Foto Pixnio
„Je normální jet jednou za rok na dovolenou? Zaplatit dětem kroužky? Mělo by být možné si z každé výplaty něco odložit stranou? A proč je to důležité i v kontextu pandemie, dvouciferné inflace a války na Ukrajině?“ ptá se rétoricky Platforma pro minimální důstojnou mzdu. Tato neformální iniciativa každoročně vypočítává tzv. minimální důstojnou mzdu, tedy částku, která by zajistila základní potřeby jako bydlení, jídlo, dopravu, vzdělání, kroužky pro děti a volný čas a také umožnila vytvářet úspory pro případné nenadálé výdaje.
Na celospolečenské úrovni nízké mzdy dlouhodobě způsobují politickou radikalizaci a nestabilitu, nízkou kupní sílu obyvatel, závislost na sociálních dávkách, odtok zisků do zahraničí a mezigenerační přenos chudoby.
Poprvé byla minimální důstojná mzda pro Česko zveřejněna v roce 2019. Pro rok 2021 – tedy před výraznou inflací a energetickou krizí – vycházela minimální důstojná mzda na 31 146 pro mimopražské regiony a na 36 717 korun pro Prahu. Po započtení inflace v za první čtvrtletí roku 2022 je to ale 39 500 korun. „Ceny se koncem minulého roku vymkly z normálu a minimální důstojná mzda je v tomto ohledu pohledem do zpětného zrcátka,“ připomíná ekonom platformy Jan Bittner. Další změnou v roce 2022 je zrušení superhrubé mzdy, což podle Bittnera pomohlo pouze vysokopříjmovým domácnostem a jedincům.
Státem garantovaná minimální mzda je v současnosti na úrovni pouhých 49 procent minimální důstojné mzdy, jak ji na základě vývoje nákladů vypočítali experti z platformy. Vzhledem k tomu, že mediánová mzda je v Česku 34 146 korun, skoro polovina zaměstnanců (konkrétně 41 procent) v Česku nedosahuje ani na minimální důstojnou mzdu. V absolutních číslech jde o 1,5 milionu úvazků a toto rozdělení se nepoměrně více dotýká žen. Samotná minimální důstojná mzda by měla být schopná zajistit i péči o další osobu. „Minimální důstojná mzda by měla pokrýt kromě života pracujících alespoň jeden „závazek“. V kalkulaci je to počítáno jako péče o jedno dítě, může ale jít i o starší nemocné rodiče, souběh péče o dítě a rodiče, nemoc partnera a podobně,“ uvádí se na webu dustojnamzda.cz.
Jak dosáhnout důstojné mzdy?
„Minimální důstojná mzda nemá být legislativním nástrojem,“ vysvětluje antropoložka Lucie Trlifajová. Platforma nicméně zveřejnila sedm bodů shrnujících, jak o důstojnou mzdu usilovat a co může v této oblasti podniknout stát. Stát má například možnost zakotvit důstojné ohodnocení při veřejných zakázkách, v rámci opatření zelené transformace a v dalších dotačních programech a grantech a rovněž může nastavit důstojné mzdy ve veřejné sféře. V současnosti polovina tabulkových míst nemá důstojnou mzdu, a to ani po dvaceti letech práce.
Argumenty pro prospěšnost minimální důstojné mzdy najdeme podle platformy na individuální i celospolečenské úrovni. Na té individuální hrozí lidem, kteří na důstojnou mzdu nedosahují v daleko vyšší míře pád do dluhových pastí v důsledku nízkých nebo chybějících finančních rezerv. Podle výzkumu Mediánu z roku 2018 vznikají exekuce nejčastěji z půjček na běžné spotřební zboží a z poplatků za nájem nebo telefon. Lidé bez důstojné mzdy se také častěji potýkají se zdravotními problémy. Dostávají se častěji do nerovné nebo závislé pozice v partnerských vztazích, při nákupech častěji upřednostní cenu na úkor kvality, hůře čelí rychle rostoucím cenám bydlení a mají horší přístup ke zdravotní péči a kvalitnímu vzdělávání dětí.
Na celospolečenské úrovni pak nízké mzdy dlouhodobě způsobují politickou radikalizaci a nestabilitu, nízkou kupní sílu obyvatel, závislost na sociálních dávkách, odtok zisků do zahraničí a mezigenerační přenos chudoby. To pak přispívá k polarizaci a nižší schopnosti společnosti reagovat na výzvy rychle se měnící ekonomiky. Nízké mzdy kombinované s vysokou mírou vlastnického bydlení mají negativní dopad na mobilitu, a tedy i vyrovnávání poptávky a nabídky na trhu práce. A nízké mzdy způsobují také nárůst šedé ekonomiky.
Stagnace mezd a sociální sektor
Největší inflace naskakuje v posledních měsících, navíc se částečně vytratil tlak na růst mezd. „Od chvíle, kdy se zrušila superhrubá mzda, se upustilo od tlaku na zvyšování platů. Nyní to pokračuje protiinflační politikou vlády a zmrazováním platů. Přitom to není jediná možnost, jak proti inflaci bojovat,“ řekl ekonom Jan Bittner. Vyjádřil se také k aktuální jednorázové pomoci vlády. „Jednorázová pomoc 5000 korun pro lidi v nouzi je přesně tak vysoká jako částka, kterou má člověk s příjmem sto tisíc korun každý měsíc díky zrušení superhrubé mzdy.“ Nízké mzdy mají neblahý efekt i v dalších rovinách. „Nízké mzdy jsou zdrojem trvalé frustrace – především ve srovnání s Německem se řada lidí ptá, jak to, že se máme o tolik hůř než v Německu,“ říká antropoložka Trlifajová.
Pozornost věnovala Platforma také nízkým a nedůstojným mzdám v sociální oblasti. Platy na úřadech práce, v sociálních službách a neziskovém sektoru málokdy dosahují úrovně minimální důstojné mzdy. „Důležité pomáhající profese se vyskytují pod hladinou důstojné mzdy. Přitom jejich výpadek by měl nedozírné následky. A nízké mzdy snižují i kvalitu těchto služeb,“ říká Marie Palečková z Platformy pro minimální důstojnou mzdu a z odborové organizace ALICE, sdružující zaměstnance a zaměstnankyně v sociálních službách. „Sociální práce je bohužel nejvíce vidět, když nefunguje,“ dodává Palečková.