Severance nepřipomíná žádný jiný seriál, který byl v poslední době k vidění. Apple Tv+, která zatím nejvíc skórovala oblíbenou komedií Ted Lasso, ale nemá na kontě žádný velký úspěch s takzvaným prestižním dramatem, se podařilo něco docela mimořádného. Díky prostoru, který dala Ben Stillerovi k realizaci scénáře Dana Ericksona povalujícího se už pár let po stolech amerických producentů, vznikl seriál, který mezi tituly ostatních televizí a streamovacích služeb působí jako nadčasový jednorožec.
Zaměstnanci Lumon Industries pracující v podzemí olbřímí budovy mají tedy dvě identity – pracovní a soukromou. Vědomí, které je aktivní během pracovní doby, se okamžikem odchodu z práce vypíná.
Velkou roli v tomhle úspěchu hrají samozřejmě peníze, které byl Apple ochotný investovat. To ale není nic překvapivého. Během poslední dekády, kdy se ze sledování seriálů stal jeden z dominantních způsobů trávení volného času, a kreativní talenty se ve velkém soustředily právě do televizní tvorby, si gigantické americké společnosti jako Apple nebo Amazon pořídily vlastní streamovací služby. Teď pro ně potřebují vyrábět nejen divácké hity jako Netflix, ale taky konkurovat HBO. Přicházet s kritiky obdivovanými tituly, posouvat hranice a tvořit seriálovou historii. Severance, které je prvním skutečně pozoruhodným zářezem Applu, má šanci se stát zpočátku možná nenápadným, ale později vlivným kultem.
Rozdělit se na dvě části
Na samém začátku tohoto sci-fi či psychologického dramatu odehrávajícího se v alternativní realitě, jsme do děje vhozeni společně se ženou, kterou poznáváme jako Helly R. S postavou, jež se probouzí na stole v zasedací místnosti (později zjišťujeme, že se právě „narodila“), se okamžitě identifikujeme. Situace, kdy jediné dveře z místnosti nejdou otevřít a komunikovat může Helly jen s hlasem pokládajícím nesmyslné otázky (Kdo jsi?), evokuje kafkovskou noční můru, kterou zná nejeden klaustrofobik. Vzápětí ale zjišťujeme, že je to onen hlas, respektive jeho majitel, který nás seriálem bude provázet. Mark S., kterého hraje Adam Scott ve své životní formě, je kolegou a novým vedoucím Helly, který podstoupil stejnou operaci jako ona – chirurgické rozpojení svého vědomí na dvě části.
Zaměstnanci Lumon Industries pracující v podzemí olbřímí budovy mají tedy dvě identity – pracovní a soukromou. Vědomí, které je aktivní během pracovní doby, se okamžikem odchodu z práce vypíná. Doma tito lidé nemají žádné vzpomínky na to, co se ten den v práci dělo či na čem tam vůbec pracují. A naopak. Osazenstvo kanceláří, jejichž design působí futuristicky a zastarale zároveň, nemá tušení, jaké životy vede za jejich zdmi. Nevědí ani proč se tu ocitli. Helly R. si o celé věci na rozdíl od poslušného Marka myslí nejspíš něco podobného jako my sami – proces rozpojení a práce v Lumonu je psycho, které by nikdo neměl dobrovolně podstupovat. Rozhodne se, že za každou cenu uteče. Jenže hlídat ji má svědomitý Mark.
Noční můra od devíti do pěti
Je Severance satira, nebo druh reflexe současné pracovní kultury ve velkých amerických firmách, ke kterým klidně můžeme přiřadit i Apple? Těžko říct. Je však absolutně fascinující, kolik různých otázek a jaký divácký neklid vzbuzuje centrální metafora postavená na doslovném pochopení a realizování myšlenky oddělení pracovního života od soukromého. Je vůbec možné se v soukromí nezabývat pracovním životem a naopak? Může být rozpojení k něčemu dobré? Proč se pro něj Mark S. a ostatní rozhodli? Může dát člověku víc svobody? A od čeho? Od těchto úvah pak nevyhnutelně dojdeme i k dalším. Jak moc odlišní jsme v práci a doma? Jaká je a jaká by mohla být naše pracovní kultura? K čemu se někteří z nás v zaměstnání propůjčují a kolik mentálních kotrmelců musejí denně dělat, aby to následně vytěsnili? Co všechno se od nás v zaměstnání žádá? Znelidšťuje nás naše práce? Jakými lidskými bytostmi nám dovoluje být?
Seriálu se daří v dokonalém poměru mixovat povědomé a zcela nové, což je bezpochyby skvělý recept, jak rezonovat s velkým publikem. Nasedá na naše nejenom Kafkou podpořené podezření, že účelem některých pracovních pozic je dělat něco zcela nesmyslného – staré přibližně od těch dob, kdy jsme přestali dědit identitu spojenou s určitým řemeslem nebo pozicí. Nejde však jen o strach z odcizení, nepoznatelnosti komplexního světa a vlastní bezvýznamnosti. Ale také o zcela konkrétní frustraci z podstaty práce – mnoho z nás se od rutiny, námahy či pocitu nesmyslnosti zažívaném na pracovišti disociovat prostě musí. Je to koneckonců jen několik týdnů, kdy se z mnoha důvodů povedlo založit zaměstnanecké odbory ve zmiňovaném Amazonu. A i když se může zdát, že Severance reaguje jen specifickou korporátní kulturu, při jeho sledování mohou vyplouvat na povrch všechny tyto nejistoty.
Kancelářská lidskost
Pokud se dá seriálu něco málo vyčítat, tak například to, že život Markovy mimopracovní verze je o něco méně zábavný, než jeho peripetie uvnitř Lumon Industries. V osobním životě ho vidíme na návštěvách těhotné sestry a švagra, kteří jsou pravděpodobně jediným citovým pojítkem muže, jemuž před pár lety zemřela žena, se světem. Právě její smrt byla důvodem pro podstoupení procesu rozpojení – osm hodin denně teď svému smutku nemusí čelit. Tento motiv nám může připomenout podobné rozhodnutí Jima Careyho ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Nezdravé důvody Markovy volby zaměstnání a nedůvěru jeho rodiny vůči Lumonu pak zdůrazňuje i naznačená politická realita seriálového světa – proces, který zaměstnanci společnosti podstupují, je legální, ale vnímaný jako značně kontroverzní, podporovaný pouze částí politického spektra a nenáviděný kontrakulturou.
O tom, proč se část života rozhodli strávit v kancelářích Lumonu Markovi kolegové, zpočátku netušíme nic. Nejvíce nás přitom bezpochyby zajímá, kým může být „tam venku“ Helly, když je natolik imunní vůči opakovaným požadavkům své pracovní verze v podniku skončit. Postupně jsme do vzájemné vztahové dynamiky Markova pracovního týmu vtahování víc a víc, a to nejen kvůli Helly a jejím všemožným pokusům dostat se pryč. Všechny postavy postupně začíná spojovat narůstající vzdor. V jejich vnitřním osvobození vtipně hraje roli i kniha napsaná Markovým švagrem, která mu mimo práci nejspíš připadala jako ezoterická snůška frází o seberozvoji. Pro Markovu pracovní „verzi“ i pro jeho kolegy, kteří se ke knize shodou náhod dostanou, však znamená skutečně životní otřes. Koneckonců je jim všem teprve několik málo let. Nakonec jen díky naivitě zaměstnanců Lumonu, kteří podstoupili proces rozpojení, je celý neetický byznys možný.
Jak tomu u ambiciózních sci-fi bývá, Severance je především o povaze lidskosti. To, v čem se Markovo pracovní já shoduje s jeho mimopracovní verzí, a samozřejmě to, co postavy vede ke vzdoru, je jejich skutečnému já nejbližší. Seriál naznačuje, že i když máme dokonalý nástroj, jak se různých verzí své vlastní osobnosti zbavit, stejně před nimi tak docela neutečeme. Přesněji řečeno z nás mnoho nezbude. Svůj centrální nápad s operačně zavedeným čipem, který umožňuje se „rozpojit“, se během první sezony ještě prohloubí, když se ukáže, jakým dalším klientům jej Lumon nabízí. Dokonalé oddělení mateřského a kariérního života je ještě děsivější model využití, o kterém se možná dozvíme víc v už ohlášené druhé sérii. Současně nám však může připomínat, jak málo se dnes bavíme o práci. V českém kontextu by to znamenalo zaměřit se na nízké platy, švarcsystém, narůstající význam gig economy a ve velkých městech i onu korporátní kulturu. Leckde bychom našli zaměstnavatele, jimž by se zalíbilo nastavení seriálového Lumonu, které zbavuje zaměstnance možnosti dávat vedení zpětnou vazbu, a nebo denně projevovat svoji lidskost. I proto se seriál zdá tak relevantní.
Ztraceni na chodbě
Kromě špičkového scénáře Dana Ericksona, který nápad rozpracoval a dotáhnul do konce s pomocí šestičlenného writer’s roomu, vděčí seriál za svou kvalitu také obsazení a ohromujícímu designu natáčecích setů. Benu Stillerovi, který režíroval celkem šest epizod (dalších tří se ujala Irka Aoife McArdle), se povedl geniální kousek nejen s castingem dobrácky působícího Adama Scotta známého z roztomilých komedií jako je Parks And Recreation nebo The Good Place. Ve vedlejších rolích svými propletenými příběhy dojímají hollywoodské hvězdy John Turturro a Christopher Walken (ten vzal roli na Turturrův popud), podniku oddanou šéfku oddělení hraje Patricia Arquette, jíž Stiller obsadil i do své předchozí minisérie Útěk z vězení v Dannemoře. Komický tón seriálu umocňují i skvělí Michael Chernus (Markův švagr), Zach Cherry (kolega Dylan) i ne příliš známý, ale skvělý Tramell Tillman (pan Milchick), který „rozpojené“ zaměstnance Lumonu hlídá, trestá, odměňuje a terorizuje.
Vzhled kanceláří Lumonu, architektura celého podniku a specifický design počítačů, tiskáren a dalších zařízení vytváří dojem, jako bychom se ocitli v minulosti. Zařízení, které mají zaměstnanci k dispozici, odpovídá devadesátým letům. Místo posledních modelů – vyráběných například Applem, tu potkáme i něco jako meotar, zasedačky vyplňuje modernistický nábytek a kancelářím barevně dominuje nepřirozená zelená. Vše uvnitř podzemního patra, ve kterém se postavy pohybují, je navíc navrženo tak, aby pracujícím v jakékoliv smysluplné činnosti prostředí spíše bránilo a jejich schopnosti obrušovalo, než ostřilo.
Pro seriál vznikly kilometry nesmyslných chodeb, ve kterých se zaměstnanci ztrácejí, a brání jim utvořit si představu o tom, kde se jaké oddělení nachází. Jako by rozvržení patra imitovalo mozek s implantovaným čipem, který zaměstnancům umožňuje vnímat jen omezený výsek reality. Odkazují na to i takové detaily jako meloun naservírovaný na rozlučkové párty jednoho ze zaměstnanců způsobem, aby připomínal znetvořený mozek. Designer Jeremy Hindle, který je pod seriálem podepsaný, mluví jako o hlavním inspiračním zdroji o Kubrickových filmech a Playtime Jacquese Tatiho z roku 1967. Působivé je už samo využití záběrů ikonických budov velkých amerických továren – hlavního sídla zemědělského gigantu John Deere ve státě Illinois nebo bývalých Bellových laboratoří v New Jersey – jejich exteriéry vidíme pokaždé, když Mark práci opouští.
Dystopický Kancl
Za jedinečnou, mnohovrstevnatou tonalitu seriálu může také cinefilství Bena Stillera. Známý herec, režisér a producent už v souvislosti s Útěkem z vězení v Dannemoře mluvil o tom, že v seriálech hledá něco, co podle něj od sedmdesátých let téměř vyprchalo z filmů. Není jediným tvůrcem, který poukazuje na „rozpojení“ dnešní filmové nabídky dané blockbustery na jedné a artovými filmy na druhé straně. Relevantních společenských témat uchopených ambiciózními, a přitom široce srozumitelnými filmy podle Stillera není dost, ale vídáme je čím dál častěji právě na obrazovkách televizí nebo monitorech počítačů.
Ericksonovu scénáři dopřál docela překvapivě i pomalé tempo. Podle amerických televizních kritiků, kteří měli možnost scénář číst, mnohé scény zpomalil. Nechává například Adama Scotta a jeho kolegy bloudit po chodbách ještě déle, než naznačuje text. Prvních několik epizod seriálu se věnuje skutečně pozvolnému budování světa v Lumonu i mimo něj, až ve druhé části se děj stupňuje v otevřený boj zaměstnanců Lumonu proti popírání své lidskosti. Za mistrovství se dá považovat i to, jak závažně a vtipně zároveň seriál působí díky výběru herců a tvůrčímu rozhodnutí seriál vystavět částečně jako svého druhu parodii na komedii z kancelářského prostředí. Můžeme to nazývat péčí nebo dostatečnými financemi podpořeným zápalem pro věc. Severance od svých tvůrců každopádně dostal všechno, co potřebuje nový důkaz toho, že pro televize a streamovací služby dnes vznikají jedny z nejzajímavějších příběhů.
(pozn. red. české tituly používají pro proces, který podstupují zaměstnanci Lumonu, výraz „odloučení“, v tomto textu používám jiné výrazy a opisy.)
Autorka je redaktorka Alarmu.