Český a slovenský pavilon na Benátském bienále. Foto Národní galerie Praha
Vítězný koncept navazuje na projekt Drazí architekti…, interaktivní výstavu Pře(d)stav si Prahu a výzkum autorského týmu architektky Elišky Pomyjové a socioložky Terezie Lokšové z roku 2020.
Právě z výše jmenovaného výzkumu vyplývá, že architekti a architektky v České republice čelí špatným pracovním podmínkám, jakými jsou toxické pracovní prostředí, přesčasy a „nocovky“, diskriminace, ponižování, nejistota, chybějící sociální zajištění tzv. švarcsystému, neadekvátní hodnocení nebo neplacené stáže. Prekarizující pracovní podmínky a nízké platové ohodnocení jsou navíc nejčastějším důvodem k odchodu z oboru a zvyšují riziko vyhoření.
„Pokud se od architektů očekává, že budou pracovat eticky, musíme mluvit o pracovních podmínkách a toxické kultuře v architektonické profesi,“ říká kurátorský tým Elišky Pomyjové, Karolíny Pláškové a Jana Netušila k připravované Laboratoři již ne-více-prekarizované budoucnosti (The Laboratory of No-More-Precarious Future).
Projekt by tak měl sloužit jako „laboratoř pro kolektivní přemýšlení a sdílení know-how“. Součástí projektu, který má být platformou pro setkávání, budou on-line a off-line diskuse, workshopy a mentoringy. Kurátorský tým chce nejen na problémy upozorňovat, ale především chce hledat jejich řešení a usilovat o zlepšení stávající situace.
Konkrétní podoba bude kombinovat různá média na různých místech – v plánu je digitální hub před českým pavilonem v Giardini, výstavní prostor v Arsenale, webové stránky a další publikační činnost.
Podmínky architektů a architektek při studiu a v profesní praxi jsou v posledních letech velmi diskutované téma. Problémy přetěžování studentů, ponižování ze strany pedagogů a ohrožení psychického zdraví během studia rozebírá i epizoda podcastu Zdravíčko ze 4. patra studentů a studentek Fakulty architektury VUT v Brně.