Fotokoláž Alarm
„My potřebujeme, aby se sebrali a šli vyčistit ten potok!“ Tato slova hřímal na adresu tehdejších ekologických hnutí generální tajemník Ústředního výboru KSČ Milouš Jakeš ve svém legendárním projevu na Červeném Hrádku v červenci 1989. Strana prý nepotřebuje demonstrace, ale konkrétní ekologická řešení. Jenže komunistická strana se ekologických řešení nikdy nedobrala a z Jakešova mistrování aktivních lidí se stalo synonymum nekompetentnosti komunistické elity.
Dalo by se očekávat, že dnes vztah politické reprezentace k otázkám ekologie, ochrany přírody a k otázkám spojeným s probíhající klimatickou krizí bude zásadně jiný, než tomu bylo za Jakeše. Nenechme se mýlit. Pokud Jakeš přirovnával několik měsíců před sametovou revolucí komunistickou stranu, tehdy zoufale se snažící potlačovat celospolečenský odpor, k pověstnému kůlu v plotě, pak současná ODS si s komunisty v mnohém nezadá. Příkladem může být česko-polský handl o důl Turów, kdy vláda obětovala konzervativní vzájemnosti ODS s polskou vládní stranou PiS zdroje spodní vody, čistotu ovzduší a na čas také bezuhlíkovou budoucnost celého regionu kolem dolu. Zmínku si zaslouží také nedávné převzetí klimatického vysvědčení Petrem Fialou, které ODS vystavilo hnutí Fridays for Future.
Hořící národní pták
Ačkoliv podle dostupných průzkumů považuje velká část Čechů otázky ochrany přírody za klíčové, jedna z nejdůležitějších stran vládnoucí koalice je v programech zmiňuje spíše z povinnosti než ze zájmu, a pokud se snad politici ODS nějakým nedopatřením otřou o problematiku klimatické krize, opakují jen naučené fráze o „rozumné ekologii“ a řeč raději odvedou k anketě o „národním ptáku“. Premiér Fiala, jinak vystupující jako zosobnění antikomunismu, je tak stejný kůl v plotě jako Jakeš, jen místo image přihlouplého příslušníka stranické nomenklatury sledujeme uhlazeného profesora s všeználkovským konzervativním nadhledem.
Jde o to, aby premiér, celá vláda a stát obecně přijímali taková opatření, která zmírní dopady klimatické krize, a nastolili podmínky pro budoucí prosperitu jak lidské společnosti, tak přírody.
Významná část Národního parku České Švýcarsko hoří, nicméně na úterním brífinku přímo z Hřenska se Fiala úzkostlivě vyhýbal byť jen zmínce o klimatické krizi. Jsou to „změna počasí“ a „vysoké teploty“, kterým Česko v posledních týdnech čelí, komentuje situaci Fiala. Toto lapidární konstatování pak premiér spojil s výzvou, „abychom se chovali opatrněji při svém jednání a nedělali nic, co by mohlo způsobit vypuknutí takového požáru“. Ano, ve světě českého premiéra nemůže za požár na rozloze více než tisíc hektarů lesa naše bezohledné a po desetiletí trvající chování ke krajině nebo snad globální změna klimatu, může za to jen neopatrný turista, který po opečení špekáčků nedohasil ohniště. Jenže příčin požáru takového rozsahu je víc, než jen nezodpovědné chování návštěvníků parku.
Postoj premiéra Fialy dokládá jeho nekompetentnost v této problematice. Nejde totiž o to, aby se občané České republiky chovali tak, jak si umane premiér či generální tajemník ÚV KSČ. Jde o to, aby premiér, celá vláda a stát obecně přijímali taková opatření, která zmírní dopady klimatické krize, a nastolili podmínky pro budoucí prosperitu jak lidské společnosti, tak přírody. Každý občan se může chovat v lese sebelépe a klidně i čistit „ten potok“, ale pokud vláda nepřijde s odpovídající legislativou, koncepčním řešením a s odhodláním něco s klimatickou krizí dělat, konání běžných lidí bude sice chvályhodným, ale nedostačujícím dobrým skutkem. To jsme věděli v době sametové revoluce a víme to i dnes. V případě Národního parku České Švýcarsko by takovým opatřením mohlo být ponechání alespoň části lesa přirozené obnově a omezení výsadby smrkových monokultur, jak o tom mluví například biolog Martin Adámek.
Co všechno vláda ignoruje
Problém se netýká jen Českého Švýcarska. Vlna kůrovcových kalamit se prohnala republikou a zanechala za sebou spoušť. Požár u Hřenska může pomoci tomu, abychom se již znovu nevydali cestou masivní výsadby nepůvodních smrkových porostů, ale abychom nalezli jiné způsoby hospodaření s lesem a krajinou. Jak například navrhuje portál Fakta o klimatu, měli bychom posílit druhovou a věkovou rozmanitost lesů nebo omezit vytváření holin při těžbě. Od věci by také nebylo na součástky rozebrat harvestory, tyto obří stroje na proměnu lesa v hromadu pilin, a změnit obecný pohled majitelů lesů, především státního podniku Lesy ČR, na hospodaření s lesem tak, aby to již nebyly jen plantáže, jejichž jediným úkolem je v relativně krátké době přinést vysoké zisky.
Dalších palčivých témat spojených s klimatickou krizí je víc než dost: eroze půdy v důsledku neudržitelného způsobu zemědělství, narovnání většiny koryt řek a potoků, čímž vymizely přirozené rezervoáry vody nebo energetická závislost na fosiliích, ať už jimi jsou uhlí, ropa, plyn, Vladimir Putin nebo uhelní baroni. To všechno je součástí klimatické krize – a to všechno Petr Fiala svými řečmi o osobní odpovědnosti a rozumné ekologii bez ideologie obchází.
Při troše empatie bychom však mohli panu premiérovi rozumět. Vedle k otázkám klimatu zjevně netečné ODS musí premiér pracovat s ministryní životního prostředí, která spíše než by vedla unijní jednání o klimatu, z nich utíká, a členem vlády je i Zdeněk Nekula, ministr zemědělství, jehož úředníci bránili stát před klimatickou žalobou u soudu pomocí odkazů na konspirační teorie. S takovou přehlídkou nekompetentnosti za zády se musí čelit klimatické krizi opravdu nelehce. A tak tu máme další kůl v plotě, tentokrát s brýlemi a se vší noblesou. Snad v realitě klimatické krize neshoříme s těmi kůly i my.
Autor studuje FF UK a je členem Univerzit za klima.