Foto Pxhere.com. Licence CC0 Public Domain
Rusko by mělo mít jiné starosti, než je rozpoutání války. Zatímco Vladimir Putin vede na východě Ukrajiny boj o budoucnost své politické kariéry a režimu, který vybudoval, velké části Sibiře se – tak jako každý rok – ocitají v plamenech, které se už tradičně podfinancovaným hasičským sborům nedaří a nemůže podařit zvládnout. Letos to platí dvojnásob, protože nemalá část ruské techniky byla povolána na Ukrajinu, aby vedla jednu z nejnesmyslnějších válek současnosti. Z hlediska změny klimatu je totiž Rusko jedním z klíčových globálních aktérů – nejen proto, že patří mezi největší exportéry fosilních paliv, ale i proto, že se na jeho území nachází rozsáhlý permafrost – „věčně“ zmrzlá půda, v níž se ukrývá to, čemu někdy klimatologové říkají „metanová bomba“. Metan je totiž mnohonásobně silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý a jeho masivní uvolňování do atmosféry by mělo katastrofální důsledky.
Studie z loňského roku nicméně na základě satelitních snímků ukázaly, že během extrémních veder v této oblasti v roce 2020 docházelo k masivním únikům metanu z obnaženého vápence.
Navzdory závažnosti takové situace je ale vědecký výzkum sibiřského permafrostu stále nedostačující. A s pokračující válkou, která dostala Rusko do mezinárodní izolace, se spolupráce ruských vědců s jejich zahraničními protějšky ještě více komplikuje. Studie z loňského roku nicméně na základě satelitních snímků ukázaly, že během extrémních veder v této oblasti v roce 2020 docházelo k masivním únikům metanu z obnaženého vápence. Teploty za polárním kruhem byly v té době vysoko nad průměrem, což vedlo k rozsáhlému tání do té doby zmrzlé půdy a odkrytí velkých ložisek metanu.
Čím dál masivnější lesní požáry na Sibiři jsou pak dalším ze symptomů klimatické krize: kombinace vysychající půdy a vegetace vlivem nebývale vysokých teplot společně s lidskou nedbalostí vedou k rekordním požárům, jejichž dopady pociťují lidé i daleko za hranicemi Ruska. Ačkoliv jsou požáry v sibiřské oblasti běžné, jejich sezóna i letos začala podstatně dříve, než bývalo normální. Kouř z hořících sibiřských lesů putuje i tisíce kilometrů a dosahuje až na západ USA. Zvláště rozsáhlé požáry pak mohou generovat i vlastní bouřkové systémy – jeden z nich se převalil přes Tichý oceán až na americké pobřeží. Kromě metanu z tajícího permafrostu se tedy Sibiř stává i zdrojem masivních emisí uhlíku, které dále urychlují globální oteplování.
Ačkoliv ruská Federální lesní agentura tvrdí, že dělá maximum pro to, aby požáry dostala pod kontrolu, lze se důvodně obávat, že se takové tvrzení nezakládá úplně na pravdě. Z dosavadních zkušeností totiž vyplývá, že tamější hasičské jednotky věnují pozornost prakticky jenom těm požárům, které potenciálně ohrožují lidská obydlí nebo ekonomickou infrastrukturu, zatímco požáry, které se nacházejí mimo obydlená území, nechávají bez povšimnutí. Jak už bylo naznačeno, s probíhající válkou na Ukrajině se na tom jen těžko něco změní k lepšímu – spíše naopak. V minulých letech se totiž stalo běžnou praxí, že ruská administrativa ke zvládání požárů nasazovala i vojenské jednotky, které pomáhaly hasičským sborům na místech, která se nedařilo dostat pod kontrolu. Letos ale bude situace patrně komplikovanější, protože ruská armáda se aktuálně zaměřuje na jiné úkoly. Je tedy na místě obava, že letošní sezóna sibiřských požárů může být jednou z vůbec nejhorších.