Foto Towfiqu Barbhuiya, Unsplash
Inflace postihla domácnosti celé Evropy. Na které skupiny v Česku dopadne nejvíce?
Dopadne nejhůře na ty domácnosti, které dají za bydlení největší podíl svých čistých příjmů. Tyto domácnosti mají tedy i nejvyšší část fixních nákladů, které se obtížně redukují. Mohou to být senioři, ale také rodiny s malými dětmi a nízkými příjmy.
Lze očekávat, že se do problémů dostane také střední třída? Do jaké míry ji může zasáhnout prodražování hypoték? Měl by stát poskytovat pomoc i v těchto případech?
O struktuře výdajů domácností s hypotékami toho víme málo, ale ano, teoreticky se to týká i těchto domácností, i když v průměru jsou to lépe situované domácnosti s úsporami. Nebude to ale ta kritická masa, která by potřebovala zásah státu.
Vláda učinila přesně opačný postup vůči Rusku, než by byl žádoucí.
Je možné přenést celou zátěž inflace a růstu cen bydlení na jednotlivce a domácnosti?
Samozřejmě ne všechny problémy se dají řešit individuálně, i když na šetření samozřejmě vždycky dojde, protože náš sociální systém obvykle reaguje pozdě a nedostatečně. Budeme doufat, že vláda provede razantnější kroky, než jaké zatím udělala.
O jaké razantnější kroky by se mělo jednat?
Hlavně jde o zpřístupnění některých sociálních dávek – především jejich opravdu jednoduchým administrováním, a také o jasné a agresivní informování o možnostech, které sociální systém poskytuje.
Před půl rokem se zdál jako největší problém růst cen energií. K nim se teď přidávají ceny pohonných hmot, nájmů (nejspíš) a potravin. Jsou na místě jednorázové plošné dávky jako třeba v Německu, nebo zastropování některých cen jako v Maďarsku?
Vzhledem k tomu, že nová situace je spíš trvalá, tak jednorázové dávky nejsou řešení. Stropování cen zase vede k nedostatku, frontám a neefektivní pomoci těm, kteří to nepotřebují. Myslím, že řešením je celkové zpřístupnění sociálního a úprava daňového systému. Neboli neregulujme ceny, ale dostaňme pomoc nízkopříjmovým skupinám a lidem v problémech.
Jaké úpravy daňového systému máte na mysli?
V oblasti daňové jde především o možnost čerpat slevu na poplatníka do bonusu. To by pomohlo zejména lidem, kteří vydělávají pod 20 tisíc měsíčně, tj. často lidem na částečný úvazek.
Jaká je v tuto chvíli vlastně česká cesta. Jak hodnotíte kroky vlády v této oblasti?
Zatím jsou spíše nedostatečné. Správným krokem bylo zvýšení normativu na příspěvek na bydlení, ale jeho administrativa je neskutečně složitá, což by se mělo zlepšit, jinak bude vláda čelit velkým sociálním problémům. Valorizace životního a existenčního minima je také fajn, ale asi ne dostatečně, vzhledem k tomu, že nízkopříjmové domácnosti prožívají z důvodu jiného spotřebního koše výrazně vyšší inflaci než vysokopříjmové.
Česko má systém sociální pomoci, který by měl teoreticky vyřešit velkou část problémů spojených s růstem cen bydlení a energií. Dávky pomoci v hmotné nouzi, a především příspěvky na bydlení. Míra jejich využití však byla už před touto krizí nízká. Podle průzkumu PAQ Research je v loňském roce využívaly 4 procenta domácností, zatímco teoretický nárok na ně mělo 16 procent. Jak si to vysvětlujete?
Je to asi kombinace nízké informovanosti, nedostatečné výše samotného příspěvku, vysoké administrativní náročnosti a stigmatizace pobírání sociálních dávek.
Měl by stát tuto pomoc zjednodušit a začít ji regulérně propagovat?
Určitě ano, vyhne se tím plošným a neefektivním formám pomoci. Neefektivní formy pomoci se vyznačují tím, že ji získají z větší části lidé, kteří to nepotřebují. Což je případ snižování daní na paliva a energie.
Už před krizí patřily ke skupinám nejvíce ohrožených chudobou matky samoživitelky. Jaká je teď jejich situace?
Extrémně špatná, zejména pokud žijí v nájmu a mají vysokou část výdajů fixní.
Další ohroženou skupinou jsou senioři, u nichž však stát pravidelně zvyšuje penze s ohledem na inflaci. Bude to stačit?
V průměru asi ano. Seniorům v nájmu určitě ne, ti by měli žádat o příspěvek na bydlení.
U samoživitelek byla situace vždy napjatá, což dlouhodobě víme. Teď jsme v situaci, kdy sem přišly v podstatě statisíce samoživitelek s dětmi z Ukrajiny. Je vůbec český sociální systém schopen se zmobilizovat a dlouhodobě takovou situaci v tomto množství řešit?
Sociální systém potřebuje zpružnit – snížit administrativní náročnost a být přístupnější. Je zjevné, že sociální systém je postaven na předpokladu nikoliv potřebnosti, ale nedůvěry vůči klientům. Kvůli tomu je vše složité a dávky se nakonec mohou dostat jen k těm, kteří v tom umí chodit, což mohou být právě ti „zneužívači”. Pokud zpřístupníme sociální systém, nebudeme muset regulovat ceny, snižovat ad hoc daně na paliva nebo ad hoc snižovat zdanění energií.
V sociální oblasti nás nejen letos čekají mimořádné výdaje a současně došlo kvůli daňovým změnám k propadům státních příjmů. Jak to bude fungovat dohromady?
Podle mě a řady ekonomů potřebuje rozpočet dodatečné příjmy, k tomu se ale zatím žádní politici nehlásí, takže to vypadá, že dluh i dluhová služba budou narůstat do doby, kdy to nebude únosné na finančních trzích. Kdy přesně se to stane, není jasné.
Zatím nejviditelnější krok vlády je snížení daně z pohonných hmot, přičemž není jediná, která k tomuto kroku v Evropě přistoupila. Bude to mít reálný smysl, nebo se jedná spíše o gesto?
Vláda učinila přesně opačný postup vůči Rusku, než by byl žádoucí. My bychom měli navýšit daň na ropu a plyn pocházející z Ruska, aby se jejich spotřeba co nejvíce omezila, pokud tedy není technicky možné jejich přísun zcela zastavit. Tím by se omezilo financování války, která nás vyjde hodně draho.
Mnozí lidé by se bez auta, zvláště na venkově, nedostali do práce. Jiní je potřebují k výkonu práce samotné. Jakým způsobem by těmto skupinám stát mohl pomoci?
To je těžké, asi bych posílil a možná i zlevnil veřejnou dopravu.
Všechny problémy v Evropě teď živí válka. Současně Evropa živí tuto válku svými penězi, za které stále nakupuje ruskou ropu a především plyn. Může se Evropa od ruského plynu odstřihnout? Ustála by to?
Všechno je otázka peněz. Když byl covid, zastavily se služby a do značné míry je stát subvencoval. Podobně bychom měli zastavit nebo omezit odvětví závislé na ruských zdrojích energie. Podle nezávislých propočtů by to v Německu způsobilo pokles HDP maximálně do 3 procent. Je to hodně? Určitě ano. Ale je to víc, než nás bude stát dlouhotrvající válka? O tom silně pochybuji.
Není to znovu tak, že kvůli zájmu či lobby průmyslu se bude živit konflikt, jehož náklady ponesou jednotlivci?
Je to do značné míry možné, náklady poneseme všichni.