Petr Fiala. Foto Jakub Joachim, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0
„Všichni trochu zchudneme, všichni budeme mít problémy. Nejde to jinak. Vedle nás je válka a my nejsme izolovaný ostrov,“ uvedl premiér Fiala ve středečním rozhovoru pro Aktuálně svým obvyklým tónem rozvážného profesora v dobrém obleku. Právě pro své klidné, uměřené vystupování je v Česku obdivovaný a jeho výroky budou zcela jistě mnohými přijaty jako schopnost věcně a nealarmisticky vzkázat občanům, že je potřeba se připravit na horší časy. Samozřejmě. Válka skutečně není daleko, stále pokračuje pandemie, nacházíme se v energetické krizi. Finančně zajištění Češi se mohou po rozhovoru s předsedou vlády dokonce cítit lépe nebo na sebe být pyšní. Zhoršení ekonomické situace totiž zvládnou. A jejich premiér nechodí kolem horké kaše a říká věci tak, jak jsou.
Snít svůj sen s Petrem Fialou
Popularita premiéra Fialy a souznění s hesly jako „patříme na Západ“, s sebou však často nese schopnost vytěsňovat realitu. Pokud žijete v Praze nebo jiném velkém městě ve vlastním domě a slušně vyděláváte, je snadné nevnímat, že má Česko hospodářství založené na levné práci, jednu z nejnižších minimálních mezd v Evropě (přes 16 000 korun, zatímco v Německu se šplhá v přepočtu ke 40 000), 800 000 lidí v exekuci a milion s problémem s bydlením. Pokud jste v důchodovém věku a žijete sami v nájmu ve větším městě, téměř automaticky jste na dávkách. Fronty u potravinových bank jsou teď v některých městech z dálky viditelné, chodí do nich totiž o třetinu více lidí, než dřív. K těmto číslům jsme dlouhodobě směřovali už před válkou a pandemií.
Premiér zní, jako by si neuvědomoval, že chudý u nás nebývá jen popelář nebo uklízečka, ale třeba herec, studentka, pečovatel nebo vysokoškolská pedagožka.
Fialův sen o vzdělané zemi chytrých, schopných lidí, kteří nic nepotřebují – a hlavně ne „tlustý“ stát, a většinu času myslí na hodnoty jako je svoboda a demokracie, má dnes možnost snít stále méně lidí. Premiér zní, jako by si neuvědomoval, že chudý u nás nebývá jen popelář nebo uklízečka, ale třeba herec, studentka, pečovatel nebo vysokoškolská pedagožka. Jeho dlouhodobé vyjadřování svědčí o tom, že je zvyklý žít obklopen ekonomicky elitním Českem. Lidmi, kterým se skutečně daří dobře. Koneckonců páteří volební kampaně koalice Spolu byly návštěvy úspěšných regionálních podniků, malých byznysů, které jsou chloubou okolí. Kolik u nás může být majitelů takových firem nám ale ukazuje například známý výzkumný projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou, ze kterého je zřejmé, že chudoba je v Česku něco, co se týká až 40 procent lidí. Tzv. strádající třídu tvoří 18 procent obyvatel a 22 procent spadá do třídy ohrožené. Všichni tito lidé mohou mít při premiérových slovech o tom, že každý trochu zchudne, pocit, že už jim dochází představivost: jak budeme žít v ještě větší chudobě, než doposud?
Regulovat nájemné? Nikdy. Snad jen cenu benzinu
V rozhovoru, ve kterém padne mezi rodiči oblíbené „peníze nerostou na stromech,“ dojde i na premiérovo přesvědčování, že vláda přece pomáhá těm, „kteří to potřebují.“ I nadále prý bude pomoc „cílená.“ Právě na těchto výrocích se ukazuje, jak ideologický je premiérův přístup. Pokud dochází k regulaci cen, je to benzín, u kterého se vláda odhodlá, v první řadě kvůli podpoře podnikatelského sektoru a řidičů. Vyloženě asociálně pak Fialova ODS uvažuje o bydlení – jediným nástrojem bytové politiky, který dlouhodobě prosazuje, je zvýhodňování hypoték. Na ty chudší Češi neměli ani před dubnovým zvýšením úrokové sazby. Momentálně Fiala argumentuje tím, že vláda v důsledku růstu cen energií přistoupila ke zvýšení tzv. normativů, od kterých se odvíjí výše příspěvku na bydlení. Jenomže nepodnikla další kroky, jejichž vzájemná synergie by mohla skutečně něčím pohnout.
V souvislosti s dávkovým systémem nejde jen o výši dávek, ale celou řadu souvisejících problémů – například nedostatečné povědomí lidí o tom, kdo příspěvek může pobírat, nebo komplikovanost procesu, kterým musí každý žadatel procházet. Pokud nebude stát aktivnější i v řešení těchto oblastí, dávky se k těm, kteří je opravdu potřebují, často nedostanou. V roce 2021 si příspěvek na bydlení vybrala čtvrtina těch, kteří na něj mají nárok.
Právě bydlení, jehož rostoucí ceny jsou podle guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka jedním z důvodů inflace (v Česku potřebujete dvanáct ročních platů na nákup nového bytu), je jedním z témat, ke kterým Fiala přistupuje zcela jako premiér pouhých dvou českých vyšších tříd popsaných projektem Rozděleni svobodou (zajištěné střední třídy a nastupující kosmopolitní). Ačkoliv se o krizi bydlení mluví už několik let, cifry udávající výši nájmů a ceny nových bytů jsou šokující i v rámci Evropy a prognózy dalšího vývoje jsou absolutně neúprosné. Bytová politika Fialovy ODS je ve své podstatě založená na svém popření. Nespočet dalších v jiných zemích fungujících nástrojů, kterými se dá výstavba bytů a jejich cen regulovat, jsou u nás nejen nepoužívané, ale dlouhodobě českými pravicovými stranami stigmatizované jakožto nemístné zásahy tam, kde má vládnout trh. Radnice, kterým vládne ODS, stále privatizují obecní byty, vehementně se strana vymezuje například proti nově zaváděným příspěvkům developerů, které městům mohou dát nástroj, jak získávat byty do svého vlastnictví. To všechno bez ohledu na to, že nejde o autentickou pravicovou politiku, ale rezignaci na jakékoliv promýšlení bytové nouze – v době globální krize, kdy obecní byty staví i vláda v pravicovém Nizozemí.
Premiér dvou horních tříd
Situace v Česku je natolik závažná, že by bylo třeba táhnout mnoha figurkami současně, aby se v oblasti bydlení vůbec s něčím hnulo. Existují samozřejmě poměrně účinné nástroje, jako je například regulované nájemné, ale ani ty by nám samy o sobě krizi vyřešit nepomohly. Nehledě na to, že pro Fialovu vládu je myslitelné regulovat jen tam, kde je v první řadě možné zlepšit život svým tradičním, zajištěným voličům. Bydlení je pak jen jedním ze svazku souvisejících dlouhodobě neřešených problémů, s nimiž je možné hnout, jen pokud se o nich bude uvažovat koncepčně. V Česku se však místo toho uchytil zvyk nachytat voliče na pár frází, opakovat je několik let a během nich podnikat kroky, v jejichž důsledku si polepší opět jen ti bohatší – jako například u zrušení superhrubé mzdy, které s Babišem odhlasovala právě Fialova ODS.
To, jak moc komu konvenuje obraz současného premiéra s jeho frázemi typu „nenecháme nikoho padnout“, svědčí o tom, do jaké míry si uvědomuje sociální problémy dnešního Česka, jejich důsledky a jaký význam jim přikládá. Být spolu s ním ve světě dvou horních tříd, světě úspěšných pivovarníků, potomků zajištěných rodičů, a manažerů, kteří mohou zprávy o zchudnutí přijmout s klidem, je jistě příjemné, znamená to však obývat jen tu menší výseč české reality. Právě ta ocení jeho rádoby státnické „všichni tady zchudneme“. Jenomže tohle není žádné „tahle země nevzkvétá.“ Fialův výrok o dalším chudnutí je ve skutečnosti informací o tom, že kvůli válce, pandemii, energetické krizi budou chudnout i bohatí, aniž by přiznal, že chudí by chudli i bez toho. Prostým nastavením české politiky. Premiér dvou horních českých tříd měl přitom na nedávném kongresu ODS potřebu mluvit o tom, že jeden ze základních úkolů je udržet sociální smír. Právě touto rétorikou a neschopností empatie může snadno dosáhnout pravého opaku.
Autorka je redaktorka Alarmu.