Foto Ted Eytan, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0
Podle mnoha Američanů byl Ronald Reagan jeden z nejlepších prezidentů USA. Jeho politika je často označována za počátek nové republikánské éry a amerického konzervativismu. Zároveň však tento politik věřil, že si za svou smrt v podstatě můžete sami, pokud děláte „nešťastná životní rozhodnutí“ – tedy pokud máte jinou než heterosexuální orientaci. Nemoc známá jako AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1920 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí na celém světě. V USA se první případy začaly objevovat okolo roku 1960, větší pozornost však epidemie upoutala až v roce 1981.
Kromě smrtelného nebezpečí se nemocní potýkali také s rizikem, že mohli být „vyoutováni“ jako homosexuálové, pokud jejich diagnóza vyšla najevo.
Onemocnění je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV, který se přenáší tělními tekutinami. Mezi lidmi se nemoc i strach z ní začaly v osmdesátých letech rychle šířit. Nedlouho poté se AIDS začalo přezdívat „gay mor“, protože nákaze podléhali zejména gay muži. Kromě smrtelného nebezpečí, které jim hrozilo, se potýkali také s rizikem, že mohli být „vyoutováni“ jako homosexuálové, pokud jejich diagnóza vyšla najevo.
Mlčením epidemie zmizí
Konzervativní svět, média i americká politická scéna o nemoci mlčely, případně dotazy obraceli ve vtipy či homofobní odsudky. Ani apel vědců, kteří si okolo roku 1983 začali uvědomovat vážnost situace, nedonutila konzervativce k činům. Až v říjnu 1987 Reagan o epidemii AIDS veřejně promluvil v důležitém politickém projevu. On a jeho administrativa během prvních sedmi let epidemie neudělali téměř nic. Výzkum AIDS byl podfinancován a vzdělávacím institucím a komunitním programům byly odpírány peněžní prostředky. Viru HIV nakonec podlehl i dlouholetý přítel manželů Reaganových Rock Hudson. Ani tato tragédie však Reagana nepřiměla, aby promluvil. První dáma Nancy Reagan prý dokonce odmítla rodinnému příteli pomoci, když se jí s nákazou svěřil. Až pod tlakem veřejnosti vyčlenil Kongres 2. října 1985 – v den Hudsonovy smrti – téměř 190 milionů dolarů na výzkum AIDS. V té době bylo nemocí nakaženo již 47 tisíc Američanů a Američanek.
Vzhledem k nedostatku pomoci a pokynů ze strany vlády se lokální politici rozhodli na krizi reagovat po svém. Například San Francisco koncem roku 1984 uzavřelo lázně a soukromé sex kluby a financovalo vzdělávání, podpůrné skupiny a výzkumné projekty. Spisovatel a dramatik Larry Kramer v roce 1981 založil organizaci Gay Men’s Health Crisis. Jeho politický aktivismus pokračoval v roce 1987 založením AIDS Coalition to Unleash Power (ACT UP). Cílem této vlivné protestní organizace bylo zorganizovat více veřejných akcí pro boj s AIDS. ACT UP má velké zásluhy na změně politiky veřejného zdravotnictví, vnímání lidí žijících s AIDS a celkově na zvýšení povědomí o HIV a jeho příznacích a následcích. Kramer byl též finalistou Pulitzerovy ceny za hru The Destiny of Me pojednávající o léčbě AIDS.
Queer lidé queer lidem
Nečinnost vlády vedla k mnoha protestům a demonstracím LGBTQ+ komunity. Homofobie i AIDS se mezi lidmi rychle šířily. Po několika letech od propuknutí si epidemie v LGBTQ+ komunitě vyžádala na 80 tisíc obětí. Nedostatek empatie i výzkumu vedl například k zákazu návštěv v nemocnicích. Členové queer komunity tak nesměli své milované podpořit v nejtěžších chvílích, ani se s nimi rozloučit. Mnoho nemocnic se ze strachu z „gay moru“ k nakaženým obracelo zády. Proto vznikala hnutí usilující o pomoc HIV pozitivním.
Velkou oporou byla pro nemocné i lesbická část queer komunity. Mnoho leseb beze strachu dobrovolničilo jako zdravotní sestry ve snaze pomoci ostatním členům komunity. Na počest tohoto aktu se v devadesátých letech písmeno L přesunulo na první místo názvu GLBT komunity, která se tak začala označovat zkratkou LGBT, jak ji známe dnes. I mnoho slavných celebrit se postavilo na stranu nemocných. Velkou finanční i jinou podporu poskytovala například Madonna, lady Diana a mnoho dalších. Nemoci podlehli umělci jako Freddie Mercury či Keith Haring.
Podle nejnovějších statistik Gallup o sobě až 21 procent Američanů a Američanek z generace Z uvádí, že jsou součástí LGBTQ+. Nemůžeme tedy zdaleka tvrdit, že se jedná o nějakou marginální skupinu. Stigma ohledně AIDS by už naštěstí mělo být minulostí. Nesmíme však zapomínat, jakou ránu epidemie queer komunitě zasadila. Jednalo se přitom o krizi, které bylo možné předejít – stačilo jen přijmout realitu a nepodlehnout homofobním předsudkům a iracionálnímu myšlení.
Autorka je stážistka Alarmu.