Foto Alarm / Vladimír Turner
Na Alarmu skončil posledním dílem unikátní audiovizuální pořad Antifascist Art mapující české, slovenské a československé antifašistické umění první poloviny 20. století. Videopořad umělce Pavla Karouse, filmaře Vladimíra Turnera a vizuálního tvůrce Ondřeje Vlka detailně ukazoval, jak čeští a slovenští umělci reagovali na rychlý vzestup krajně pravicových ideologií nejen v tehdejším Československu, ale na celém evropském kontinentě. O cyklu Antifascist Art, vzestupu krajní pravice a vítězích a poražených minulosti jsme si v novém dílu podcastu Kolaps povídali s Pavlem Karousem.
Název Antifascist Art může v někom vyvolat dojem, že se bude jednat o pořad věnovaný několika posledním dekádám, a tedy umění, které reflektuje soudobý neonacismus. Byl to záměr?
Částečně to záměr byl. Vzestup fašistických a neonacistických ideologií je dnes velkým problémem u nás, v Evropě i ve zbytku světa. Chtěli jsme nabídnout srovnání mezi tím, jak se podobné umění dělalo dřív a jak se dělá dnes. Taky chceme ukázat, že fašismus není jen historický fenomén, ale existuje i v současnosti.
Apel umělců ve třicátých letech nakonec úplně nevyšel. Oni sami často skončili špatně, často přímo tragicky. Fašistické a nacistické režimy načas ovládly Evropu. Bylo tedy antifašistické umění neúspěšné?
Pro samotné tvůrce to dopadlo často velmi tragicky, ale jejich umění posílilo antifašistické hnutí a vytvářelo podmínky pro překonání fašismu. Nemyslím si, že to jejich bití na kolejnice a volání na poplach vyšumělo do prázdna. Dokázali naopak spojit široké vrstvy lidí, které toužily po demokracii a nakonec vytvořily světové hnutí, které politicky porazilo Hitlera. Tito umělci nebyli na straně poražených, ale nakonec zvítězili.
Jakou má v boji proti fašismu umění vlastně roli? Na bojištích vyhrávala vojska, jaká role zůstává umění?
K tomu, abyste vyhráli válku, nepotřebujete jen materiální a technickou převahu, ale potřebujete přesvědčit lidi, že bojujete za správnou věc. A v tomto ohledu se ukázal vliv výtvarných umělců – i těch československých. Třeba československá emigrace v New Yorku udělala velkou kampaň za Lidice a dokázala tak přesvědčit širokou americkou veřejnost k aktivní účasti ve válce. Umění funguje jako cukr pudr, který se nasype do tanku a ten se zadře. Na význam umění poukazuje i to, že když se v českých zemích v březnu 1939 začalo zatýkat, na seznamech gestapa nebyli ani tak politicky exponované osobnosti, armádní důstojníci nebo členové kontrarozvědky, jako spíše umělci, komici, literáti…
Celý rozhovor s Pavlem Karousem si poslechněte zde:
Pokud podcast Kolaps neslyšíte poprvé a posloucháte ho pravidelně, podpořte nás a celý tým Alarmu v aktuální crowdfundingové kampani na portálu Darujme.cz. Všechny díly Kolapsu jsou dostupné zdarma a pro všechny, ale jakýkoliv příspěvek na výrobu nových dílů je pro nás naprosto klíčový a pomůže nám tento pořad zlepšovat a posouvat dál.