Grafika Alarm / Barush Maush
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a tanky v ulicích mu připadaly jen jako jeden z dalších vojenských převratů v jeho rodné zemi – Sýrii. Šel si nakoupit jídlo do zásoby a nevzrušoval se. Ostatně byl v Praze v podstatě na ulici a přespával v tramvajích či na kolejích u přátel. I takové jsou vzpomínky jednoho z bývalých zahraničních studentů v Československu, které tvoří vyprávěcí linku nového podcastu Můžu ti říkat Mirečku?
Název podcastu odkazuje na postavu afrického studenta Mirečka z filmové série o básnících od Dušana Kleina. Komická postava Mirečka potvrzuje stereotypy, které o zahraničních studentech Češi měli, a které si mnozí díky této filmové postavě jen utvrdili. Mireček studentským životem v podstatě proplouvá a zajímá ho jen sex s českými ženami. Nic nemůže být vzdálenější příběhům, kterými vás provedou Dalibor Zíta a Johanna Nejedlová v dokumentárním podcastu.
Od padesátých do konce osmdesátých let studovaly v Československu desetitisíce lidí z nově vzniklých postkoloniálních států. Příběhy studentů a studentek z Afriky, arabských zemí či Asie jsou pozapomenutou kapitolou naší historie, které dosud věnujeme stále jen málo pozornosti. Někteří z bývalých studentů zde zůstali a založili rodiny, nebo se sem po čase vrátili. Někteří se vraceli do svých zemí s nabytým vzděláním a až do stáří uměli alespoň pár slov česky. Co o nich dnes víme?
Podcast Můžu ti říkat Mirečku? přibližuje leckdy komická, jindy zase dojemná či dramatická střetnutí lidí z jiné kultury s československou realitou. Mnozí z těchto studentů přicházeli do země, o které nic nevěděli, anebo ji znali jen z propagandistického vysílání komunistických rozhlasových stanic.
„Přiletěl jsem z Itálie, a když letadlo přistávalo, viděl jsem, že na letišti je prázdno, dvě letadla. Tak jsem se ptal: kdy doletíme do hlavního města Prahy? A oni mi řekli, že už přistáváme. Myslel jsem, že si ze mě dělají legraci,“ říká Mosek Mubzenzem z Konga. Jeho vyprávění dokresluje, že mnohým studentům mohlo tehdejší Československo připadat jako zapadákov, i když pocházeli, jak se tehdy říkalo, ze zemí „třetího světa“.
Někteří si nemohli vybrat ani obor, který u nás studovali, a byli pod pečlivým dohledem své ambasády. Ta hlídala i to, aby nenavazovali romantické vztahy – jako například vietnamští studenti. Jiní svobodně jezdili přes hranice na Západ a jejich oblečení vzbuzovalo u českých spolužáků závist – to se týkalo třeba arabských studentů. Studenti z Afriky se zase někdy zaplétali do rvaček a čelili rasistickým výpadům.
V prvním díle podcastu čeká posluchače mozaika vyprávění bývalých zahraničních studentů, ve které se seznámíte s jejich prvními dojmy z Československa, kulturními šoky, kterým čelili, s tím, co je na Československu přitahovalo, a nebo naopak odpuzovalo.
Podcast můžete poslouchat zdarma na různých podcastových platformách nebo stránkách Alarm.cz. Realizaci tohoto audiodokumentu podpořila organizace Člověk v tísni a Evropská komise.