Foto Alarm / Saša Uhlová
Na rozdíl od ODS a dalších pravicových stran současné vládní koalice Piráti v minulém volebním období kritizovali menšinovou vládu hnutí ANO a ČSSD také za její často asociální kroky a nedomyšlenou sociální politiku. Místopředsedkyně Olga Richterová dokázala spojit pirátské kompetentní „data based“ názory se sociálně citlivým přístupem a byla díky tomu jednou z nejvýraznějších a nejkvalifikovanějších kritiček minulé vlády. Babišův kabinet v klíčových sociálních otázkách, jako jsou bydlení nebo exekuce, nedělal prakticky nic a spoléhal se na volnou ruku trhu.
Hnutí ANO si od voleb hraje na sociálně citlivou levici, což staví Piráty, kteří kritizovali Babišovu vládu za asociální přístup, do obtížné situace.
Zvyšování důchodů, platů státních zaměstnanců i nárůst předepsané minimální mzdy během předcovidového hospodářského růstu sice mírně zlepšily životní úroveň řady lidí, křehkost a nestabilitu širokých skupin obyvatel to ale odvrátit nemohlo. Společně s růstem mezd rostly také náklady na život, a především rostly ceny vlastnického i nájemního bydlení. Přes nárůst mezd a minimální nezaměstnanost zůstala skoro polovina obyvatel ohrožená chudobou. Současná extrémně vysoká inflace a nárůst cen energií tak zastihly Českou republiku naprosto nepřipravenou. Hnutí ANO si od voleb hraje na sociálně citlivou levici, což staví Piráty, kteří kritizovali Babišovu vládu za asociální přístup, do obtížné situace. Se třemi poslanci a preferencemi na hraně vstupu do sněmovny takřka neřešitelné.
Asociální Babišova vláda
Ještě opoziční Piráti si byli dobře vědomi zejména špatné situace v oblasti bydlení. „Je škoda, že téma dostupného kvalitního bydlení se z veřejného prostoru vytratilo. Je přece zvláštní, že dnes musí brát příspěvek na bydlení tolik lidí a že běžné bydlení se stalo nedostupné třeba i pro část státních zaměstnanců,“ říkala Olga Richterová v roce 2018 v rozhovoru pro Alarm. Dnes Piráti navrhují jako jednu z cest z krize bydlení informovat občany o možnostech a způsobech, jak si o příspěvek na bydlení zažádat. Všem musí být přitom jasné, že takové řešení je dočasné a krizi bydlení vůbec neřeší.
Předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš připravuje nový zákon o dostupném bydlení, který nepřímo navazuje na neúspěšné pokusy o prosazení zákona o sociálním bydlení, který neprošel – zejména kvůli hnutí ANO – přes dvě poslední vlády, jež ho obě měly původně v programu. Rebrandování „sociálního“ bydlení na „dostupné“ nemusí být jen snahou o odstřihnutí se od sociálnědemokratického návrhu zákona, ale také ukazuje na to, že problémy s bydlením se dotýkají čím dál větší části střední třídy, tedy jiných lidí, než kterým stát tradičně věnuje svou „sociální péči“.
Ivan Bartoš v zákoně spoléhá na obce, které – zejména prostřednictvím Svazu měst a obcí – v minulosti proti zákonu o sociálním bydlení významně vystupovaly, a které chce tentokrát výrazně podpořit dotacemi. Problém ale může nastat s koaličními partnery. Pokud se zákonem nebude souhlasit ODS, nejspíš z něj nic nezbude. Ministr financí Zbyněk Stanjura v nedávném rozhovoru pro Deník N připustil, že se vláda musí chovat politicky (nikoliv ekonomicky) a poučit se z neoblíbenosti, které se v závěru mandátu dostávalo vládě Petra Nečase. Zároveň ale opakuje mantry o nesmyslnosti zvyšování daní, o rozlišování občanů na ty, co si zaslouží sociální dávky, a na vyžírky, co si je nezaslouží, i o zbytečných snahách danit v česku kapitál. Těžko říct, jaký návrh zákona o dostupném bydlení se může líbit právě takovému Stanjurovi.
Čtyři poslanci a místo v pětičlenné koalici skutečně nemusí Pirátům k prosazení zákona stačit. Nakonec když Petr Fiala uzavřel smlouvu s Polskem a ukončil tak spor o těžbu v dole Turów, Piráti se smlouvou nesouhlasili. Z minulosti se sice mohli pochlubit svou tvrdou prací u evropského Generálního advokáta Soudního dvora v Lucemburku právě na této kauze, ale zbytku koalice to mohlo být úplně jedno. Ivanu Bartošovi nakonec nezbylo než říct, že hlasování jeho vlastní strany je pouze deklarativní a vlastně nic neznamená, přestože sám by od svého koaličního partnera „také uvítal transparentnější jednání.“
Olga Richterová rozumí agendě úřadů provozujících český sociální stát i těžkostem, se kterými se setkávají jejich zaměstnanci, jako asi žádný jiný politik nebo politička v Česku. To jí ale nebrání moralisticky komentovat stávkovou pohotovost na úřadech práce jako projev nedostatku loajality ke státu v časech krize. Přitom v posledních letech multiplikovaných krizí hodil stát na úřady práce agendu, která už je takřka za hranicí zvládnutelnosti, a jen se spoléhá, že se úředníci ani neozvou. Sama Richterová přitom musí dobře vědět, že vytíženost zaměstnanců úřadů práce byla enormní dávno před příchodem ukrajinských uprchlíků. Všechno její porozumění ale v současnosti přebíjí to, že je loajální členkou vládní strany, a tak očerňuje zaměstnance a zaměstnankyně, kteří prostřednictvím odborů zoufale volají o pomoc a připomínají, že sami musí o dávky často žádat. Tak malé jsou mzdy tam, kde úředníci řeší nedostatečné příjmy lidí v Česku.
Nezisk nic nevyřeší
Pirátům tak hrozí, že budou ve vládě zastávat roli užitečné neziskovky, díky které bude moci vláda říct, že se na „tom dělá“, aniž by se cokoliv změnilo. V tomto duchu předseda Pirátů Ivan Bartoš minulý týden na svůj profil vyvěsil post děkující právě neziskovým organizacím. „Nestátní neziskovky pomáhají po celé zemi. Příkladem může být například pečovatelský sektor pro seniory, asistenční služby, nízkoprahová zařízení nebo denní stacionáře a azylové domy. Jejich práci je třeba vyzdvihnout, protože kolikrát zachraňují a pomáhají tam, kde selhává nebo nedosáhne stát,“ píše Bartoš, který je ale nejen předsedou Pirátské strany, ale také místopředsedou vlády, tedy orgánu řídícího český stát. Vzdát hold neziskovým organizacím je sice pěkné, ale zároveň to prozrazuje rezignaci na jakoukoliv snahu problém skutečně vyřešit. Bartoš svým statusem přiznává, že na neziskovky částečně deleguje i problém s bydlením: „Kritická je i jejich pomoc v jednom z nejpalčivějších problémů dneška: bydlení. Chceme, aby v tom neziskovky dál pokračovaly, proto vyhlašujeme výzvu na jejich podporu! (…) Připravili jsme pro ně 47 milionů korun. (…) Díky za vaši práci a hlaste se!“ zakončuje Bartoš. Méně než 50 milionů je za této situace opravdu méně než nic, není to ani plivnutí do moře. Tato částka je zajímavá čistě filozoficky pro ty, které zajímá, zda může jedno nic být větší než druhé.
Anarchisté a radikální levice dříve často kritizovali neziskové organizace za to, že jen vytváří zástěrku systému, který se díky nim může tvářit, že aspoň něco dělá i s těmi nejnaléhavějšími problémy. Infostánky o ekologii a udržitelnosti, pár startovacích bytů, kurzy finanční gramotnosti, osvětová kampaň proti rasismu a podobné akce jsou výmluvnými příklady takovéto aktivity. Přitom dál všechno funguje víceméně stejně – stejně špatně. Problémy „řeší“ nestátní neziskové organizace, které je z mnoha důvodů vyřešit ani nemohou. A politici si můžou odškrtnout splněný úkol. V České republice neziskové organizace také často zajišťují naprosto nezbytné sociální služby, jako je péče o staré, vyloučené a jinak znevýhodněné lidi, a de facto levně suplují stát. Lidé pracující v těchto službách, kteří mají často mizerné pracovní podmínky a nedůstojné mzdy, si pochopitelně zaslouží uznání, ale od představitelů vlády je takové čistě symbolické uznání zoufale málo. Pirátům, kterým klesly podle posledních průzkumů preference k 5 procentům, hrozí ve vládě osud jakési prodloužené neziskovky, která lepí nejhorší problémy, ale skuteční držitelé moci jim nikdy neumožní prosadit zákony, které by něco skutečně řešily.
Ještě před rokem byl Ivan Bartoš jedním z nejžhavějších kandidátů na premiérský post. Preference Pirátů rostly a dvojkoalice s hnutím STAN slibovala porážku hnutí ANO i přeskočení koalice SPOLU vedené ODS s Petrem Fialou v čele. Zhruba tou dobou zároveň začalo přibližování Pirátů k liberálnímu mainstreamu a obrušování hran a kontroverzí, ze strany Pirátů dokonce i s kalkulovanou ztrátou části skalních voličů. Dopadlo to katastrofálně. Účast ve vládní koalici, která pirátské hlasy ve sněmovně nepotřebuje, je ale logickým pokračováním tohoto obrušování hran. Politika v zastupitelské demokracii by ale na rozdíl od neziskového sektoru měla přinášet institucionální a legislativní změny, nikoliv jen informování občanů a souhlasné porozumění.
Autor je redaktor Alarmu.