Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Po sérii geopolitických dílů věnovaných z velké části válečnému konfliktu na Ukrajině jsme se tentokrát zaměřili na lokální a český fenomén. I ten má samozřejmě svůj mezinárodní kontext. Probírali jsme totiž české protipotratové organizace a konkrétně pak Hnutí Pro život. I aktuální kauza Hnutí Pro život nakonec vzešla z reakce na válečný konflikt na Ukrajině. Administrátor facebookové stránky Hnutí Pro život se rozepsal o tom, že antikoncepce (takzvaná „pilulka po“) není řešením situace ukrajinských žen znásilněných ruskými vojáky. Hostkou nového podcastu byla socioložka Andrea Beláňová ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, která zkoumá současné české náboženské prostředí. V roce 2020 se navíc v jednom ze svých akademických článků věnovala nejnovějším strategiím protipotratových hnutí v Česku i na Slovensku.
Co jste si říkala, když jste si na facebookových stránkách Hnutí Pro život přečetla ten inkriminovaný a zase rychle smazaný příspěvek o poskytování antikoncepce pro znásilněné ukrajinské ženy?
Byla jsem částečně překvapená a částečně jsem překvapená nebyla vůbec. Překvapil mě způsob prezentace názoru, protože do velké míry rozbíjel ten pěstěný, marketingový obraz Hnutí. Ale co do obsahu to pro mě překvapivé nebylo. Že je nenarozený život nejvyšší hodnotou, to je pro aktivisty z těchto kruhů opravdu neustále opakovaná mantra. Nepřekvapil mě tedy obsah, ale forma. Obsah je stále stejný už od začátku Hnutí v nějaké undergroundové podobě před revolucí. A to je důraz na hodnotu nenarozeného života v podstatě za každou cenu, což v aktuálním kontextu trochu víc vystupuje. Ochrana dětí před narozením, což je taky podstatná úprava slovníku, která evokuje, že se v tomto případě nejedná o plod, embryo, ale o nenarozené dítě. Je to komunikační taktika. Ta forma mě ale překvapila. Minimálně v posledních deseti letech je jejich PR strategie velice propracovaná. V mnoha ohledech dokonce sekularizovaná. Mizí důrazy na křesťanské aspekty, odkazy na katolickou ideologii, důraz na negativní emoce. To je strategie posledních let v kostce a tady se tohle všechno naopak projevilo velice silně.
Jak si toto selhání vysvětlujete? Zvláště po tolika letech úsilí vytvářet jinou představu o vlastní organizaci…
Určitě k tomu přispěla ta velmi emočně nabitá situace válečného konfliktu na Ukrajině. Stejně tak téma znásilnění je velmi naplněné emocemi. A v této vyhrocené situaci se najednou objevil názor, který pravděpodobně neprošel cenzurou, a proto i tak rychle zmizel. To je můj odhad. Byla to prostě emotivní reakce na ten návrh řešení „pilulky po“ distribuované ukrajinským ženám.