Foto iniciativa Spát doma
„Díky humanitárním covidovým hostelům, které město zřídilo na začátku pandemie, se mohl velký počet lidí bez domova stabilizovat,“ říká za iniciativu Spát doma Sára Suchá. „Díky tomu, že měli jistotu bydlení, se zlepšil jejich zdravotní stav, mohli se integrovat do společnosti, najít si práci a hledat si stálé bydlení. To se spoustě z nich povedlo. Jenže teď, když se hostely zavírají, je tu pořád šest desítek těch, kteří se bojí, že na ulici skončí znovu.“
Podle Suché patří velká část z nich k těm nejzranitelnějším. Jde o osoby, které se dlouhodobě potýkají se zdravotními problémy, traumaty a stigmatizací ze strany většinové společnosti. „Oni tu pomoc prostě potřebují. Pětadvacet protestujících dnes proto navázalo na demonstraci z 5. června, kdy lidé hromadně přespali ve stanech před pražským magistrátem. Tentokrát si lehátka rozmístili přímo ve druhém patře budovy na Mariánském náměstí, kde má kancelář radní pro bydlení Adam Zábranský (Piráti), radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček (STAN) nebo radní pro oblast sociální politiky a zdravotnictví Milena Johnová (Praha Sobě.) Chceme přimět radu, která dnes od 10 hodin jedná, aby to začala intenzivně řešit a těch šedesát lidí bylo ubytováno.“ Policie, která na místo dorazila brzy po vzniku improvizované ubytovny, po chvíli ustoupila od úmyslu chodbu vyklidit a dohodla se s protestujícími, že lehátka pouze posunou na stranu, aby bylo možné chodbou lépe procházet.
Akutní situace okolo hostelů je ukazatelem rozsáhlé bytové krize.
„Tyto formy aktivismu mi přijdou trochu nešťastné v momentě, kdy Centrum sociálních služeb je s neziskovými organizacemi v každodenním kontaktu a řeší spolu co dál,“ říká k situaci Adam Zábranský. „My v tuto chvíli jednáme s majitelem jedné z ubytoven, kde humanitární hostel funguje, že bychom si ji pronajali na další dva roky. Už pár týdnů to jednání trvá, koncem týdne bychom snad mohli vědět, jestli do toho majitel půjde.“ Protestující však namítají, že město jedná pozdě a že radní zatím neposkytl žádnou záruku, že šedesátka lidí na ulici neskončí. Po radě chtějí garanci, že se o ně město postará. „Plánujeme být na chodbě magistrátu, dokud se to nevyřeší,“ říká za protestující Mikoláš Opletal. „Radní deklarují, že na tom pracují, ale ty týdny zbývají tři. A dokument, který by byl základem pro rozhodnutí rady, ještě ani není připravený, dělají to na poslední chvíli. Jakmile nám dají nějakou garanci, tak super, ale do té doby tu prostě budeme.“
Podle Zábranského je protest pochopitelný: „Já samozřejmě nejsem nijak proti tomu, že se staví za lidi bez domova, i to časové hledisko chápu. Proto se tím na radě zabýváme. Samozřejmě se to dalo urychlit někdy dřív. My jsme dlouho měli za to, že humanitární hostely je potřeba ukončit, protože je to nesystémové řešení, aby si město pronajímalo cizí budovy. Až v posledních pár měsících to přehodnocujeme. A také jsme kvůli řešení bezdomovectví jednu budovu koupili a druhou, která byla prázdná, jsme připravili k užívání.“ Radní pro bydlení považuje cestu, kterou se město v tomto volebním období vydalo v otázce řešení bezdomovectví, za ambiciózní, i když dodává: „Ale ano, nebyla to maximalistická varianta. Tou by bylo otevřít takových budov desítky a skrze ně pomoci podstatné části obyvatel, kteří to potřebují. My to chceme dělat postupně a ujišťovat se průběžně, že nám to funguje. Chceme otevírat další ubytovny v další části roku a bylo by skvělé, kdyby otevíraly ubytovny i městské části, ale vnímám, že tam není vůle.“
Dalším požadavkem protestujících je v rámci dlouhodobého řešení bezdomovectví zřídit tzv. občanské shromáždění. „Jsme jedna z posledních evropských zemí, které to ještě nevyužívají,“ podotýká Suchá. „V Praze je přitom na ulici dalších tři až pět tisíc osob a dvacet tisíc osob je bezdomovectvím ohroženo. A akutní situace okolo hostelů je ukazatelem rozsáhlé bytové krize. Občanské shromáždění je participativní demokratický nástroj, který by se bytové krizi věnoval a zajistil by nezávislost na skrytých zájmech a politických kalkulacích,“ dodává. „Koncept občanského shromáždění se mi líbí,“ souhlasí Zábranský. „Měl jsem v úmyslu ho připravit a zkusit o něm jednat už v tomto volebním období, ale pak přišla válka a kapacitně jsme to nezvládli. Rád bych se tomu věnoval v příštím období.“ Podle radního covidové humanitární hostely pomohly během svého fungování stovkám lidí stabilizovat se a desítkám se díky nim podařilo najít bydlení. I protestující zdůrazňují, že toto opatření znamenalo pro mnoho lidí možnost svoji životní situaci výrazně zlepšit. Momentálně je však podle nich potřeba namířit pozornost směrem k oněm šedesáti lidem, kterým během necelých tří týdnů vyprší ubytování.
