Foto Anqa, CC0 1.0
Pokud jste heterosexuální žena, která neplánuje mít (další) dítě, a nechcete spoléhat na metodu počítání plodných a neplodných dnů, váš partner nebyl na vasektomii a nechce se mu při každém pohlavním styku používat kondom, pravděpodobně vám pro klid duše nezbyde nic jiného, než si zajít do lékárny nebo si nechat předepsat některý z dostupných antikoncepčních prostředků či přípravků. V každém případě nejspíš většina zodpovědnosti padne právě na vás. Není načase se o tuto zodpovědnost začít spravedlivě dělit?
Třebaže ve veřejné debatě občas zazní pojem reprodukční spravedlnost, pravdou zůstává, že zatímco o reprodukčních právech nebo porodních domech rozhodují starší pánové v oblecích, většina povinností i zodpovědnosti dopadne na ženy. A moc benefitů jim z toho neplyne. Antikoncepce je jedním z případů, kdy reprodukční zodpovědnost dopadá vyšší měrou právě na ně, přestože ke zplození dítěte je vždycky zapotřebí i někdo, kdo dodá spermie. A tato zodpovědnost s sebou nese řadu znevýhodnění, včetně zvýšených finančních výdajů, času vloženého do toho správně se informovat o tom, která antikoncepce je nejvhodnější, a pochopitelně také případných vedlejších účinků a zdravotních rizik.
Pro dospívající zdarma?
Pokud začneme vědecky prokázanými vedlejšími účinky a zdravotními riziky, lze zmínit dopad hormonální antikoncepce na psychiku a psychické zdraví uživatelek a spojitost s depresemi, zejména pak u dospívajících žen. Studie ukazují také na zvýšené riziko žilní trombózy, a to až čtyřnásobně – hormonální antikoncepce totiž nejčastěji obsahuje také estrogenní složku, která způsobuje vyšší srážlivost krve. Užívání hormonální antikoncepce může dále vést k poklesu libida v důsledku stimulování produkce bílkoviny SHBG (sex hormone-binding globulin), která na sebe váže a deaktivuje některé pohlavní hormony. Mezi další vedlejší účinky pak mohou patřit změny nálad, bolesti hlavy, zadržování vody nebo menstruační křeče.
Pokud chceme skutečně mluvit o reprodukční spravedlnosti, je potřeba narovnat také reprodukční zodpovědnost.
Ale i kdybychom se rozhodli opomenout případná zdravotní rizika, která s sebou různé druhy antikoncepčních metod nesou, narazíme na další problém. Žádná forma antikoncepce u nás není kompletně hrazená ze zdravotního pojištění. Kondomy, které jsou nejdostupnější antikoncepční metodou pro muže a zároveň slouží coby ochrana před pohlavně přenosnými onemocněními, veřejné zdravotnictví nehradí vůbec. Na hormonální antikoncepci některé pojišťovny přispívají částkou 500 korun ročně, její cena se však běžně pohybuje kolem 500 až 700 korun a většinou balení vystačí na tři měsíce. V kontextu existujících platových nerovností, které dopadají na ženy po celém světě, přičemž v České republice gender pay gap stále činí 16,4 procenta, je potřeba finanční břemeno vnímat jako ještě nespravedlivější. Například ve Francii je přitom hormonální antikoncepce zdarma dostupná všem ženám do 25 let a v Belgii, Německu, Nizozemsku či Norsku je antikoncepce zdarma pro dospívající ženy a dívky. Velká Británie pak poskytuje většinu forem antikoncepce zdarma všem.
Těla sloužící reprodukci
Ženy se navíc musí probrat množstvím často nejasných a protichůdných informací o tom, které antikoncepční metody jsou nejvhodnější a nejefektivnější. Nutno dodat, že strůjci nejasností jsou často sami lékaři či lékařky. Vzhledem k tomu, že většina dostupných metod antikoncepce je určena ženám, jsou to opět ony, na koho padá zodpovědnost správně se informovat, což je pochopitelně jednodušší pro ženy s dostatečným společenským kapitálem a s dostatkem času na to se ve změti informací zorientovat.
Jak tedy dosáhnout narovnání reprodukční zodpovědnosti a spravedlivějšího rozdělení břemene, které představuje starost o antikoncepci? To, že medicína slouží jako nástroj ke kontrole a ovlivňování ženských práv (o právech LGBTQ+ či trans osob ani nemluvě), není žádná novinka, ať už se jedná o rozhodování o právu na interrupci, hormonální terapii související s menopauzou nebo právě o dostupnost metod antikoncepce.
Ženská témata bývají často opomíjena jako nepodstatná či sekundární, v případě reprodukce a s ní souvisejících otázek se však medicína zaměřuje téměř výhradně na ženy, které vnímá jako osoby zodpovědné za reprodukci. Hlavní důraz při vývoji antikoncepce je tedy kladen na ně a následný nedostatek alternativ na trhu nedává prostor pro to tuto zodpovědnost spravedlivě vyvážit. Důležité je proto překonat falešnou dichotomii, která chápe těla buďto jako mužská a „standardní“, nebo jako ženská a sloužící k reprodukci, a zapojit muže jako aktéry reprodukční zodpovědnosti.
Větší kontrola pro muže
Existence hormonální antikoncepce pro muže přitom může nejen odlehčit zátěž ženám, ale také dát větší možnost kontroly nad reprodukcí mužům. Řadu mužů ve svém okolí jsem již slyšela vyjádřit obavy či úzkost nad tím, že přenechávají většinu zodpovědnosti za zabránění početí na ženách. Často také jedním dechem dodávali, že by o hormonální antikoncepci zájem měli. To potvrzují i studie. Například rozsáhlý výzkum, kterého se zúčastnilo přes devět tisíc mužů z devíti zemí na čtyřech kontinentech, ukázal, že více než 55 procent dotazovaných respondentů by bylo ochotných používat novou formu antikoncepce. A pokud má v naší společnosti vše vyřešit volná ruka trhu a pokud nestačí argumentovat spravedlností, jak je možné, že tomuto trhu zbytečně utíkají peníze, když opomíjí mužské klienty?
Hormonální antikoncepce pro muže se přitom vyvíjí už několik desetiletí – její vývoj dokonce začal téměř ve stejné době jako vývoj antikoncepce pro ženy. Řada výzkumů však byla v minulosti zastavena z důvodů nežádoucích vedlejších účinků, které byly vyhodnoceny jako příliš závažné. O jaké vedlejší účinky šlo? Nedávný výzkum hormonální antikoncepce, která byla mužům podávána injekčně, byl zastaven zejména z důvodu výkyvů nálad a sklonům k depresím. Šlo tedy o vedlejší účinky, o kterých se mluví i v kontextu dostupné hormonální antikoncepce pro ženy. Ty však tato rizika necháváme podstupovat.
Vývoj antikoncepční pilulky na konci šedesátých let představoval pro řadu žen emancipační nástroj, který jim umožnil větší kontrolu nad vlastním tělem, možnost větší sexuální svobody i upřednostnění práce a studia před rodinou. Přinesl s sebou ovšem také zodpovědnost, která se vzhledem k jednostrannosti této metody přenesla téměř výhradně na ženy. Pokud tedy chceme skutečně mluvit o reprodukční spravedlnosti, je potřeba narovnat také reprodukční zodpovědnost, včetně rozdělení finančních i zdravotních rizik, která s sebou nese. Vývoj pilulky pro muže by jim vedle větší zodpovědnosti mohl přinést i podíl na kontrole a napomoci tomu, abychom reprodukční otázky přestali vnímat jako primárně ženské a začali je chápat jako témata společná ženám, mužům i všem ostatním.
Autorka pracuje v Národním kontaktním centru – gender a věda.