Ilustrace Kamšat Nurlanová / Left East. Použito se svolením autorky
Většina levice ruský vpád na Ukrajinu sice odsoudila, levicovému táboru však pořád schází jednota. Rádi bychom se obrátili k těm na levici, kteří se stále drží názoru „můžou za to obě strany“ a válku na Ukrajině chápou jako válku meziimperialistickou.
Je nejvyšší čas, aby se levice probrala, přestala opakovat otřepaná schémata z dob studené války a místo toho se pustila do „konkrétní analýzy konkrétní situace“. Přehlížet ruský imperialismus je pro levici strašlivá chyba. Je to Putin, ne NATO, kdo vede válku na Ukrajině. A právě proto je tak důležité přenést naši pozornost ze západního imperialismu na Putinův agresivní imperialismus, který má kromě ekonomické také ideologickou a politickou základnu.
Putinův požadavek, aby se NATO stáhlo z východní Evropy, tudíž může naznačovat, že Rusko se nezastaví na Ukrajině. Dalšími cíli Putinovy agrese se mohou stát Polsko, Lotyšsko, Litva nebo Estonsko.
Ruský imperialismus sestává ze dvou složek. Zaprvé je to revizionistický ruský nacionalismus. Po roce 2012 se Putin a ruské vedení přeorientovali z občanského konceptu národa (rossijskij – „náležející k Rusku“) na exkluzivní koncept ruskosti opírající se o etnicitu (russkij – „etnicky / kulturně ruský“). Agrese v letech 2014 a 2022 byly legitimizovány navracením původně „ruských“ zemí. Koncept etnické „ruskosti“ navíc znovuoživuje imperiální chápání ruského národa, jež pochází z 19. století, a které ukrajinskou a běloruskou identitu redukovalo na regionální. Rusové, Bělorusové a Ukrajinci jsou podle tohoto konceptu jedním národem. Stal-li se tento koncept součástí oficiální rétoriky, znamená to popření ukrajinské státnosti. To je důvod, proč nemůžeme s jistotou říci, že Putinovi jde jen o uznání ruské svrchovanosti nad Krymem a Donbasem. Je možné, že Putin touží po anexi nebo podrobení celé Ukrajiny, jak to naznačil ve své eseji O historické jednotě Rusů a Ukrajinců nebo v řeči, kterou pronesl 21. února 2022. Konečně i vyhlídky ukrajinsko-ruských mírových jednání jsou neutěšené, neboť ruský tým vyjednavačů vede bývalý ruský ministr kultury Vladimir Medinskij, jeden z nejoddanějších přívrženců ideologie takzvaného „ruského světa“ (russkij mir) – světa, v němž se, to nám věřte, nebude líbit nikomu.
Putin neuznává svrchovanost většiny zemí
Ačkoliv je Putinovu agresi obtížné racionálně vysvětlit, nynější události přesto dokazují, že ruskou imperialistickou rétoriku je nejspíš rozumné považovat za bernou minci. Ruský imperialismus pohání touha změnit takzvaný „světový pořádek“. Putinův požadavek, aby se NATO stáhlo z východní Evropy, tudíž může naznačovat, že Rusko se nezastaví na Ukrajině. Dalšími cíli Putinovy agrese se mohou stát Polsko, Lotyšsko, Litva nebo Estonsko. Požadovat demilitarizaci východní Evropy je velice naivní, protože za nynějších okolností by to byl jen ústupek Putinovi, který by pro takto oslabené východoevropské země znamenal hrozbu Putinovy agrese.
Diskurs o expanzi NATO zastírá Putinovu touhu rozdělit sféry vlivu v Evropě mezi USA a Rusko. Nacházet se v ruské sféře vlivu by znamenalo politickou podřízenost Rusku a podrobení se expanzi ruského kapitálu. Případy Gruzie a Ukrajiny ukazují, že Putin je připraven použít sílu k vměšování se do politických záležitostí zemí, o nichž se domnívá, že by chtěly ruskou sféru vlivu opustit. Musíme si uvědomit, že Putinovo chápání klíčových aktérů světového pořádku se v podstatě omezuje na USA a Čínu. Svrchovanost ostatních zemí neuznává, jsou pro něj pouhými satelity toho či onoho aktéra mezinárodního uspořádání.
Putin a jeho okolí jsou velmi cyničtí. Využívají náletů NATO v Jugoslávii, americké intervence v Afghánistánu a invaze do Iráku jako analogie pro bombardování Ukrajiny. V tomto kontextu musí levice ukázat vnitřní konzistenci a odmítnout jakoukoliv imperialistickou agresi kdekoliv na světě. Dnes je imperialistickým agresorem Rusko, nikoliv NATO, a pokud se Rusko nepodaří zastavit na Ukrajině, bude ve své agresi dozajista pokračovat.
Nesmíme se oddávat iluzím o Putinově režimu. Nejde o žádnou alternativu západního kapitalismu. Je to autoritářský a oligarchický kapitalismus. Míra nerovnosti v Rusku během dvou desetiletí Putinovy vlády podstatně vzrostla. Putin není jen nepřítelem pracujících, ale také nepřítelem všech forem demokracie. Podíl veřejnosti na politickém životě a dobrovolné sdružování – to jsou věci v Rusku podezřelé. Putin je samou svou podstatou antikomunista a nepřítel všeho, zač levice bojovala ve 20. století a bojuje ve století 21. V jeho chápání světa má silný právo zbít slabého, bohatý má právo vykořisťovat chudého a vládce má právo rozhodovat jménem bezprávného lidu. Těmto postojům je třeba nyní na Ukrajině zasadit pořádnou ránu. Má-li v Rusku dojít k politické změně, musí být poražena nejprve ruská armáda na Ukrajině.
Proces jaderného odzbrojování
Chceme se vyjádřit také k velmi kontroverznímu požadavku dodávek zbraní Ukrajině. Chápeme důsledky militarizace pro progresivní levicové hnutí na celém světě a levicový odpor vůči expanzi NATO nebo západním intervencím. Abychom si však mohli udělat úplný obrázek, potřebujeme znát širší kontext. Země NATO dodávaly zbraně Rusku navzdory embargu uvalenému v roce 2014 (Francie, Německo, Itálie, Rakousko, Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Slovensko a Španělsko). Diskuse o tom, zda zbraně dodané do tohoto regionu náhodou neskončí ve špatných rukou, se tedy zdají být poněkud opožděné. Ve špatných rukou už jsou a země Evropské unie mohou tím, že dodají zbraně Ukrajině, nanejvýš napravit svá dosavadní pochybení. Alternativní bezpečnostní záruky, které navrhuje ukrajinská vláda, si navíc žádají zapojení celé řady zemí a pravděpodobně jich může být dosaženo jedině za jejich účasti.
Jak se zdůrazňuje v celé řadě článků, je tu problém pluku Azov. Na rozdíl od roku 2014 však v dnešní válce, jež se stala válkou lidovou, nehraje ultrapravice významnou roli. Naši soudruzi z řad ukrajinské, ruské a běloruské antiautoritářské levice nyní společně bojují proti imperialismu. Jak už se vyjasnilo, Rusko si chce svůj neúspěch v bojích vynahradit leteckými útoky. Protivzdušná obrana Azov neposílí, ale pomůže Ukrajině udržet své území a omezit počet civilních obětí dokonce i v případě, že jednání skončí neúspěchem.
Podle našeho názoru by měla levice požadovat následující:
- Okamžité stažení všech ruských ozbrojených sil z Ukrajiny
- Nové cílené osobní sankce proti Putinovi a jeho miliardářům (musíme si uvědomit, že Putin a další ruští představitelé se zajímají jen o svůj soukromý majetek, celkový stav ruské ekonomiky je nechává lhostejným. Levice může tohoto požadavku využít také k tomu, aby odhalila pokrytectví těch, kdo sponzorovali Putinův režim a armádu, a dokonce i teď Rusku dál prodávají zbraně)
- Sankce na ruskou ropu a plyn
- Zvýšenou podporu Ukrajině, obzvláště poskytnutí systémů protivzdušné obrany
- Vyslání mírových jednotek OSN z nečlenských zemí NATO k ochraně civilistů, včetně ochrany humanitárních koridorů a také ochrany jaderných elektráren (ruské veto v Radě bezpečnosti může přehlasovat Valné shromáždění OSN)
Levice by také měla podporovat ty ukrajinské levicové aktivisty, kteří se podílejí na obraně své země, zviditelňovat je, soustředit pozornost na jejich hlasy a pomáhat jim i finančně. Uznáváme, že to jsou miliony ukrajinských pracovníků v nezbytných profesích a dobrovolníci, věnující se humanitární pomoci, kdo umožňuje pokračování odporu.
Celá řada dalších požadavků – podpora pro všechny uprchlíky do Evropy nezávisle na jejich občanství, odpuštění ukrajinského zahraničního dluhu, sankce proti ruským oligarchům a další, je levicí široce přijímána, proto se tu jimi nezabýváme.
Ruský vpád na Ukrajinu znamená strašlivý precedent pro řešení konfliktů, který přináší riziko jaderné války. To je důvod, proč musí levice přijít s vlastní vizí mezinárodních vztahů, která by měla obsahovat multilaterální jaderné odzbrojení (závazné pro všechny jaderné velmoci) a institucionalizaci ekonomické reakce na jakoukoliv imperialistickou agresi kdekoliv na světě. Je třeba, aby se vojenská porážka Ruska stala prvním krokem k demokratizaci globálního řádu a vytvoření mezinárodního bezpečnostního systému. Mezinárodní levice k tomu musí přispět.
Ruské socialistické hnutí (RSD) je politickou organizací, jejíž vize demokratického socialismu je založena na komunitním vlastnictví, politické svobodě a sebeurčení. Členové hnutí věří, že vládu kapitálu v Rusku může ukončit jedině masové hnutí socialistů, odborářů, feministek, antifašistů a environmentálních aktivistů, ozbrojených třídní solidaritou a rovnostářským přesvědčením.
Socialnyj ruch (Sociální hnutí) je ukrajinská levicová organizace orientovaná na demokratický socialismus, která bojuje proti kapitalismu a xenofobii. Socialnyj ruch spojuje sociální aktivisty a odboráře v boji za vybudování lepšího světa bez diktatury kapitálu, patriarchátu a diskriminace.
Z anglického originálu Against Russian Imperialism, který vyšel 7. dubna 2022 na serveru LeftEast, přeložil Miroslav Tomek.