Foto Etienne Girardet, Unsplash
Markéta Pekarová Adamová a Ivan Bartoš poskytli rozhovory na téma současné ekonomické situace. První pro Právo, druhý pro Lidové noviny. Zatímco Bartoš realitu obchází, Pekarová se ji rozhodla zcela ignorovat. TOP 09 se bohužel z předchozí ekonomické krize, kterou se jejímu tehdejšímu předsedovi a ministru financí Miroslavu Kalouskovi podařilo nevídaným způsobem prohloubit, nepoučila vůbec v ničem. Ale popořadě.
S chlebem nebo bydlením – to už je jiná. To je taková dekorace života, která může stát libovolnou cenu, třeba jakou si developer určí a investor akceptuje, přičemž potřeby lidí, kteří nemají kde bydlet, zde nehrají žádnou roli.
Ivan Bartoš se v rozhovoru pro Lidové noviny dotkl samé podstaty kapitalismu. Bartoše totiž udivilo, že se liší ceny benzinu na různých čerpacích stanicích. Podle něj je to zvláštní, protože všichni přece nakupují za stejnou cenu, ale prodávají pak za jinou.
To opravdu zvláštní je, navíc se to netýká jen benzinu, ale dokonce i mrkve, chleba nebo bydlení. Nicméně benzin není chleba nebo byt, benzin je posvátná mana, a tak není problém její cenu regulovat. V podstatě nemáme jinou možnost. Benzin potřebují auta a všechno co děláme, děláme pro to, abychom mohli jezdit auty.
S chlebem nebo bydlením – to už je jiná. To je taková dekorace života, která může stát libovolnou cenu, třeba jakou si developer určí a investor akceptuje, přičemž potřeby lidí, kteří nemají kde bydlet, zde nehrají žádnou roli. Nakonec mohou bydlet v autě a jíst benzin nebo naftu.
Bydlení není benzin
V oblasti regulace bydlení, vlastnictví nebo nájmů tedy vláda nechystá vůbec nic. Všichni sice nakupují cihly za podobné ceny, ale prodávat mohou za ceny libovolné. Jeden člověk může mít 100 bytů, dalších 99 lidí nemá nic, ale v průměru má každý jeden. Nic se s tím dělat nedá, bydlení není posvátné. Jako auta.
Ale přitom právě regulace cen pohonných hmot a marží prodejců ukazuje, že bychom mohli řešit i důležitější věci. Tak jako je řeší v mnohých jiných zemích, kde jim není jedno, že lidé nemají střechu nad hlavou.
Co se týče dalších aspektů inflace, je vláda zcela bezzubá. Alespoň to vyplývá ze slov Ivana Bartoše v uvedeném rozhovoru. Penzisté dostanou přidáno, a to je tak zhruba všechno. Plánované zvýšení rodičovské pomůže jen trochu a jen některým.
Sleva na poplatníka se míjí s potřebami nejchudších, protože vydělávají příliš málo, než aby ji vyčerpali. To by jim ji vláda musela vyplácet, ale o tom slyšet nechce. Bartoš hovoří o navýšení příspěvku na bydlení, což je dobře, ale problém tohoto příspěvku je ve složité administraci, kterou se málokdo dokáže prokousat. Z průzkumu PAQ Research z minulého roku vyplývá, že tuto dávku v roce 2021 pobírala jen čtvrtina těch, kdo na ni měli nárok. Zbytek o ní neví nebo o ni nezvládne požádat. Jak dlouho bude vláda předstírat, že to neví?
Jistě by to šlo vyřešit také tak, že by se posílily přetížené úřady práce, které tyto dávky administrují, což by znamenalo lidi nabrat a dobře je zaplatit. Bohužel je to jaksi v rozporu s projektem vlády část úředníků vyhodit a zbytku platy zmrazit, což prosazuje Pekarová. Alespoň si můžeme takto ilustrovat, k čemu přesně je štíhlá státní správa: k ničemu.
Bartoš se v rozhovoru dostane také k daním, jejichž zvýšení prý není na pořadu dne. Což je trochu záhada vzhledem k současnému i budoucímu růstu výdajů státu. Prý je potřeba nejprve „nakopnout ekonomiku“, což je takový politický ekvivalent slova „abrakadabra“. Vůbec nic neznamená a nic z něj nevyplývá. Zvláště v Česku, které je coby malá exportní ekonomika závislé na okolním světě, zvláště na Německu. Takže co tedy budeme nakopávat, Německo?
Pekarová zůstává věrná odkazu TOP 09
Zatímco s Bartošem lze při troše snahy polemizovat, odpovědi Pekarové pro Právo se míjejí s realitou. V úvodu Pekarová zmíní, že vláda musela šetřit, protože zdědila obrovský státní dluh. Ten je však stále jeden z nejnižších v Evropě a žádný stát okolo nás to evidentně k podobnému jednání nevede.
Pekarová pokračuje, že nebudou zvyšovat daně, aby nebrali lidem z kapes peníze – jenomže lidem odsává z kapes peníze inflace, které napomohlo také snížení daní v předchozím roce. Nicméně ať už se děje na světě cokoli, v TOP 09 znají pouze jedno řešení: musí se osekat výdaje. Pekarová tak opakuje obvyklé fráze o bobtnající státní sféře, příliš vysokých platech a životu „nad poměry“. Není přitom jasné, zda tuší, že se Česká republika nachází také za hranicí Prahy. Ale možná ji to jen nezajímá, což už je taková tradice TOP 09.
Navzdory současnému obrovskému náporu na státní aparát Pekarová blouzní o tom, že se musí lidé vyhazovat. V počtu státních zaměstnanců přitom patří Česko k evropskému podprůměru, stejně jako v mnoha dalších souvisejících parametrech.
Pekarová pokračuje tím, že by se měl každý postarat především sám o sebe. To koresponduje s rostoucím počtem lidí ohrožených chudobou a s prodlužujícími se frontami na potravinovou pomoc. Není jasné, na co přesně pak ale potřebujeme Pekarovou nebo vůbec stát jako takový.
Možná by mohl někdo z kolegů a kolegyň zkusit Pekarové nakreslit, co se teď přesně děje. Že lidé čelí inflaci, jakou tato země v novodobé historii nezažila, nikdo neví, kam ještě porostou ceny energií, pohonných hmot a potravin. Vyrůstá zde generace, která může zapomenout na vlastní bydlení, současně na evropském kontinentu zuří válka a chystáme se do české společnosti integrovat statisíce uprchlíků. Vskutku ta pravá chvíle hovořit o malém státu a životu nad poměry.
Bude mít Babiš ústavní většinu jako Orbán?
Možná by bylo fajn, kdyby čelní politici disponovali jakousi elementární empatií, jakou má třeba pes, koza nebo automatická pračka v rámci programu „sense care“ a dokázali lidi ujistit, že v tom nejsou a nebudou sami. Tak jako to dokáží politici okolních zemí. Vládní politici násobně bohatší země, jakou je Německo, kupodivu Němce nepoučují, že si žijí nad poměry a v čase krize nevzkazují státním zaměstnancům, že je vyhodí, protože jsou k ničemu.
Takové vlády, státy a společnosti pak ustojí i krize nebo snížení životní úrovně, protože lidé ví, že jsou na jejich potřeby brány ohledy a stát je nenechá padnout na dno. Zatímco když na Čechy dolehne krize, přiběhnou pravicoví politici, aby si do lidí ještě kopli, že si žijí stejně nad poměry. Tak uvidíme, snad nebude mít Babiš v příštích volbách ústavní většinu.
Autor je redaktorem Alarmu.