Foto Flickr
Letošní australské federální volby po devíti letech odstřihnou od moci dosavadního premiéra a předsedu Národně-liberální koalice Scotta Morrisona. Nahradí ho labourista Anthony Albanese, který se tak stane jedenatřicátým předsedou australské vlády.
Do popředí se dostává klimatická agenda a volání po ambicióznější ekologické politice a rychlém snižování emisí.
Nezdá se ovšem, že by australská společnost volila opoziční labouristy s velikým nadšením, protože rekordní část hlasů se obracela k Zeleným nebo k nezávislým kandidátům a menším subjektům. V tuto chvíli tak ještě není úplně jasné, zda se labouristům podaří složit jednobarevnou vládu, k níž potřebují 76 křesel. Prozatímní výsledky ukazují volební zisk 74 křesel pro labouristy, 56 křesel pro Národně-liberální koalici, deset pro nezávislé kandidáty a kandidátky a 2 křesla pro Zelené. To svědčí hlavně o velké míře nedůvěry vůči oběma tradičním velkým stranám a snaze hledat řešení u jiných subjektů. Jakkoliv tedy podpora hlavní opoziční straně může stát na hliněných nohou, porážka Morrisonovy politiky je ruku v ruce s vůlí ke změně neoddiskutovatelná a liberálně-konzervativní politický projekt bude muset znovu promyslet některá ze svých základních přesvědčení a strategií.
O to se ostatně Morrison pokusil, už když se snažil zařadit klimatickou rétoriku do své kampaně. Obratu o sto osmdesát stupňů se ale dá věřit jen těžko. Pod Morrisonovým vedením se totiž z Austrálie stala jedna z konzervativních bašt proti klimatické politice a řešení otázky změny klimatu vůbec. Nedotknutelnost využívání fosilních paliv a popírání existence nebo závažnosti klimatických změn ale ztrácejí v australské společnosti popularitu. Do popředí se naopak dostává klimatická agenda a volání po ambicióznější ekologické politice a rychlém snižování emisí. Je to ostatně pochopitelné v zemi, která zažívá dopady změny klimatu na vlastním území, a to především v podobě drastického sucha vedoucího mimo jiné k čím dál rozsáhlejším požárům.
Morrissonova aura silného a spolehlivého lídra se ale rozplynula i vlivem covidové pandemie, během níž se dopustil řady chyb, jež se nakonec promítly do nízké míry důvěry v jeho vládu. Po bezmála dekádě jeho vládnutí se tak australský elektorát rozhodl podpořit progresivní politiku, jejímž hlavním úkolem bude změna domácí klimatické politiky nebo zkrocení rostoucí inflace a cen pohonných hmot či řešení otázky čím dál nedostupnějšího bydlení. Změna směru australské politiky je rozhodně dobrou zprávou pro klimatické hnutí na celém světě. A je také ukázkou toho, že se laxní přístup k řešení klimatické krize může politikům vymstít. Můžeme tak doufat, že z australské politické scény se konečně stahuje antiklimatická agenda, což je v jedné z posledních bašt fosilního průmyslu významný posun. Na řadě je teď Brazílie, kde se už během letošního roku postaví proti krajně pravicovému prezidentovi Jairu Bolsonarovi kandidát opozice Lula da Silva, na němž mimo jiné bude, aby zastavil Bolsonarovo rekordní kácení amazonského deštného pralesa, jednoho z klíčových ekosystémů planety.