Foto Alarm / Architekti bez hranic
Architekti bez hranic sdružují mladé architekty a architektky se zájmem o veřejný prostor a sociální přesahy architektury – věnují se znevýhodněným členům společnosti, bezdomovectví nebo ekologickým tématům. „Snažíme se zpřístupnit služby architektů všem, působíme třeba v mosteckém Chanově nebo v ostravské osadě Bedřiška,“ objasňuje ideu spolku jeden ze zakládajících členů Vojtěch Sigmund. Jeho členy a členky spojuje zájem o sociálně udržitelnou architekturu. „Sociální aspekty v architektuře jsou špatně uchopitelné a představitelné, proto se na ně zapomíná, ale my je považujeme takřka za nejdůležitější,“ doplňuje Vojtěcha další spoluzakladatelka Karolína Kripnerová. „Můžeme mít skvěle navržený ekologický pasivní dům, ale pokud nebude společnost jako celek dobře fungovat, tak je nám to skoro k ničemu.“
Cílem sociálně udržitelné architektury by podle Sigmunda a Kripnerové mělo být snižování zranitelnosti komunit a naopak podpora jejich emancipace, i proto pořádají ABH workshopy participativní architektury nejen v takzvaných vyloučených lokalitách. „Na tom, jak se společnost chová ke svým nejslabším členům, se ukazuje, jak je vyspělá,“ říká v podcastu architektka. A ukazuje se to i na tom, jak jsou uspořádány veřejné prostory. „Často se navrhují jako líbivé, skvělé, nové, ale pak jsou tam někteří členové společnosti opomíjeni či přímo vytlačováni jako například v prostranství za pražským Quadriem, kde nejsou lavičky, aby na nich nemohli přebývat lidé bez domova.“ Podobně špatným příkladem jsou třeba i tzv. gated communities, které architekti přirovnávají k nádoru, který se vytvoří uprostřed města.
Spolu s platformou Artyčok.tv Architekti bez hranic také natáčejí sérii dokumentů Architektura soužití. „Ukazujeme, že soužití skupin, které spolu na první pohled podle většinového názoru nemůžou fungovat, je ve skutečnosti možné,“ uvádí v rozhovoru umělec Janek Rous, který na projektu spolupracuje. „Nastavujeme tak trochu zrcadlo třeba českému vztahu k uprchlíkům, protože jeden z filmů je věnován mnichovskému centru, kde spolu koexistují místní a uprchlíci a je to přínosné pro obě strany,“ říká Rous. V podcastu rozebíráme nejen další díly série věnující se soužití majority a Romů či lidí bez domova, ale třeba i to jak a proč participovat a k čemu je to pro běžné občany i města dobré.
Líbil se vám tento díl Bulváru? Podpořte jejich vznik na https://www.darujme.cz/projekt/1205779
Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorkám na [email protected]