Foto KVOP
Pár dní poté, co byly výroky současného ombudsmana Stanislava Křečka senátory označeny za předsudečné, se veřejný ochránce práv rozhodl zbavit agendy svou zástupkyni Moniku Šimůnkovou. Ta přitom byla (stejně jako Křeček) zvolena poslanci a bývalo tradicí, že si ombudsman či ombudsmanka a jejich zástupce či zástupkyně práci dělili. Kritika, která se na hlavu Stanislava Křečka snesla, se týkala jeho výroků na adresu válečných uprchlíků a Romů. Usnesení přijaté v senátu mimo jiné Křečka vyzvalo, aby se choval s respektem ke své zástupkyni. Jejich vztah totiž provázely dlouhodobé spory, které byly označovány i za šikanu ze strany Křečka.
Můžou si za to sami
Verbální výpady vůči romskému etniku Křeček podniká dlouhodobě a různé romské i neromské neziskové organizace na to opakovaně upozorňují. Ombudsman třeba na svém blogu tvrdí, že si vyloučené lokality „vyrábějí“ Romové sami. Za tyto výroky po něm Evropská komise žádala vysvětlení a zaslala mu dopis, v němž vyjádřila vážné znepokojení. Tento výrok ovšem nebyl první – už krátce po svém zvolení se Křeček dostal pod palbu kritiky za své poznámky k integrační strategii, které za nepravdivé a nestandardní označila i tehdejší zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková.
Odebráním agendy své zástupkyni Křeček především potvrzuje, že svému úřadu nerozumí a rozumět ani nechce.
Kvůli vyslovení nesouhlasu s Křečkovými postoji ke strategii romské integrace
ombudsman Šimůnkovou odvolal ze tří rad – zrušil její pověření zástupkyní Kanceláře veřejného ochránce práv jak v Radě vlády pro záležitosti romské menšiny, tak na Radě vlády pro lidská práva a Radě vlády pro rovnost žen a mužů. V minulosti také Šimůnkové zakázal šetřit covidový zákaz přítomnosti otců u porodu s tím, že to není žádné právo. Proti tomuto zásahu se vyjádřilo na tři sta akademiků a akademiček, kteří vyzvali Křečka, aby se přestal řídit dojmy. Nyní se Křeček rozhodl učinit vůči Šimůnkové další krok.
Kromě ostudy nic
Jakoukoliv kritiku svého jednání i vystupování však Křeček odmítá s tím, že se jedná o snahu umlčet jeho názory. Ombudsman si tak nemyslí, že by svým rasistickým a předsudečným vyjadřováním popíral podstatu své práce. Kromě urážlivých a generalizujících útoků na Romy přitom Křeček před nedávnem označil válku na Ukrajině za důsledek „slabosti“ NATO a naznačil, že se ukrajinským válečným uprchlíkům pomáhá na úkor českých občanů. Řada jeho názorů není k rozeznání od krajně pravicové rétoriky. Časté jsou také jeho nevkusné poznámky na adresu žen a známá je i jeho kritika manželství pro všechny.
Monika Šimůnková v pozici zástupkyně ombudsmana svou práci dlouhodobě odvádí a stojí za celou řadou zásadních agend. Její postoje jsou konzistentní a zastává čitelné, transparentní a demokratické názory. V minulosti se například podílela na zprocesování odškodnění romských žen za násilné sterilizace, které se jim po dekády „děly“ z rukou českých a československých lékařů. Upozornila také na to, že v případě loňské smrti Stanislava Tomáše policie pochybila, když zavolala pozdě záchrannou službu. Šimůnková rovněž dlouhodobě hájí zájmy dětí – třeba během hospitalizací v léčebnách a nemocnicích. Naopak o Křečkovi jsme – kromě ostudy, kterou páchá – neslyšeli skoro nic.
Aktivistka bez zkušeností?
Podle zástupkyně ombudsmana je současná situace v rozporu se zákonem o veřejném ochránci práv a naznačuje, že se může ze strany Křečka jednat o vyřizování účtů. Podle svých slov je v šoku – šikanující přístup ze strany Křečka prý snáší už od jeho jmenování ombudsmanem. Šimůnková v rozhovoru pro iDnes uvádí, že ji Křeček na svém facebookovém účtu dehonestoval a na poradách ji veřejně nazýval „aktivistkou bez životních zkušeností“.
Odebráním agendy své zástupkyni Křeček především potvrzuje, že svému úřadu nerozumí a rozumět ani nechce. Veřejný ochránce práv totiž nadřazuje své osobní antipatie chodu úřadu, který tím může ohrozit. To je mu ale zjevně úplně jedno. Nezbývá, než se divit, jak se právě Křeček se svými názory mohl stát veřejným ochráncem práv. U nás tuto funkci nicméně vykonává, a navíc ho nelze odvolat. Sám Křeček se přitom ani netají tím, že důvodem pro maření práce Šimůnkové je jeho neochota tolerovat její odlišné názory. Člověk, který obhajobu svých nemístných výroků rád staví na tom, že je mu údajně odpírána svoboda slova, tak sám – skutečně, nikoliv domněle – bere práci své zástupkyni. A to všechno jen proto, že nezastává rasistické a xenofobní názory jako on.
Autorka je redaktorka Alarmu.