Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
V posledních týdnech se potvrdilo, co už mnozí chvíli tušili. Hnutí Pro život je hnutí pro život jak koho a jak kdy a co se týče žen, je to především hnutí pro utrpení a pro smrt. Za sympatickým heslem „Nesoudíme, pomáháme“ se skrývá nesympatická realita v podobě soudního tribunálu a šikany druhých. Ani tím to neskončilo, katolický Tálibán totiž úspěšně prorůstá do struktur vlády, a to vše v údajně ateistickém a rádoby liberálním Česku.
Křesťanství, kterým se zaštiťují, svět regulérně vylepšilo o koncept odpuštění a nesouzení, ale mnozí katoličtí extremisté by zrovna tyto myšlenky nejraději roztrhali. Nelze se ohánět absolutními hodnotami, a pak selhat tváří v tvář zcela konkrétnímu a hmatatelnému utrpení, kdy se ukazuje, že má kardinál Duka empatii na někde úrovni Anderse Breivika.
Marně budeme v případě Duky, který je ve své pozici od roku 2010, hledat příklady, kdy by bránil slabé a bezbranné.
Je tristní, že církev s neustále klesajícím počtem věřících, zato s rostoucím majetkem a rozpočtem, se na veřejnosti projevuje nejvíce hájením několika málo dogmat, které se všechny točí okolo lidské sexuality a identity.
Duka Hnutí Pro život podporuje po celou jeho existenci a to i poté, co doporučilo dovézt na Ukrajinu znásilněným ženám houkadla a pepřové spreje místo Postinoru. Duka se ve svém blogu rozepsal, že je třeba se na akty znásilnění podívat nestranně a nezaujatě a přihlédnout také k nelehké pozici násilníků. Pro ty mocnější a silnější má Duka tak nějak dlouhodobě slabost, a to se týká i pachatelů sexuálního násilí.
Před lety tak vyignoroval muže, který se na něj obrátil, protože jej v mládí zneužili dva kněží. Nakonec Duka muže vyzval, že by se měl omluvit církvi. Podle Duky v Česku zneužívání není problém a pokud snad ano, tak ho to stejně nezajímá. Marně budeme v případě Duky, který je ve své pozici od roku 2010, hledat příklady, kdy by bránil slabé a bezbranné. Život je sice posvátný, ale jak který a jak kdy, takže během uprchlické krize po roce 2015 zastával nejvyšší představitel českých katolíků pozici, že by se nikomu pomáhat raději nemělo. V roce 2016 Duka spekuloval, že přijetí lidí prchajících před válkou by bylo příliš drahé a každého přece přijmout nemůžeme. Zamýšlel se tak v zemi, která tehdy nepřijala vůbec nikoho.
Lidem je třeba pomáhat jen obecně
V roce 2018 se u nás řešilo přijetí 50 syrských sirotků. Za iniciativou stáli mimo jiné lidovci a někteří katoličtí představitelé. Když byl Duka dotázán na svůj postoj, pravil, že je nejlepší pomáhat na místě: „Ano, obecně řečeno, všichni víme, že je třeba pomoci potřebným, na druhé straně ale také víme, že je to v dnešní době do jisté míry politický zápas. Z toho důvodu nedokáži odpovědět.“
Zatímco na přijetí skupiny dětí nedokázal Duka odpovědět, stejnou zdrženlivost bohužel neuplatnil v případě znásilněných žen, kterým například coby alternativu doporučil nechat se zastřelit.
Zajištění ženských reprodukčních práv, kam patří kontrola početí, je nedílnou součástí evropských hodnot, kdy je právo na interrupci považováno v Evropské unii za lidské právo. Tato práva již byla pošlapána v sousedním Polsku a výsledkem je úmrtí několika žen. Tak totiž vypadá proklamovaná ochrana života a heslo „Nesoudíme, pomáháme“ v praxi. Vypadá jako smrt.
Reprodukční práva jsou oblíbeným terčem konzervativních extremistů a náboženských fundamentalistů, kteří vedou dlouhodobý útok proti ženské rovnoprávnosti, ale také proti sexuálním menšinám nebo existenci různých genderových identit. Jak můžeme vidět třeba ve Spojených státech. Nejedná se o náhodné a osamocené skupiny, ale mezinárodní síť placenou z největší části z ruských zdrojů v rámci ruského boje proti evropským hodnotám.
Rodina není pro každého
Hnutí brojící proti reprodukčním právům žen v posledních letech proměnila rétoriku i symboliku. V Česku odhodila kříže a nasadila slogany s rádoby pozitivním obsahem. Socioložka Andrea Beláňová cituje slovinského sociologa Romana Kuhara, který hovoří o sekularizaci církve, která má za cíl klerikalizovat společnost. Přitom samotná víra už nefiguruje vůbec nikde, jde jen o omezení něčích práv a jejich podřízení katolickému dogmatu libovolnými prostředky.
Hnutí Pro život, nebo tedy spíše pro smrt, se možná podařilo na chvíli ochromit, byť mluvčí tohoto hnutí Zdeňka Rybová dál pracuje v parlamentu coby asistentka poslance Aleše Juchelky, Hnutí také dál spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Duka dál slouží mše na jejich podporu.
V infiltraci státu dál úspěšně pokračuje spřízněná skupina extremistů Aliance pro rodinu. Podobně jako u Hnutí Pro život pozitivním názvem zakrývá svou hlavní činnost, kterou je seznam lidí, které chce z rodiny vyloučit. Nechce, aby rodinu mělo lidí více, ale méně.
Hlavní tváří hnutí je předsedkyně Jana Jochová. Bojovnice proti genderové ideologii nebo homosexualitě, která by byla raději, aby její případné homosexuální dítě žilo o samotě než v partnerství. Do některých konzervativních rodin se nevejde ani rodina vlastní.
Kéž by Jurečkovi radil traktor
Tahle síť nachází úrodnou půdu v současné vládě, kde má přirozené spojence v konzervativní ODS a KDU-ČSL. Předseda lidovců Jurečka sice o svém resortu neví v podstatě nic, ale za to ví dobře, kdo mu má radit. S rodinnou politikou mu tak nově pomáhá právě Aliance pro rodinu, která chce do české ústavy prosadit definici toho, kdo rodinu mít nesmí. Odluka státu a církve, na níž moderní evropské státy tradičně stojí, získává povážlivé trhliny. Je bezva, že si Jurečka chce nechat poradit, ale asi by bylo pro všechny lepší, kdyby se radil raději s traktorem či kombajnem, v nichž je více lidskosti i křesťanských hodnot než v celé Alianci proti rodině nebo v Hnutí proti životu.
Aliance nejen radí s rodinnou politikou Jurečkovi, ale její předsedkyně Jochová je asistentkou poslance ODS Václava Krále. Ani tím nekončí napojení tohoto extremistického spolku, který prosazuje stejné hodnoty jako Putin v Rusku, na českou vládu.
Místopředseda této nátlakové organizace, Jan Gregor, je pro změnu poradcem náměstka ministra spravedlnosti, Antonína Stanislava. Podle mluvčího ministerstva Gregor reprezentuje jeden z názorových proudů. Tento názorový proud třeba stojí za tlakem na povinnou sterilizaci trans lidí. Tohle není nějaký náhodný názor, ale požadavek na kastraci lidí proti jejich vůli, což, jak asi nepřekvapí, je v současné Evropě ojedinělý přístup.
Česko je nejliberálnější zemí v rámci východní Evropy. V reálné politice to však vidět není, zde ji stále válcuje úzká skupina konzervativních fundamentalistů spojená s katolickou církví. V politice současné vlády má silnější hlas tento katolicko-konzervativní Tálibán než hlas humanistické evropské tradice.
Místo aby se stav naší země zlepšoval, budeme muset bojovat o základní hodnoty a jistoty, jako bychom nežili v sekulárním Česku, ale někde na polském venkově. A protože budeme hájit elementární práva, na nic nového už čas tak nějak nezbude, a o to tady jde především.
Autor je redaktor Alarmu.