Foto Pixnio, Creative Commons, CC0 1.0
Probíhající vlny veder s sebou nepřinášejí jen diskuze o jejich dopadech a různá osobní doporučení, jak je zvládnout. Představují bohužel i zdravotní rizika, která nám při individuálním pohledu mohou zůstat skryta, přestože jako společnost je jednoznačně pocítíme. A to tím spíše, pokud se na ně nezačneme připravovat už teď. Nadcházející komunální volby jsou ideálním časem na to začít se této problematice věnovat.
Teplota stoupá
Když se podíváme na grafy, které znázorňují křivku vztahu venkovní teploty a počtu úmrtí v populaci, zjistíme, že obvykle mají tvar nesymetrického písmena U. Teploty, které se nacházejí extrémně pod optimem nebo naopak nad optimem, zvyšují riziko úmrtí. Křivka teplot nad optimem, které se obvykle pohybuje okolo 20 °C, pak bohužel stoupá prudčeji. Jinými slovy, vysoké teploty lidská populace snáší hůře než ty nízké. Zvýšené počty úmrtí se také během vln veder projevují rychleji. Vrchol vlny úmrtí a dalších zdravotních následků (hospitalizace, akutní onemocnění z horka) vidíme do dvou dnů od zaznamenané rekordní teploty, zatímco u chladných teplot se jedná řádově spíše o dny až týdny. Vlny veder tak mohou rychle zatížit nepřipravený zdravotnický systém. Intenzita následků také stoupá s prodlužující se délkou trvání teplotního extrému.
Komunální volby jsou optimální příležitostí začít se politiků ptát, co chtějí udělat pro to, aby obyvatelům umožnili vlny veder snáze zvládnout.
Přestože jsou vedra podle všeho více smrtící, je možné samozřejmě namítat, že chladných dnů je mnohem více, a zima proto v součtu stále tvoří větší problém. Po značnou část naší historie tomu tak skutečně bylo a v současné době v některých oblastech opravdu můžeme vidět pokles počtu úmrtí spojených s extrémními venkovními teplotami. S probíhající změnou klimatu se ale situace obrací – především proto, že na vysoké teplotní extrémy na rozdíl od těch nižších nejsme v naší geografické oblasti připraveni. Průměrná teplota se dlouhodobě nezvyšuje rovnoměrně ve všech měsících. Největší nárůsty zaznamenáváme v prosinci, lednu, červenci a srpnu. Těšit se tedy můžeme na mírnější zimy, ale těžko zvladatelná léta. Podle nejhoršího scénáře může na konci století přijít až třicet tropických dnů za rok místo dosud obvyklých osmi.
Vedra nepostihují všechny stejně
Vlny veder přitom nepostihují všechny stejně. Kromě tradičních ohrožených skupin, ke kterým patří především senioři, malé děti a lidé trpící chronickými chorobami, zasahují horka neúměrně více sociálně vyloučené skupiny obyvatel. Stěží si pořídí domů klimatizaci, častěji jsou nuceni fyzicky pracovat venku i přes poledne a jen těžko si vezmou volno v práci. Zahraniční studie také poukazují na to, že vedrem jsou významně více postiženy komunity etnických minorit. Sociálně vyloučené oblasti měst jsou tradičně opomíjeny při renovacích, budování parků i dalších struktur, které mohou obyvatelům pomoci teplotní výkyvy zvládnout.
Křivka vztahu mezi teplotou a rizikem jejích negativních dopadů na zdraví populace tedy není všude stejná. To, jak moc je daná populace k vlnám veder citlivá, záleží na zdravotním a sociálním stavu celé populace (počty seniorů, chronicky nemocných, ale i sociálně vyloučených osob bez přístupu k informacím a pomoci). Snad ještě více ale záleží na tom, jak se jednotlivé kultury naučily s vedrem fungovat. Klíčem k přežití není ani tak fyziologická adaptace jednotlivých lidských těl jako spíše náš společný přístup k tomu, jak a kde žijeme. I proto je důležité nahlížet na problematiku adaptace na teplotní extrémy nejen optikou individuálních opatření, ale i optikou veřejného zdraví a veřejného prostoru.
Přestože mnohá opatření v boji proti změnám klimatu i s novými klimatickými podmínkami je nutné přijmout na národní či dokonce mezinárodní úrovni, existuje celá řada opatření, která je možné aplikovat už na lokální úrovni. Nadcházející komunální volby jsou optimální příležitostí začít se politiků ptát, co chtějí udělat pro to, aby obyvatelům umožnili vlny veder snáze zvládnout. Ptát by se pak měli zejména obyvatelé měst, která jsou během vln veder tradičně ohrožena více. Důvodem je využití materiálů absorbujících teplo (např. velké plochy tmavých střech či parkovišť), teplo vyzařované budovami, vyšší znečištění ovzduší nebo absence vegetace, která by mohla prostředí ochladit. V součtu jsou tak města typicky o 3 až 8 °C teplejší než rurální oblasti.
Politická řešení zachraňují životy
Možných řešení, která mají města k dispozici, je více. K nejčastěji zmiňovaným patří „cool roofs and cool pavements“ (chladné střechy a chladné chodníky). Při jejich budování jsou tmavé plochy natírány reflexními barvami, které odráží sluneční paprsky, případně jsou střechy osázeny zelení. Důležitou složkou boje proti extrémním teplotám je i výsadba stromů, včetně budování městských parků a vodních ploch, a to zejména v sociálně vyloučených oblastech. Městské veřejné budovy mohou sloužit jako ochlazovací centra, kam se mohou obyvatelé kdykoliv schovat či zde požádat o pitnou vodu. Existence takových center by měla být aktivně propagována mezi obyvateli. Opomenuty nemohou být ani úpravy míst s vyšším výskytem rizikových osob, ke kterým patří třeba domovy pro seniory. Města mohou aktivně nabízet dotace na úpravu budov i veřejných prostranství.
Pro mnohé nečekaným průkopníkem v lokálním přístupu ke zvládání veder je indické město Ahmedabad, které se v roce 2013 stalo prvním městem jižní Asie, jež implementovalo akční plán pro zvládání vln veder. Dle publikované studie tento plán, který zahrnoval systém včasného varování, školení zdravotníků a komunitních pracovníků nebo veřejnou informační kampaň, zachránil v každém roce po svém zavedení více než tisíc lidských životů. Předpokladem efektivity jakékoliv strategie je ale to, že je skutečně ušita na míru konkrétním lokálním a kulturním podmínkám. Základem akce by tak měla být úzká spolupráce s odborníky, kteří vypracují kvantitativní i kvalitativní studie detailně mapující nejen riziková místa v městském prostoru, ale i ohrožené skupiny obyvatel, aby navržená pomoc putovala skutečně tam, kde je jí potřeba. Nejvíce by pak samozřejmě pomohlo, kdybychom jako společnost začali brát probíhající klimatické změny vážně.
Už rok 2014 byl nejen rokem s rekordní globální teplotou za 135 let historie jejího měření, ale také 38. rokem v řadě (od roku 1977), jehož průměrná teplota přesáhla průměr let 1961 až 1990. V témže roce rekordně horké dny ve Velké Británii přečíslily ty rekordně chladné v poměru deset ku jedné. Obdobné trendy pak vidíme i v České republice. Za posledních 61 let narostla průměrná teplota o 2,03 °C a bylo by naivní si myslet, že na této hodnotě se trend zastavil. Je na čase se smířit s tím, že opakované vlny ubíjejících veder během letní sezony budou v blízké budoucnosti běžným standardem.
Změna klimatu není jen neobvykle rychlá, ale také se vymyká tomu, na co jsou lidské organismy přizpůsobeny. Během lidské evoluce se průměrné teploty pohybovaly mnohem níže, než je tomu dnes, a rozhodně níže, než tomu bude v blízké budoucnosti. Klimatické změny, které nás potenciálně čekají, pokud nevezmeme vážně boj s globální změnou klimatu, jsou srovnatelné s největšími klimatickými změnami za posledních 65 milionů let. Dějí se ovšem za dobu kratší než jeden lidský život. Evoluční mechanismy, které teoreticky mohou zajistit fyziologickou adaptaci na vyšší teploty, by ovšem vyžadovaly dobu násobně delší, a probíhající změny tak jednoznačně přesahují adaptační kapacity lidského organismu. Přesto existuje šance, že dopady klimatických změn na své zdraví snížíme. To však jen v případě, že naším hlavním cílem bude zvládnout je společně, a ne zavírat před jejich existencí oči.
Autorka je lékařka pracující v oblasti veřejného zdraví.