Setkání s feminismem mi pomohlo uchopit vlastní studium na AVU, říká Martina Drozd Smutná

S úspěšnou malířkou a letošní laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého o vlastních cestách k feminismu, radosti z malby, překonávání mistrovského modelu i důležitosti sdílených zkušeností.

Malířka a doktorandka AVU Martina Drozd Smutná patří k nejvýraznějším umělkyním současné výtvarné scény. Obrazy Martiny Smutné se velmi poutavě obrací k problému těla z feministické perspektivy. Její tvorba je založena na zkoumání dědictví pramenů mimo bílý mužský kánon malby a zdůrazňuje nedostatečně zastoupené pohledy. Její malby odhalují vnitřní prožitky těla, jeho roztříštěnost na jednotlivé buňky na jedné straně a vztahovou, propletenou kompozici na straně druhé.

Martina Drozd Smutná (1989, Kyjov) je doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Intermédií, na AVU již dříve absolvovala v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Byla finalistkou Ceny kritiků (2014), Ceny EXIT (2015), účastnila se rezidenčního programu v kulturním centru Yzolyatsia v Kyjevě nebo Českém centru v Bukurešti. V loňském roce rozpracovala v rámci pobytu na Akademii výtvarných umění ve Vídni téma své disertační práce zaměřené na původ a důsledky užívání genderově podmíněného hodnocení a na chápání malířství jako maskulinní disciplíny. V roce 2016 spoluzaložila feministickou skupinu Čtvrtá vlna a byla také součástí umělecké iniciativy Ateliér bez vedoucího.

Svou uměleckou práci chápe jako jazyk, kterým lze hovořit o intimitě, zranitelnosti či každodennosti osobních příběhů, které však nestojí samy o sobě, ale jsou určovány sociopolitickými jevy. V obrazech vytváří paralely mezi historickým vyobrazením aristokracie a současnou městskou buržoazií a také vykresluje, jak jsou rodinné, partnerské či profesní vztahy utvářeny tradičními genderovými rolemi. Její obrazy překračují hranice mezi minulostí, přítomností a apokalyptickou budoucností, ve které se mísí snaha o změnu s disciplinovanou setrvačností, a pulsuje napětí mezi mocí a bezmocí. Samostatně i skupinově vystavovala na české scéně (například v Galerii Mladých v Brně, Galerii Dole v Ostravě, v Národní galerii či v NODu v Praze) a také v zahraničí (Kunsthalle Trafo ve Štětíně, Baltic Triennial v Litvě, v galerii současného umění MODEM v Debrecínu nebo v Exile ve Vídni).
Svou práci nezaměřuje pouze na malbu samotnou, ale různými druhy intermediálního působení vede kritiku institucionálního vzdělávání i patriarchálních a utlačujících systémů českého uměleckého prostředí. Její výstavy jsou často doprovázeny diskusemi a teoretickými úvody.

V nejnovějším díle podcastu Kvóty se Martina Drozd Smutná vrací k počátkům Čtvrté vlny i vlastnímu studiu na AVU, které pro ni bylo v mnoha ohledech tak složité, že jí ho pomohla zpracovat až feministická teorie. Zdůrazňuje potřebu bezpečných prostor pro sdílení různých zkušeností, které pak umožňují institucím dále růst a vedou k lepšímu pochopení problematik spojených s diskriminací nebo sexismem i mezi samotnými studentkami. Mluví i o tom, jak tyto sdílené okamžiky pomáhají jednotlivým studentkám lépe pochopit vlastní práci i uměleckou tvorbu v širším, historickém kontextu. Zaměřuje se také na zkušenosti z dob, kdy byla aktivní s Ateliérem bez vedoucího a v rozhovoru se věnuje též rozboru malby jakožto „maskulinního“ umění, což je momentálně předmětem jejího teoretického zkoumání.

Čtěte dále