Foto Alarm / Petr Zewlak Vrabec
Minulý víkend rozdal Český klub skeptiků Sisyfos anticeny Bludný balvan za rok 2021. Těmi každoročně zviditelňuje pseudovědecké názory veřejně šířené jednotlivci i skupinami. Letos bylo v kategorii družstev oceněno stříbrným Bludným balvanem Hnutí pro život, které se pomocí nepravdivých informací snaží omezit možnosti volby v oblasti lidské reprodukce a sexuality.
Žijeme ve společnosti, která chrání právo každého občana na jeho víru, svobodu vyjádření, názorovou a hodnotovou ukotvenost. Názorová pluralita ale není totéž co balamucení veřejnosti a bludařství. Hnutí pro život se snaží působit jako organizace, která zastává konzervativní postoje v oblasti lidské sexuality a reprodukce. Usiluje přitom o to, aby ho česká veřejnost vnímala spíš jako organizaci pomáhající, nikoli jako organizaci založenou na náboženských dogmatech a fundamentalismu, protože tuší, že většina jím zastávaných názorů je z pohledu českého mainstreamu za hranou. Potřebuje tedy svou podstatu zamaskovat a činí tak pomocí manipulace veřejným míněním skrze šíření nepravdivých informací.
Bludné hnutí
Bludný balvan si hnutí vysloužilo celou řadou svých aktivit. Udělen mu byl za to, že bludy servíruje svým klientkám prostřednictvím (pseudo)odborného poradenství pro osoby v obtížné životní situaci, čímž manipuluje neplánovaně těhotné ženy, které straší vědecky nedoloženým postabortivním syndromem. Dále jsou zde výroky o válce na Ukrajině a znásilněných ukrajinských ženách, které přispívají k sekundární viktimizaci obětí znásilnění tím, že je činí odpovědnými za utrpěnou agresi. Mluvčí hnutí Zdeňka Rybová to vysvětlila v Deníku N, když spekulovala o tom, zda se znásilňované dostatečně a efektivně brání.
Snaha patologizovat některé prožitky nepomáhá nikomu. Reakce každého člověka na potrat je jiná, od smutku až po úlevu.
Svůj postoj týkající se ochrany nenarozeného života neomezuje Hnutí pro život na potraty, respektive těhotenství, ale posouvá ho až k okamžiku ejakulace, neboť se snaží ženy odradit i od antikoncepce. Posledním důvodem, proč Sisyfos hnutí cenu udělil, je propagace alternativní chirurgie. Hnutí pro život se totiž domnívá, že mimoděložní těhotenství není důvod k potratu. Zatímco lékaři ženu s tímto problémem urychleně posílají na interrupci, protože její zdraví i život jsou v bezprostředním ohrožení, Hnutí pro život se domnívá, že řešením je jednoduchý zákrok nazvaný „translokace embrya“, tj. přesunutí embrya do dělohy. Odborná veřejnost prý není o této možnosti dostatečně informovaná a problém zbytečně řeší potratem.
Neexistující syndrom
Demaskovat dezinformační působení prolife hnutí, ke kterým patří i Hnutí pro život, je nesmírně důležité. Tyto organizace se často pasují do role ochránců morálních zásad, které v dnešní společnosti ochabují. Jenže boj o reprodukční práva v jejich podání není názorovým střetem mezi morálně uvědomělými prolife a morálně relativizujícími prochoice aktivisty a aktivistkami. Dokládá to právě manipulace s fakty a zaštiťování se rádoby vědeckými poznatky, které se však o vědecké poznání vůbec neopírají. Prolife hnutí operují například s informacemi o postabortivním syndromu jako s faktem, avšak žádný takový syndrom nebyl vědecky potvrzen. Je nepopiratelné, že mnoho žen cítí těsně před potratem či bezprostředně po něm silné emoce. Exaktně však nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by tyto emoce přetrvávaly nebo měly trvalý dopad na duševní zdraví. V Mezinárodní klasifikaci nemocí ani v posledním vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch žádná oficiální diagnóza postabortivního syndromu neexistuje.
Ženy jistě mohou prožívat složité emoce spojené s potratem, které často odráží jejich specifickou situaci. Pocity ženy, která dítě chtěla, ale zjistila, že je plod poškozený způsobem, který není slučitelný se životem, se ovšem budou lišit od pocitů ženy, která dítě nechtěla a nedovede si ani představit, že ho vychovává. V rozhodnutí každé ženy se pak odráží i její postoje k umělému přerušení těhotenství. Některá se rozhodne těhotenství dovést do přirozeného konce, i kdyby to mělo znamenat zdravotní komplikace pro ni samotnou, jiná prostě těhotná být nechce. Snaha patologizovat některé prožitky nepomáhá nikomu. Reakce každého člověka na potrat je jiná, od smutku až po úlevu. Prolife hnutí postabortivním syndromem straší ženy, které by na potrat jít chtěly, a podsouvá jim, že potrat odskáčou doživotními výčitkami svědomí a ztrátou duševního zdraví. O tomto vědecky nepotvrzeném syndromu dokonce pořádá semináře pro porodní asistentky na půdě univerzit.
Zrnka pravdy
Typickým rysem prolife hnutí jsou také dezinformace o hormonální antikoncepci, která dle nich není předcházením početí, ale je veskrze rovna potratu, a tedy zabití. Prolife hnutí tak bojují nejen za legislativní omezení přístupu k potratům, ale i k antikoncepci. Tato jejich agenda vychází z víry, že nový život začíná ještě před početím, a to záměrem boha, který pro každé dítě naplánuje moment jeho zplození. I akt znásilnění se v této logice stává božím plánem. V tomto smyslu se před nedávnem vyjádřil Mark Sherwood, kandidát na guvernéra ve státě Oklahoma. U nás jsme se s podobnou perspektivou mohli setkat ve vyjádření kardinála Duky.
Prolife články o hormonální antikoncepci varují, že má naprosto destruktivní účinky – nejen že brání početí, ale má prý negativní důsledky na centrální nervovou soustavu žen a jejich zdraví celkově, ovlivňuje negativně i výběr partnera a ničí životní prostředí. Je samozřejmě pravda, že hormonální antikoncepce může mít nežádoucí vedlejší účinky, ostatně stejně jako jakýkoli jiný medikament, to je třeba vyladit s gynekoložkou. A je také pravda, že farmaceutický průmysl má i environmentální dopady, což je relevantní společenské téma, ale ne důvod obviňovat jednotlivé ženy za to, že využívají výdobytky civilizace. Prolife články o hormonální antikoncepci fungují stejně jako dezinformace na jiná témata. Využijí zrnko pravdy, které zasadí do pokrouceného kontextu, k tomu přidají pár vyložených, ale často vědecky znějících nesmyslů, a manipulativně vše zaobalí způsobem, který má vzbouzet strach a v ženách pocit provinění. Kdo má zájem o vědecky podloženější přezkoumání negativ i pozitiv spojených s hormonální antikoncepcí, může si pustit třeba dokument BBC Antikoncepční pilulka: brát či nebrat?.
Je dobře, že si spolek skeptiků působení Hnutí pro život povšiml a náležitě je ocenil, neboť je třeba ukazovat, že je rozdíl mezi paletou různých názorů či postojů a mystifikací, dezinformacemi a manipulací.
Autorka působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.