Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Už je to přes měsíc od doby, kdy do České republiky začaly utíkat nejprve desítky a pak už stovky tisíc lidí z Ukrajiny. Během té doby u nás došlo k vzepětí občanské společnosti a solidarity. Vláda a parlament také přijaly některá důležitá rozhodnutí, která situaci uprchlíků napomáhají. Mnohde ale naopak vláda ve svých opatřeních zamířila špatným směrem. Nebyla dosud také schopná rozhodnout o uvolnění dostatečných prostředků, jež jsou ke zvládnutí situace potřeba. A především i nadále chybí důsledná koordinace a vedení politik, které by odpovídaly na výzvu, jež svým rozsahem a závažností nemá v posledních desetiletích obdoby.
Je třeba si to říct jasně: zvládání první vlny uprchlíků bylo do velké míry postavené na improvizaci a také na tom, že se o mnoho z nich postarali známí, příbuzní či dobrovolníci. Kapacita této podpory se nyní blíží vyčerpání. I když bylo do řešení zapojeno krizové řízení na různých úrovních, přijímaná řešení při zajišťování pouze základních potřeb uprchlíků byla a stále jsou mnohdy nesystematická a i ve střednědobém horizontu neudržitelná. Je sice skvělé, že se podařilo stovkám tisíc lidí zajistit legalizaci pobytu do konce března příštího roku a že mají i zdravotní pojištění. Také již mnoho z nich dosáhlo na speciální dávku v nouzi. To jsou všechno nesporné úspěchy. Jenže nestačí. Stále nejsou zajištěny ani základní potřeby mnohých příchozích. A hned jak budou, přijdou na řadu otázky integrace včetně přístupu ke vzdělání, na pracovní trh, k sociálním službám, podpoře v péči o děti atd.
Do tělocvičen, skladišť a neznámo kam
Nejhorší situace je nyní v oblasti bydlení. Bez ní se přitom v řešení ostatních problémů nedá pohnout. Státní orgány již od půlky března hlásají, že jsou ubytovací kapacity státu vyčerpány. Přitom vláda ani kraje nebyly dosud schopny zorganizovat neustále aktualizovaný přehled dostupných státních i komerčních ubytovacích kapacit. Nevyužily také svou pravomoc podle krizového zákona přímo nařídit ubytování uprchlíků ve volných komerčních kapacitách.
Vláda stále odmítá hovořit o regulaci trhu s bydlením, včetně mimořádného zdanění desetitisíců prázdných bytů, vytvoření registru volných bytů či povinného ubytovávání za náhradu v době nouzového stavu.
Namísto ubytování v zařízeních k tomu určených jsou tisíce lidí, včetně žen s dětmi, posílány přespávat do tělocvičen, skladišť, různých nebytových prostor a v mnoha případech prostě neznámo kam. Krajskými asistenčními centry přidělované ubytování totiž ve většině případů nikdo nekontroluje. Nezjišťuje se, do jakých podmínek jsou uprchlíci posíláni. Nikdo neprověřuje, jak se lidem na místě daří, nebo zda jim dokonce nehrozí nějaké nebezpečí, například od těch, kdo jim ubytování poskytují. Neexistuje ani přehled o tom, koho do jakého ubytování asistenční centra umisťují. Varování mezinárodních organizací například před hrozbou sexuálního zneužívání uprchlíků dosavadní praxe při poskytování nouzového ubytování vůbec nereflektuje.
Zato již vláda rozhodla, že kdo z takto nabídnutého ubytování z jakéhokoliv důvodu odejde, nemá právo na poskytnutí ubytování jiného. Tedy všichni ti, které ubytovatelé z různých důvodů odmítnou, ti kdo nevydrží spát hromadně v tělocvičnách, nebo ti, kteří si ubytování nejprve zařídili sami, ale pak jim vypadlo, mohou skončit na ulici. A společně s nimi na ní budou i ti chudí Češi, které již nyní vytlačuje z nestandardního bydlení na ubytovnách přetlak ukrajinských uprchlíků, kteří jim konkurují v souboji o nedostatek lůžek.
Bez obětí se to neobejde
Ve střednědobém horizontu nyní vláda i parlament kladou důraz na poskytování ubytování v solidárních domácnostech. Stát sice poskytne ubytovatelům určitý příspěvek, není ale dostatečně nastaven standard tohoto ubytování, mezi ubytovaným a ubytovatelem není sepisována žádná smlouva a stát dosud neposkytl instrukce, jak by takové ubytovávání mělo vypadat a na jaká rizika by si obě strany měly dát pozor či jak je řešit. Není ani jasné, na jak dlouho by toto ubytování mělo být poskytováno.
Vláda stále odmítá hovořit o regulaci trhu s bydlením, včetně mimořádného zdanění desetitisíců prázdných bytů, vytvoření registru volných bytů či povinného ubytovávání za náhradu v době nouzového stavu. Namísto toho ministerstvo pro místní rozvoj fantazíruje o dotacích do blíže nedefinovaných mobilních domů pro Ukrajince.
Část z obrovského rozsahu výzev, které před vládu příchod uprchlíků postavil, zachycuje nedávno zveřejněná studie Integrace ukrajinských uprchlíků v ČR 2022+, k níž jsem měl možnost přispět. Ta zdůrazňuje nejen nutnost hledání dlouhodobých řešení s ohledem na potřeby uprchlíků a požadavek na vyčlenění dostatečných prostředků k jejich integraci, ale především nezbytnost lepší koordinace celého náročného procesu.
Na vládě sice již vznikla strategická mezioborová skupina, která má připravovat strategie v oblasti bydlení, zdravotnictví, vzdělávání či sociálního systému. Ale ta nemá nejen žádný stálý aparát, ale ani dostatečné politické zaštítění. To je nutné změnit. Vláda totiž musí nejen jasně vytyčit směr a volit správná řešení, ale také jasně vysvětlit české veřejnosti, kdo a jaké bude muset těmto řešením přinášet oběti. Situace okolo ukrajinských uprchlíků se totiž bez obětí neobejde a rychle se blíží ke krizi, která zásadně ovlivní nejen budoucnost této vlády, ale celé země na dlouhou dobu dopředu.
Autor je antropolog.