Foto: Martin Ouředníček
Martin Ouředníček z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v dalším díle podcastu Bulvár upozorňuje na to, že územní plánování je v Česku často téměř výhradně produktem urbanistů. „Zejména u malých obcí bývají plány výsledkem práce lidí velmi úzké profilace. V případě Prahy je to trochu jinak, ale když se podíváte na hlavní zpracovatele Metropolitního plánu, tak tam téměř neobjevíte profese vycházející z humanitních nebo společenských věd. Jinými slovy se nám do těch plánů nedostávají lidé. Dokumentace je zaměřená na technické aspekty, na využití území. Chybí v něm základní úvaha o tom, kolik bude nebo má být v Praze lidí trvale bydlících, ale i denně přítomných, a horizont, pro který má plán fungovat. Populační prognóza je přitom něco, co všechny předchozí územní plány využívaly.“
Odborník upozorňuje také na koncept lokalit či sousedství, který plán uplatňuje. „Kvituju to, je to určitě dobrý přístup, ale každá lokalita je odlišně stará, jsou odlišné demograficky, jejich obyvatelé jsou jiní a mají jiné zájmy. Není dobře, abychom plánovali pro komunity důchodců stejné regulativy a stejná pravidla jako pro komunity teenagerů a čtyřicátníků. Vrstva, která by to ošetřovala, by přitom šla do plánu jednoduše přidat. Sociální prostředí jednoznačně utváří fyzické prostředí, neplatí to jen naopak.“
Zvyšování hustoty prostřednictvím plánu prosazuje duchovní otec Metropolitního plánu Roman Koucký, ale jak upozorňuje Ouředníček, také například známý architekt a urbanista Pavel Hnilička. „Jejich úvaha směřuje k obslužnosti, k potřebě masy lidí, která musí v místě existovat pro určitý typ služeb. Ve městě to ale na rozdíl od venkovského prostředí neplatí. Na základě dat můžeme snadno ukázat, že hypermarkety na Chodově nebo Zličíně navštěvují lidé z celé Prahy. Jezdí tam nakupovat i z širšího centra. Základní myšlenka spočívající v tom, že čím víc bude město zahuštěno, tím víc funkcí tam může být lokalizováno, tedy neplatí,“ vysvětluje sociální geograf.
„Bez významu samozřejmě není ani to, že čím víc ho zahustím, tím víc mobility, dopravy tam přinesu. Myslím, že dopady zahušťování na Prahu nikdo nezkoumal. Analýzu toho, co by znamenalo zahuštění o 1000 lidí na kilometr čtvereční v nárustu automobilové dopravy nebo i v dalších projevech, nikdo neudělal. Osobně si myslím, že zahušťování povede k přesnému opaku toho, co je v pražských Zásadách územního rozvoje, a to je rozvolňování centra. Zásady pak mimo jiné mluví i o nutnosti bojovat s přemírou individuální automobilové dopravy.“
Podle Ouředníčka může být záměr urbanisty ušlechtilý, ale výsledek se snadno může zvrtnout. „Když budou mít lidé všechny služby v sousedství, tak mohou využívat výhod 15minutového města, a o to má jít. Ale ti lidé budou nesmírně mobilní. Když si představíte, kdo budou noví obyvatelé nových rezidenčních komplexů – my máme představu, protože jsme dělali analýzu například pro firmu Skanska – tak 60 procent z nich ve vnitřním městě mohou být cizinci. Ti pracují úplně jinde než tam, kde bydlí. Někdy i mimo Prahu, a jsou to všechno tzv. white collars. To znamená, že nebudou jezdit na kole, ani kdyby chtěli. Městská doprava je v Praze dobrá, ale k jejich statusu patří jezdit autem. A budou mít také klientelu, která bude jezdit autem za nimi,“ dodává Ouředníček, který byl jedním ze zpracovatelů analýzy první verze Metropolitního plánu. Spolu s kolegy na rizika zahušťování v ní upozorňovali.
Poslechněte si celý podcast, ve kterém je řeč také o nutnosti provazovat územní plány Prahy s plány celého Středočeského kraje.