také například záběry ze studia, kde West pustí Pharrellu Williamsovi demoverzi Through the Wire a člen vyhledávaného producentského týmu The Neptunes se musí jít projít na chodbu, aby ze sebe setřásl šok z toho, co právě slyšel.
Z prvních dvou dílů Jeen-Yuhs je cítit, že Coodie a Chike měli k dispozici obrovské množství materiálu a někdy s ním možná zachází až příliš velkoryse. Trochu natahovaně působí třeba desetiminutová pasáž, v níž Kanye West sedí na zubařském křesle a doktor mu vyndává z pusy dráty, stejně jako různé freestyle sessions Westa s dalšími rappery na parkovištích. O dost zajímavější jsou pasáže, v nichž vystupuje Kanyeho matka Donda, která se syna snaží podporovat, ale zároveň ho občas plísní za přílišnou aroganci. Synergie mezi synem a matkou nepotřebuje žádný komentář.
Od kritiky Bushe k Trumpovi
Coodie Simmons se do dokumentu snaží promítnout i svůj vlastní život, ale vychází mu z toho jen trochu nadbytečné dodatky, které mají hlavně vysvětlit, proč v roce 2005 s natáčením dokumentu přestal. Partička kamarádů z Chicaga tvořící první roky Westův podpůrný tým, se tehdy rozpadla, a když ho rapper nepozve na své první velké turné, ztratí spolu kontakt. Reunion přichází až o jedenáct let později. Od roku 2018 má Coodie Simmons znovu přístup do Westova soukromí a pokračuje v natáčení.
Za více než dekádu se toho u Kanye Westa hodně změnilo a třetí díl Probuzení se nejprve snaží dohnat události, u nichž Coodie nebyl. V koláži archivních záběrů sledujeme Westovy excentrické výstupy v médiích – při televizní benefici pro oběti hurikánu Katrina v přímém přenosu prohlásí, že George Bushe nezajímají Afroameričani, pak při předávání cen MTV ukradne na pódiu sošku zpěvačce Taylor Swift nebo se přihlásí k podpoře Donalda Trumpa a tvrdí, že otroctví byla svobodná volba černochů. Tady se West před očima mění v monstrum posedlé pozorností publika, stupňuje své excesy a buduje si pověst nepředvídatelného potížisty, která má být součástí jeho image génia.
Coodie Simmons se snaží podat vysvětlení Westova přerodu – rapper podle něj nejprve tvrdil, že musí na veřejnosti hrát excentrika, aby si lidé všimli jeho hudby. Hru ale nejspíš ukončila smrt jeho matky při banální plastické operaci v roce 2007. Donda byla Westovým pojítkem s tragickou realitou Chicaga i afroamerickou historií, hlavně ale nejbližší milovanou bytostí, dost možná jedinou. S jejím odchodem se Kanye definitivně mění v Yeezyho – excentrika utrženého z řetězu, který je přesvědčený o tom, že si jako génius může dovolit úplně všechno.
Kanye West příliš blízko
V záběrech z posledních čtyř let vidíme Westa při jeho delirických freestylech i blábolícího po smíchání alkoholu a antidepresiv – a není to úplně veselý pohled. K tomu si přidejte zmatenou a zbytečnou prezidentskou kampaň nebo jeho hádky s novináři. Coodie Simmons dokonce ve voiceoveru přizná, že několikrát raději zastavil kameru, aby Westovi nechal ještě nějakou důstojnost. Občas mezi tím vším probleskne jiskra bezstarostné osobnosti, s níž si rapper omotal svět kolem prstu, převládají ale momenty, při jejichž sledování má Westův fanoušek o svého idola hlavně strach.
Krize bohužel podle všeho pokračuje i do současnosti – připomeňme třeba Westovo nesmyslné tažení proti novému příteli jeho exmanželky, které sleduje celý svět v přímém přenosu. Tři dny po vydání posledního dílu série Jeen-Yuhs vydal West videoklip ke skladbě Easy, v němž umučí k smrti plastelínovou postavičku komika Petea Davidsona, s nímž teď chodí jeho bývalá manželka Kim Kardashian. Po idiotských incidentech jako je tento, je vážně těžké hledat pro Westa nějakou smysluplnou omluvu. Tou nejspíš není ani jeho bipolární porucha, o níž otevřeně poslední roky mluví.
Coodie Simmons si je vědom problematického chování čtyřiačtyřicátníka, kterému se život vymkl z rukou a v posledním díle Probuzení nenabízí žádnou útěšnou pointu. Místo toho jen prohlašuje, že doufá, že rappera na jeho cestě bude dál opatrovat bůh – Westovo náboženské prozření, kterým poslední roky odradil část své fanouškovské základny, vypadá v dokumentu autenticky, ale zároveň se nezdá, že by mu úplně pomohlo zbavit se všech svých démonů. Coodie tady v roli příležitostného průvodce dokumentem využívá luxusu vlastního mlčení – díky jeho kameře jsme jako diváci po celou dobu série Westovi tak blízko, že rozhřešení může s klidem nechat na nás.
Pozoruhodná dokumentární série Jeen-Yuhs končí zvláštní tragickou pachutí, která vrhá stín i na obdivuhodnou Westovu cestu na vrchol zachycenou v prvních dvou dílech. Rapperova nadlidská vůle ke slávě a obří talent nakonec vedly mimo jiné i k tomu, že u něj propukla bipolární porucha a stal se svému okolí nebezpečný. Není za ambicemi získat nadlidskou slávu a bohatství skrytá jen velká prázdnota? Stálo to všechno vůbec za to a mohly se některé události odehrát jinak?
„Pamatuj, abys pořád stál rovnýma nohama na pevné zemi. Můžeš být ve vzduchu a na zemi zároveň,“ varuje v dokumentu Donda West svého syna před příliš velikášskými plány a čas jí dal určitě za pravdu.
Autor je hudební publicista.