Foto Schauhi, Pixabay, CC0 1.0
U vchodu do ekoparku nedaleko Charkova vyroste pomník padlým zaměstnancům, slíbil nedávno jeho zakladatel. Od začátku války bylo v ekoparku zabito již šest zaměstnanců a dobrovolníků. Ti všichni se stejně jako stovky dalších Ukrajinců a dobrovolníků z celého světa snažili zachránit zvířata před ostřelováním a smrtí hladem.
„Měla to být jejich poslední cesta, měli odvézt africké buvoly,“ říká o zasažených dobrovolnících Vitalij Ilčenko, ředitel Feldmanova ekoparku u Charkova. „Vyjeli odtud dvěma auty, která tam ještě zůstala. Myslím, že na ně vojáci stříleli přímo, cíleně, protože na ně vystříleli plný zásobník Gradu. Všichni padli na zem, tři byli zranění, chlapce se nepodařilo v nemocnici zachránit.
Patnáctiletý Denys Selevyn, který zahynul při ostřelování 5. května, pomáhal svým rodičům, zaměstnancům ekoparku, evakuovat zvířata. Po vpádu ruských vojsk tam zůstalo jen jedenáct zaměstnanců z dvou set čtyřiceti. Jak uvedl Ilčenko, ředitel ekoparku: „Každý si zachraňuje život, jak může – tak to ve válce chodí.“
Zvířata v domě Alexandra Borisovyče
Feldmanův ekopark, čtrnáct kilometrů od Charkova, byl otevřen v roce 2011. Park má rozlohu 240 hektarů, z toho 40 hektarů tvoří turistická zóna s výběhy, oplocenými pastvinami a vzdělávacími hřišti. Ředitel žádá, aby se nepoužívalo označení zoologická zahrada: „Měli jsme mnoho programů na rehabilitaci zvířat, na jejich návrat do volné přírody. To vyžaduje velké plochy, aby se zvíře krmené člověkem ocitlo v přirozených podmínkách, naučilo se získávat potravu a podobně.“ Ilčenko dále říká, že park měl „unikátní zoologickou sbírku“: různé druhy primátů, kočkovité šelmy nebo jedinou ukrajinskou rodinu tapírů, která porodila potomky.
Zvířata často chápou, že je lidé přišli zachránit. Vitalij vzpomíná na video z evakuace klokanů: několik dospělých zvířat s mláďaty na zadním sedadle auta se dívá přímo do kamery dobrovolníka, který je natáčí ze sedadla řidiče.
Ostřelování podle něj probíhá od prvního dne invaze: „Ekopark se nachází v oblasti, kde končí Charkov. Leží v šedé zóně – tam, kde končí nulový ukrajinský kontrolní bod, začíná ekopark. Je v podstatě na linii fronty. Mezi Rusy a Ukrajinci, přesně uprostřed. A v různých okamžicích sem přicházeli jedni nebo druzí. Miny, bomby – to vše je teď v ekoparku. Od prvního dne, kdy začala zkáza, jsme neměli jediný klidný den. Pokaždé, když přijede auto, objeví se nad ním kvadrokoptéra. A tehdy, 5. května, také někdo dostal tip. Objevila se kvadrokoptéra a po minutě se ozvalo ostřelování.“
Od začátku války bylo při ostřelování zabito šest zaměstnanců parku a desítky zvířat. Těla dvou dobrovolníků, kteří zmizeli začátkem března, byla nalezena až po dvou týdnech. „Plazili se mezi klecemi a házeli zvířatům jídlo,“ říká Ilčenko. „Byli zastřeleni a jejich těla zůstala v technické místnosti. Jeden měl v rukou půl kbelíku mrkve, druhý žrádlo pro psy.“
V polovině března zveřejnil Oleksandr Feldman, podnikatel, poslanec Nejvyšší rady a bývalý člen proruské opoziční strany Platforma – Pro život, na Facebooku fotografii alpaky, která se prochází vedle nevybuchlého granátu. Podle Ilčenka už tehdy Feldmanův velký dům v Charkově fungoval jako „tranzitní uzel“ pro evakuaci. „Všechna zvířata, která byla vyvezena z ekoparku, od volavky po lva, skončila v domě Oleksandra Borisovyče,“ říká Ilčenko. „Velká část těchto zvířat je teplomilná a nebylo je kam převézt. Na sportovním hřišti žili a žijí ti, které tam lze chovat: ptáci, kopytníci atd. Útulek našla zvířata v každém koutě, v bazénu byli marabu, což jsou ptáci, kteří se živí mršinami, i želvy ostruhaté vážící až sto kilogramů…“
Podle Ilčenka byla většina zvířat převezena do ekoparku Kovalevka v Poltavské oblasti. Zbytek byl rozvezen ke kolegům do zoologických zahrad a přírodních rezervací po celé Ukrajině: do Charkova, Oděsy, Dněpru a Kyjeva. Přestože divoká zvířata žijí v parku izolovaně, při evakuaci řada z nich reagovala na přítomnost lidí tak klidně, že to ředitele překvapilo: „Los je divoké zvíře, nikdy neviděl člověka a na našem území, kde obnovujeme populaci, tito losi znají jen své strážce, nikdy neviděli návštěvníka. A pak k losímu mláděti přijde neznámý člověk, udělá mu jednoduchou uzdu a běží spolu tři kilometry, aby se dostali do auta.“
Zvířata často chápou, že je lidé přišli zachránit. Vitalij vzpomíná na video z evakuace klokanů: několik dospělých zvířat s mláďaty na zadním sedadle auta se dívá přímo do kamery dobrovolníka, který je natáčí ze sedadla řidiče. „Jedou jak zajíčci,“ komentuje. „Nebo paviáni. To zvíře dokáže roztrhat kozu. A pak k nim přišli lidé do výběhu, postavili tam klec na přepravu a řekli jim: ‚Tak, kluci, jedeme.‘ A všichni paviáni tam vlezli a nepotřebovali ani sedativa.“
Lamí rodina nepřežila
Ostřelováním jsou po celé Ukrajině postiženy nejen ekoparky a zoologické zahrady, ale také útulky pro zvířata, soukromé chovy a koňské stáje. Už 1. března byl zasažen raketovým útokem útulek Best Friend v Kyjevské oblasti, kde bylo umístěno asi tisíc psů a koček. Při útoku některá zvířata zahynula. „Všichni se navečeřeli, i když ve vzduchu bylo cítit napětí,“ popsala ten večer Chrystyna Safarjanova, vedoucí útulku. „Seděla jsem na posteli v maringotce, Saša, můj manžel, byl u stolu. Najednou se ozval ostrý zvuk letadla, jako by padalo… Jak jsem skončila na podlaze, si už nepamatuju. Bylo to, jako by letadlo narazilo do střechy auta… Vzápětí se ozval strašlivý výbuch. Vysypala se okna, spadly skříně a pukla zeď.“
Když se na konci března ruská vojska stáhla z Boroďanky u Kyjeva, mohli dobrovolníci poprvé po měsíci vkročit do místního psího útulku. Aktivisté za práva zvířat tam viděli stovky mrtvých těl: dvě stě z pěti set tamních psů zemřelo v uzavřených klecích žízní a hlady. Na začátku dubna se dobrovolníkům podařilo zajistit dodávku potravin a léků do útulku Sirius v Kyjevské oblasti a do útulku pro zvířata bez domova v Hostomelu, kde již více než měsíc probíhaly boje.
Dobrovolníci z organizace Záchrana zvířat v Charkově už dva týdny evakuují zvířata z místního útulku Dobrý domov. Přes neustálé ostřelování se podařilo evakuovat třicet dva psů, patnáct koček, tři psíky mývalovité, šest bažantů, tři osly, papoušky mnichy, vlka a sedm koz. Pod palbou se ocitla také zoologická zahrada v Mykolajivu. V polovině dubna zveřejnil její ředitel Volodymyr Topčij fotografie dvou dělostřeleckých granátů na území parku, z nichž jeden zasáhl výběh se zubry.
Zaměstnanci mariupolské zoologické zahrady stejně jako jejich kolegové v Mykolajivu odmítli evakuaci a pokračovali v péči o zvířata. „U nás zahynulo pět velbloudů, dvě rodiny se společným samcem,“ řekl Deutsche Welle ředitel mariupolské zoo Savelij Vašura. „Zemřela i rodina lam, tři zvířata. Zemřeli čtyři pštrosi, skotský náhorní skot, šest opic, levhartí mládě to rozervalo na kusy…“
Kočky a psi zavření v bytech
Válkou ovšem trpí i domácí zvířata, jejichž majitelé zemřeli nebo museli uprchnout. Programátor a hudebník Denys Pavljučenko z Kyjeva říká, že někdy psi a kočky samy skáčou dobrovolníkům ze Zoopatroly do náruče z balkonů a z oken zamčených bytů. Prý už přilnul ke všem, které se mu podařilo zachránit.
„Byla to Buča. Vyjeli jsme tam na požádání a uviděli jsme, že na balkoně v sousedním dvoře sedí kotě, dívá se na nás a doslova křičí,“ vzpomíná Pavljučenko. „Sousedé říkali, že na tom balkoně už měsíc řve, přijeli tam už různí dobrovolníci, ale nikdo ho nedokázal sundat, protože bylo moc vysoko. S majiteli se nepodařilo navázat žádný kontakt. Obvykle jsme jídlo dávali kukátkem do dveří, ale tady to nebylo možné. Nakonec jsme našli lidi s dlouhým žebříkem, vylezl jsem do třetího patra… No, bylo to strašlivě vysoko. A kotě mi skoro skočilo do náruče.“
Zoopatrola se v Kyjevě objevila na začátku války. Dobrovolníci byli lidé nejrůznějších profesí. „Někteří Kyjevané nechávali z různých důvodů svá zvířata zavřená v bytech. A kluci se rozhodli, že se pokusí zvířata nějakým způsobem zachránit. Nemusí jít nutně o vylomení dveří. Nejdřív jen udělali díru do zdi, aby zvířata měla co jíst a pít. Nebo odstranili kukátko a dávali skrz něj dovnitř malé porce krmiva a pomocí hadičky vodu přímo na podlahu, aby se zvíře mohlo napít. Taková minimální záchranná operace. Pokud se nám podařilo kontaktovat majitele a ten nám dal svolení, za přítomnosti policie nebo právního zástupce majitele bytu jsme vylomili dveře. Většinou nás volali z Kyjeva, ale když pak došlo k tragédii v Buči a Irpeni, začali jsme jezdit i do tohoto regionu a většina zachráněných zvířat pochází odtud.
Podle Pavljučenka pomohla organizace od konce února více než pěti stům zvířat. Většina odchycených zvířat je vyčerpaná a některá jsou tak slabá, že už nemohou chodit. Kočka Šafa, kterou lidé ze Zoopatroly zachránili z rozstříleného domu v Boroďance, se proslavila. Zřejmě strávila více než dva měsíce bez jídla a vody pod sutinami v bytě v sedmém patře. Její majitel se zatím nenašel. Jak píší aktivisté na Facebooku, po zveřejnění videa o záchraně Šafy jim napsalo dvanáct lidí a všichni je ujišťují, že to byla jejich kočka.
Traumatizovaná zvířata
Nejčastěji zachráněným zvířatům dobrovolníci hledají nové majitele. Museli například umístit devět boloňských psíků, ovčáka a čtyři kočky, opuštěné v jednom kyjevském bytě. Zavolali je znepokojení sousedé několik dní poté, co majitel zmizel. „Přijela policie, vyrazila dveře, my jsme mohli vejít dovnitř a viděli jsme tu hrůzu. Psi byli k nepoznání, vypadali strašlivě,“ povzdechne si Denys.
Stává se však také, že se majitel po skončení ostřelování vrátí do bytu, aby kočku vyzvedl, ale není schopen zjistit, kam se schovala. V takových případech může zvíře uhynout nejen žízní a hladem, ale také stresem, poznamenává Denys. Je přesvědčen, že šok z války se u zvířat příliš neliší od zážitků traumatizovaných lidí. „Někdy zažijete situace, o kterých pak celý den přemýšlíte,“ vzpomíná. „Se svolením majitelů jsme vešli do bytu, kotě tam mělo jídlo a vodu, ale přesto zemřelo. Veterináři nám později řekli, že zvíře nepřežilo stres.“
Dobrovolnice Rimma Poriadina z Barcelony ukazuje video: hladí strnulého psa barvy bígla, který sedí zády ke kameře a dívá se stále do jednoho místa. „Tohle je Jung z Charkova, je mu rok,“ říká Rimma. „Na jeho útulek spadla bomba a kluci odtud odvezli zvířata, která přežila.“ Spolu s několika dalšími dobrovolníky přijímá zvířata z Ukrajiny a umisťuje je v Evropě. Od začátku války jich bylo do Španělska převezeno již více než sto. „Máme s manželem velký dům a pozemek, objednali jsme a postavili profesionální kotce: zvířata k nám přivezou, odpočinou si tu, pozveme veterináře, který je všechna prohlédne, naočkuje. Obecně se řídíme španělskými veterinárními předpisy,“ říká dobrovolnice. „Pak zvířata léčím, starám se o ně a zároveň jim hledám nový domov. Máme tu zvířata, která jsou fyzicky zdravá, ale psychicky velmi trpěla. Ty umisťujeme do rodin, které jsou připraveny pokračovat v započaté práci.“
Organizace na ochranu zvířat UAnimals odvezla z Ukrajiny od začátku války asi stovku zvířat, uvádí její ředitelka Olha Čevhaňukova. „Pak jsme se přeorientovali na pomoc s logistikou,“ dodává. UAnimals například pomohla převézt zvířata z útulků, soukromých koňských stájí nebo z pštrosí farmy u Kyjeva, kde na začátku války uhynula třetina zvířat. Iniciativa Ocasatým válečným rukojmím odhaduje, že od začátku války potřebovalo na Ukrajině pomoc sto tisíc zvířat bez domova. Se zajištěním krmení a veterinární péče aktivistům pomohly zahraniční organizace: společně se jim podařilo do válečných zón dopravit více než tři sta tun krmiva.
Mezinárodní výbor Červeného kříže vydal 11. března zprávu, v níž nastínil základní zásady, jimiž se mají strany ozbrojených konfliktů řídit při zacházení se zvířaty. Mezi hlavní body patří výzva k vytvoření chráněných zón pro úkryt zvířecí populace a požadavek přistupovat ke zvířatům jako k bytostem, které mají vědomí a jsou schopny prožívat utrpení. Červený kříž navrhl vypracování úmluvy, která by zajistila status zvířat jako plnohodnotných obětí válečných konfliktů, a to až po jejich zařazení do kategorie „účastníků bojů“, válečných zajatců nebo civilistů.
Podle Vitalije Ilčenka, ředitele Feldmanova ekoparku, se jeho vedení od prvního dne války rozhodlo, že zvířata neopustí, přestože je to pro lidi těžké. Povzdechne si: „Prostě děláme, co musíme.“ Denys Pavljučenko ze Zoopatroly říká, že by si nejraději všechna nalezená zvířata nechal a že je mu často smutno, ale proces záchrany léčí i jeho samotného: „Když vidíte zvíře, které hodně trpělo, je to samozřejmě emočně těžké. Ale když se postaví na nohy a najdete mu nové majitele, prožíváte samozřejmě pozitivní emoce a působí to psychoterapeuticky.“
Autorka je novinářka.
Z ruského originálu Леопардика разорвало на кусочки. Как в Украине из‑за войны погибают животные — и как их спасают, publikovaného na serveru Mediazona, přeložila Jitka Komendová.