Foto Osps7, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
Známá palestinská novinářka byla zastřelena ve středu 11. května 2022 ráno v Dženíně, na severu Okupovaných palestinských území, kde reportovala o raziích okupační armády. Měla na sobě neprůstřelnou vestu s výrazným nápisem PRESS, na hlavě nasazenou helmu. Pro zpravodajský portál Al-Džazíra pokrývala téma izraelské okupace již od roku 1997, patřila k palestinským průkopnicím a průkopníkům terénní, válečné reportáže. Na videozáznamu Al-Džazíry z posledních momentů života Širín abú Aklah není vidět samotný smrtící zásah, ale v prvních sekundách jde slyšet střelbu a po ní hlas muže, který křičí: „Zraněná! Širín, Širín, ach ne, Širín! Sanitku!“ Muž nepřestává křičet, v záběru se objeví abú Aklah, která leží tváří k zemi. Na videu, které odvysílala Al-Džazíra, k ní přistupuje místní novinářka, Shatha Hanaysha, taktéž v neprůstřelné vestě s nápisem PRESS a v helmě. Skloní se a natahuje ruku k Širín, ale střelba ji přiměje stáhnout se zpět.
V posledních chvílích života palestinské reportérky volal Mujahed Saadi na své kolegyně, aby šly k němu. Stály ale na opačné straně cesty a přejít přes její nechráněný střed se bály. Přitiskly se raději zády ke zdi, kde je před střelbou od vojenského stanoviště kryl strom.
Shatha Hanaysha řekla pro Al-Džazíru, že když izraelští vojáci bez varování spustili palbu ostrými náboji přímo na jejich novinářskou skupinu, neprobíhaly kolem nich žádné potyčky mezi Palestinci a izraelskou armádou. „Bylo nás šest (dvě reportérky, dva reportéři, dva kameramani), všichni jsme měli vesty, všichni jsme měli přilby.“ Zdůraznila také, že izraelští vojáci na ně „nepřestali střílet ani poté, co se (Širín abú Aklah) zhroutila na zem. Další a další výstřely přicházely pokaždé, když jsem se k ní zkusila natáhnout.“ Dalším členem skupinky, která se ocitla pod palbou, byl její kolega, kameraman televize Palestine Today, Mujahed Saadi. Ve svém svědectví ve videu říká, že palba pokračovala ještě alespoň tři minuty a mířila také na strom, za kterým se kryla Shatha Hanaysha.
Znepokojivější, nesestříhaný dvouminutový videozáznam jeho slova potvrzuje: novinářka se zoufale, zas a znovu, pokouší dotknout nehybné kolegyně, ale na to by se musela trochu víc vyklonit zpoza stromu a střelba jí v tom pokaždé zabrání. Nakonec k ní zpoza zdi, u které stojí, přeleze palestinský mladík a pomůže jí se za zdí schovat. Zkušení reportéři a reportérky se setkali brzy ráno na dohodnutém místě v Dženíně, kam přišli natáčet reportáž o vojenské razii. Širín abú Aklah poslala do pobočky Al-Džazíry v Ramalláhu 11. května v 6:13 svůj poslední pracovní e-mail: „Okupační jednotky vtrhly do Dženínu a obklíčily dům ve čtvrti Džabrijat. Už jsme na cestě – ozvu se, jakmile zjistíme, co se tam děje.“
Svědectví tří přeživších, které poskytli médiím ještě tentýž den, obsahují podrobnosti o událostech, jež jim fatálně zkřížily plány reportovat o dění v dženínském uprchlickém táboře. Když skupina novinářů a novinářek vyšla od křižovatky s kruhovým objezdem na cestu s relativně otevřeným výhledem, uviděli, že si na ní přibližně o dvě stě metrů dál, při vstupu do ulic tábora, udělala stanoviště izraelská armáda. Zůstali proto asi deset minut na místě, čelem ke stanovišti s armádními obrněnými vozidly, aby dali vojákům možnost zaregistrovat jejich přítomnost i dobře viditelné, typické prvky jejich novinářské výstroje. Teprve potom vykročili vzhůru kopcem směrem k táboru.
Když Shatha Hanaysha uslyšela výstřel, otočila se a spatřila Aliho Samoudiho ležet na zemi. Kulka ho zasáhla do zad, protože se (jak později objasnil) po prvních nečekaných výstřelech otočil a začal utíkat směrem pryč od vojáků. Zranění naštěstí nebylo tak vážné, aby sám nedokázal opustit exponované místo. Do dženínské nemocnice Ibn Sina jej odvezlo civilní auto, protože sanitce se k němu nepodařilo dostat. V Samoudim se při tom nezapřel korespondent jeruzalémského deníku Al-Quds a produkční Al-Džazíry: svůj příchod do nemocnice a první ošetření natáčel. Jeho stav se brzy podařilo stabilizovat.
Všichni přeživší zdůraznili, že ostré střelbě proti nim nepředcházelo žádné varování, izraelští vojáci je nepožádali ani o to, aby odešli, ani o to, aby nenatáčeli. V posledních chvílích života palestinské reportérky volal Mujahed Saadi na své kolegyně, aby šly k němu. Stály ale na opačné straně cesty a přejít přes její nechráněný střed se bály. Přitiskly se raději zády ke zdi, kde je před střelbou od vojenského stanoviště kryl strom.
„Nebyli u nás žádní ozbrojení Palestinci, nikdo, kdo by se zapojoval do jakékoli potyčky, dokonce ani civilisté. Šli jsme asi dvacet metrů směrem k vojákům, když nečekaně přiletěla první kulka. Širín křikla: ‚Střílejí na nás!‘ a my jsme se rozběhli pryč. Poslední, co jsem (od ní) slyšel, bylo, jak křičí (o mně): ‚Ali je raněn, Ali je raněn!‘ a pak přiletěla třetí, nebo čtvrtá kulka, která ji zabila,“ rekapituloval tragické ranní události Ali Samoudi v odpoledním rozhovoru pro média, který poskytl přímo z nemocnice.
Shatha Hanaysha poskytla rozhovor před nemocnicí. Uvedla v něm, že je přesvědčena, že vojáci na ně stříleli cíleně. Potvrzuje to podle ní i skutečnost, že když jí přišel na pomoc místní mladík (zachycený na videozáznamech) a také se marně pokoušel zjistit, v jakém stavu je Širín abú Aklah odstřelovači pálili i na něj. Za další indicii považuje charakter střelby. Podle jejích poznatků členové palestinského odboje nejčastěji používají poloautomatické pušky, které chrlí náboje v rychlém sledu. Naproti tomu střelba namířená proti jejich skupince byla sporadická a precizní. Výstřely přicházely po jednom vždy, když se někdo z nich pohnul.
**Viewers discretion advised **
A video from another angle that clearly depicts continuous Israeli firing after Shireen was mowed down by the snipers.
[r] pic.twitter.com/Y5h8yI1xUk— TIMES OF GAZA (@Timesofgaza) May 11, 2022
Analýzy ukazují na střelbu z izraelských řad
Úřad izraelského premiéra Naftaliho Bennetta v reakci na zprávu o zastřelení novinářky hned ráno prohlásil na Twitteru, že Širín abú Aklah pravděpodobně zabila špatně mířená kulka „palestinského teroristy“. Své tvrzení podepřel krátkým videem muže střílejícího z pušky, nafilmovaným během razie okupační armády v dženínském uprchlickém táboře. Video je doplněno titulky, které říkají: „Palestinci v Dženíně jsou dokonce nafilmovaní, jak se radují: ‚Trefili jsme vojáka; leží na zemi!‘ Avšak žádný voják IDF nebyl zraněn, což zvyšuje pravděpodobnost, že novinářku zastřelili palestinští teroristé.“
Izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem už odpoledne odhalila, že ze strany státních představitelů (kromě premiéra video šířili i ministr zahraničních věcí, ministr obrany, mluvčí izraelské armády a další) šlo zjevně o improvizovaný pokus co nejdříve zpochybnit svědectví přeživších. Terénní výzkumník B’Tselem lokalizoval místo v táboře, kde se nacházel palestinský střelec z videa a stejně tak i místo, na kterém byla zastřelena Širín abú Aklah. Jedná se o dvě oddělená místa, vzdálená od sebe stovky metrů, mezi nimiž stojí městská zástavba, přes kterou není možné střílet z jednoho místa na druhé. Střelba zachycená na vládním videu proto nemůže být tou, která zabila novinářku.
Nezávislý mezinárodní výzkumný kolektiv Bellingcat v sobotu 14. května zveřejnil závěry ze své analýzy videí zveřejněných na sociálních médiích a videí z bodycamů izraelských vojáků. Výzkum s použitím metod geolokace, chronolokace a zvukové analýzy záznamu výstřelů dospěl k závěru, že střelba na novinářky a novináře přicházela ze vzdálenosti 177 až 184 metrů ze směru od armádního stanoviště. V podobné době pravděpodobně probíhala i střelba mezi vojáky z tohoto stanoviště a příslušníky palestinského odboje na dvou místech, která však leží dále, opačným směrem od spojnice vojenského stanoviště a místa, kde se nacházeli novináři a novinářky, takže místo zastřelení Širín abú Aklah se nemohlo ocitnout pod jejich křížovou palbou.
Analýza zároveň prokázala, že na novinářky a novináře mířilo několik jednotlivých výstřelů, nezasáhla je náhodná sprška. (Izraelská armáda mezitím připustila, že vojáci „mohli vypálit několik výstřelů“ i směrem k novinářkám a novinářům.) Bellingcat konstatuje, že ačkoli současné poznatky o událostech neumožňují určit přesný moment výstřelu, který zabil Širín abú Aklah, nepodařilo se jim najít žádný důkaz, který by zpochybnil pravdivost výpovědí přeživších. Naopak všechna zjištění průzkumu jsou v souladu s jejich očitými svědectvími, které doplnil, upřesnil a podpořil jejich důvěryhodnost.
Kuriózně může působit fakt, že na zpochybnění izraelské vládní propagandy nebylo třeba čekat na odborná stanoviska. Scenérie místa, kde byla zastřelena novinářka, se už na první pohled výrazně liší od úzkých uliček uprchlického tábora, který je vidět na vládním videu s palestinským střelcem. Izraelští představitelé se spolehli na to, že většina adresátů a adresátek jejich informací nebude věnovat pozornost vzhledu místa činu, resp. vděčně jejich vyjádření převezme a rozšíří dále.
Ozbrojená kamerou
Izraelský deník Times of Israel přinesl informaci, že mluvčí izraelské armády Ran Kochav v rozhovoru pro armádní rádio o případu zabití Širín abú Aklah řekl: „I kdyby vojáci stříleli na – nebo chraň bůh, zranili – někoho nezúčastněného, tak se to stalo v boji, během přestřelky, kde byla tato Palestinka s (palestinskými) střelci. Takže taková věc se může stát.“
Případné pochybnosti, zda takové vyjádření armády nehraničí se zlehčováním zločinů podle mezinárodního práva, ihned zahnal sám Kochav – jen opačným směrem, než by bylo přijatelné – když dodal, že Širín abú Aklah „natáčela a pracovala pro zpravodajské médium mezi ozbrojenými Palestinci. Oni (novináři) jsou takříkajíc ozbrojeni kamerami.“
Rok 2022 se celosvětově ještě dříve, než dospěl do své poloviny, ukazuje jako obzvláště tragický pro novináře a novinářky. Podle databáze Výboru pro ochranu novinářů a novinářek jich od začátku roku přišlo o život 34 (z toho nejméně 19 přímo při práci nebo v souvislosti s novinářskou prací), 13 z nich na Ukrajině a 8 v Mexiku. V Izraeli a na okupovaných palestinských územích bylo od roku 1992 dodnes zabito jen přímo při výkonu své práce 23 novinářů a novinářek, přičemž 14 z nich se prokazatelně ocitlo uprostřed střetů izraelských ozbrojených sil a palestinského odboje. Organizace Reportéři bez hranic eviduje za uplynulé čtyři roky (od vypuknutí protestů Velkého pochodu za návrat v Gaze v roce 2018) více než 140 případů útoků izraelských ozbrojených složek na novináře a novinářky. Podle Palestinského novinářského syndikátu je Širín abú Aklah již osmdesátášestá na tragickém seznamu palestinských novinářů a novinářek zabitých Izraelem od začátku okupace v roce 1967.
Navzdory těmto výmluvným statistikám izraelští státní představitelé po každém útoku na novináře či novinářku spěchají s prohlášením, že šlo o nešťastnou náhodu. Notoricky argumentují údajným krédem izraelské armády: její vojáci nikdy nemají v hledáčku novináře ani novinářky, civilní obyvatelstvo, záchranáře ani humanitární pracovnice. Izraelský právník Eitay Mack v článku pro britský Independent upozorňuje, že izraelská armáda má formální a neformální zásady pro zacházení s novinářkami a novináři, které poskytují značnou volnost výkladu. Podle oficiální armádní směrnice (č. 06216) by novináři a novinářky „měli mít svobodu pohybu, pokud není výjimečný důvod zabránit jim ve vstupu na určité místo.“ Zkušenosti z případů, kdy se palestinští novináři a novinářky soudili s izraelskou armádou o odškodnění, naznačují, že v praxi vojáci okupační armády neposkytují novinářům a novinářkám větší ochranu než ostatním palestinským civilistům a civilistkám.
„Armádní vyšetřování zabití a vážných zranění zřídkakdy dospěje k jakémukoli vyvození zodpovědnosti,“ konstatoval v březnu letošního roku zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva na palestinských územích. Četné případy zabití, mimosoudních poprav a zranění Palestinců a Palestinek zpravidla zůstávají nevyšetřeny, nebo končí rozhodnutím, že nedošlo ke spáchání trestného činu.
(Ne)závislé vyšetřování
Izraelská vláda nemá nárok na to mluvit o útocích izraelské armády na novináře a novinářky jako o nehodách. Chladnokrevnost, s jakou izraelská armáda přesně před rokem, 15. května 2021, plánovaně zlikvidovala celý mediální dům v Gaze, je v koncentrované podobě zachycena v telefonickém hovoru mezi vlastníkem budovy a armádním důstojníkem. Velící důstojník během hovoru odvysílaného v přímém přenosu zarytě odmítá vyhovět prosbám, aby armáda ještě před cíleným bombardováním budovy poskytla deset minut na to, aby se čtyři označení novináři vrátili do svých redakcí pro novinářskou techniku. Bezprostředně po ukončení telefonátu zazní „slušně dohodnuté“ bombardování a budova al-Jalaa Tower, v níž sídlily redakce Al-Džazíry, Middle East Eye a agentury Associated Press, se zhroutí k zemi v oblacích kouře a prachu.
Nechat tedy Izrael, ať smrt Širín abú Aklah „samovyšetří“, není možné už z toho důvodu, že zločin se odehrál pod izraelskou vojenskou okupací. Viděno prizmatem izraelských územně-demografických cílů je nepřítelem státu samotná existence Palestinců a Palestinci ve své vlasti. Při operacích okupační armády zasahující proti palestinskému odporu každé úrovně – od pasivní rezistence, přes klidný protest až po ozbrojený odboj – je zákonitě a prokazatelně nepřítelem okupační mocnosti i přítomnost novinářských štábů vybavených k tomu, aby zveřejňovaly svědectví o izraelských zločinech proti mezinárodnímu právu.
Smrt legendy pouze před Mezinárodní trestní soud
Ze stejného důvodu je bezpředmětné uvažovat o společném izraelsko-palestinském vyšetření případu – nehledě na slabou důvěru palestinské veřejnosti k Palestinské samosprávě, kterou považuje za zkorumpovanou, a jejímu prezidentovi Mahmúdovi Abbásovi, který je obecně považován za komplice okupačního režimu. Když palestinská strana odmítla nabídku Izraele, neudělala to proto, že by byli Arabové „necivilizovaní podivínové s geny záludnosti“. Udělala to proto, že spojení sil pachatele a oběti při hledání „pravdy“ a vyvození odpovědnosti nedává smysl. Bylo by naivní přisuzovat této nabídce jiný motiv než snahu o – na jedné straně bezbolestné, na druhé straně krajně bezohledné – prezentování se v dobrém světle. Podobně jako mytické krédo izraelské armády i vyjádření vůle společně hledat spravedlnost jsou ve skutečnosti adresovány médiím a zahraničním partnerům Izraele – nikoli Palestinkám a Palestincům, kteří již po generace od narození až do smrti na vlastní kůži pociťují ustavující doktrínu Izraele.
Na systematické vylepšování pověsti izraelské armády prostřednictvím rozsudků vojenských soudů upozorňuje i B’Tselem. I v případě, že by se vyšetřování zastřelení Širín abú Aklah dostalo až k Nejvyššímu soudu, stále to bude zaujatý orgán, nakloněný směrem k udržování izraelského státního režimu apartheidu, jehož je nástrojem – jen před několika dny tento soud schválil rozsáhlou etnickou čistku, která zasáhne přibližně 1 500 Palestinců z oblasti Masafer Yatta, když rozhodl, že se na jejich případ nevztahuje ochrana okupované populace podle Ženevské úmluvy. 19. května navíc vojenská policie oznámila, že případ nebude vyšetřovat. Je tedy zřejmé, že smrt legendy palestinské žurnalistiky může spravedlivě vyšetřit pouze nezávislý subjekt, jakým je Mezinárodní trestní soud – jehož pravomoci ale Izrael neuznává a odmítá s ním spolupracovat na vyšetřování možných válečných zločinů spáchaných pod izraelskou okupací.
Autorka je editorkou měsíčníku Kapitál.