Grafika Alarm / Barush Maush
Lazhara Maamriho z Alžírska během dospívání zaujala myšlenka socialismu a lákala ho možnost studovat ve státě se socialistickým zřízením. Socialismus, strana, Marx ani Lenin, ale podle něj nikdy nemohli změnit jeho hlavní přesvědčení, jímž bylo náboženství a víra v boha. „Byl jsem překvapen tím, že každý nebo každý druhý v Československu má svůj byt, měl auto a každý druhý má chatu. Na to jsem u nás doma nebyl zvyklý,“ popisuje své dojmy z Československa a vysvětluje, že se mu v Česku líbilo natolik, že tu nakonec zůstal. Stejně jako další respondenty našeho podcastu Můžu ti říkat Mirečku? ho ale zarážela míra nesvobody. „Překvapilo mne, že se Češi i Slováci bojí o politice mluvit se svým bratrem,“ vysvětluje. Pro někoho, kdo pocházel z kulturního prostředí se širokými pospolitými příbuzenskými vztahy, byla míra československého strachu z udavačství překvapivá.
Ve třetím díle podcastu Můžu ti říkat Mirečku? Johanna Nejedlová s Daliborem Zítou pokračují ve vyprávění o životech studentů a studentek, kteří do Československa přišli ze zemí takzvaného globálního Jihu. Uslyšíte o tom, jak je zobrazovala populární kultura, jak je vnímali jejich učitelé, spolužáci a veřejnost a jak se jejich představy o socialismu (ne)slučovaly s každodenní realitou tehdejšího Československa.
Studenti, kteří do Československa před rokem 1989 přijížděli studovat, nebyli homogenní skupinou s jedním přesvědčením. Pro některé byl socialismus i fungování Československa „rájem na zemi“, jiné politika vůbec nezajímala, někteří byli zklamáni nedostatkem svobody a další zase přesvědčení kapitalisté. Myšlenky komunismu a socialismu měly také trochu jiný obsah podle toho, v jakém kulturním prostředí byly přijímány a naplňovány. Například arabští komunisté nezatracovali náboženství, ale zůstávali věrni křesťanské i muslimské víře. Podle Daniely Hannové, která pročítala paměti arabských komunistů, existuje zajímavý rozpor v tom, že tamní komunisté vnímali komunismus nejen jako naději na život v nové, spravedlivé společnosti, ale zároveň jako nástroj, jak posílit nacionalismus ve svých zemích. Dělali to však skrz ideologii, která měla evropské kořeny a náboženství pro ni nebylo důležité. „Moje teta je pokroková komunistka, přitom ale ctí kulturní hodnoty společnosti, kterými je třeba silný patriarchální motiv,“ popisuje Daniela Hannová, jak syrská levicová intelektuální komunita adaptovala hnutí, jehož cílem byla emancipace všech – včetně žen.
Jaký vztah měli k socialismu další studenti a studentky z Vietnamu a afrických a arabských zemí se dozvíte v dalším díle podcastu Můžu ti říkat Mirečku? připraveného pro deník Alarm.
Podcast můžete poslouchat zdarma na různých podcastových platformách nebo stránkách Alarm.cz. Realizaci tohoto audiodokumentu podpořila organizace Člověk v tísni a Evropská komise.