Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová Trlicová během rozhovoru v DVTV uznala, že lepší chování k zaměstnancům menšinové sexuální orientace není nutně dobrá věc. Možná dokonce naopak. K odpovědi ji moderátor Martin Veselovský přiměl, když chtěl, aby mu vysvětlila, co je špatného na tom, že se energetická firma ČEZ zavázala chovat nediskriminačně k LGBTQ lidem. Veselovský jako moderátor jednoduše překládal ideologický slovník Aliance pro rodinu do běžné řeči, čímž paní předsedkyni přiměl prozradit, co Aliance ve skutečnosti chce.
Kdyby šlo jen o rozhovor se zvláštní paní, která si dokáže i ve 21. století udržet staré, minimálně padesát let vyvrácené předsudky (například o tom, že homosexualita je nemoc), bylo by zajímavé podobné rozhovory sledovat čistě ze sociologické či psychologické zvídavosti.
Jochová se ve studiu snažila s úsměvem vysvětlovat svoje „prorodinná stanoviska“, jak začali ultrakonzervativci přezdívat směsi homofobie a předsudků, litovala svých předchozích výroků o případných homosexuálech ve své rodině, a dokonce, byť zamlženě, vyvracela svůj dřívější příklon k možnostem „léčit“ homosexualitu pomocí k tomu vytvořených metod. Otevřená image ultrakonzervativců a jejich hledání opory ve vědeckých studiích, ale nemůže zamaskovat předsudky, na jejichž základě své názory staví. Manželství pro všechny a adopce dětí homosexuálními páry by podle Jochové například mohly „rozjet obchodování s dětmi“.
Sociologický bizár na ministerstvu
Kdyby šlo jen o rozhovor se zvláštní paní, která si dokáže i ve 21. století udržet staré, minimálně padesát let vyvrácené předsudky (například o tom, že homosexualita je nemoc), bylo by zajímavé podobné rozhovory sledovat čistě ze sociologické či psychologické zvídavosti. Jenže Jana Jochová Trlicová byla ve studiu jako předsedkyně organizace, která radí na ministerstvu spravedlnosti, kde je poradcem ministra Pavla Blažka z ODS místopředseda Aliance pro Rodinu Pavel Gregor. Na ministerstvu práce a sociálních věcí zase radí celé sdružení v rámci pracovní skupiny Koncepce rodinné politiky a sama Jochová je asistentkou poslance za ODS. Dvě strany vládní koalice tedy na ministerstva povolávají lidi s názory zakládajícími se na předsudcích, které obhajují svou představu světa přirozeností“, „normálností“ a „zdravou společností“. S těmito termíny seslanými shůry se sice nedá polemizovat, ale zato mají schopnost označit nějaké formy soužití za nepřirozené, nenormální a nezdravé.
O názorech Aliance pro rodinu nemůže být pochyb. Aliance, která v nové vládě bude promlouvat do koncepcí rodinné politiky, už roky organizuje každoroční Pochod pro rodinu (později Den pro rodinu a manželství), na kterém poctivě buduje politické kontakty. V minulosti se na této akci objevovali nejen politici z ODS a KDU-ČSL, ale také z hnutí ANO (Aleš Juchelka a Patrik Nacher) či na událost zval i kardinál Dominik Duka. Byť akce nemá věhlas Národního pochodu pro život organizovaného Hnutím Pro život, na který Duka nejen zval, ale také na něj i chodil, ideologie obou akcí je podobná. Vzestup organizací prosazujících se skrze „rodinu“ a „život“ je dlouhodobý, zahrnuje nejen kontakty na politiky a vytváření aktivistických a politických sítí, ale působí činorodě v celé společnosti.
Kardinál Duka v minulosti podpořil kromě Okamurovy SPD například i brněnské Slušné lidi za jejich narušení divadelního představení v Huse na provázku, které Duka považoval za rouhačské. Slušní lidé se mu mezitím za účelem komunálních voleb spojili s brněnskou KSČM, ale to kardinála asi netrápí. Politizace české katolické církve za jeho vedení byla především ve znamení boje proti uprchlíkům, LGBTQ a dokonce proti „ekologické revoluci“ – a zde se právě shodne jak s komunisty, tak neonacisty. Duku nakonec vystřídal podobně ultrakonzervativní Jan Graubner, podpora domácí ultrapravice a konzervativních až ultrakonzervativních proudů v české společnosti tedy zřejmě nekončí. Politizace domácí církve po vzoru Polska znamená podporu nacionalismu, zapojení se do kulturních válek a obranu „normálního světa“ tak, jak si jej představuje třeba Trikolora. Koneckonců v roce 2019 se jejich pochodu zúčastnili lidé jako Jaroslav Foldyna (exČSSD – nyní SPD), Vladimír Volný (exSPD – nyní Volný blok), Marek Výborný (KDU-ČSL – beze změn) nebo tehdejší předseda senátu Jaroslav Kubera (ODS).
Politizace katolické církve
Katolická církev, respektive její špičky, se sama politizuje směrem k ultrapravici. Kardinál Duka na tom osobně pracoval několik let. Katolictví ale může mít mnoho jiných rozměrů, jak ukazuje i papež František, než jen podporu nenávistného ultrakonzervativismu vylučujícího obrovské skupiny lidí ze společnosti na základě tmářského přesvědčení o normálnosti a nenormálnosti. Konzervativní komentátor Roman Joch se na Twitteru podivoval nad tím, že se lidé vyjadřují k volbě olomouckého biskupa Jana Graubnera kardinálem.
Znepokojení z domácí katolické církve, vedené lidmi jako Dominik Duka nebo Jan Graubner, je pochopitelné vzhledem k tomu, jaký se sama pro sebe církev snaží získat vliv a jakým způsobem ho využívá i k zasahování do životů nekatolíků. Navíc uvnitř samotné církve zaznívá řada hlasů, která s tímto vývojem nesouhlasí a odmítá spojovat katolictví či obecněji křesťanství s nenávistnými ideologiemi. Druhá poznámka Romana Jocha o tom, že antikatolicismus je antisemitismem levicových liberálů – byť myšlená jako provokace – o svém autorovi prozrazuje víc než jen to, že je mimo a nemá vkus. V situaci, kdy vedení katolické církve podporuje fašistickou organizaci jako Slušní lidé, nebo se odmítá distancovat od Hnutí Pro život, je na místě se zajímat o to, kdo katolickou církev vede. Když Joch označuje odpor ke xenofobii a homofobii za antikatolicismus, za katolicismus se jen schovává, je pro něj výhodné tento typ nesnášenlivosti ztotožnit s celou katolickou církví. Když se následně staví přirovnáním s antisemitismem do role oběti, jen nevkusně rozvíjí bolestínský příběh o tom, že dnes nemůžou konzervativci říkat, co by chtěli, protože je okamžitě někdo označí za to, co skutečně jsou: bigotní a xenofobní homofobové. Katolík ale může znamenat i něco úplně jiného, to ukazuje například papež.
Autor je redaktor Alarmu.