Foto Jasmin Sessler, Unsplash
Protože mi jednoho sobotního podvečera zkrachovaly všechny momentální plány, usedl jsem do kavárny a začetl se do důvodové zprávy, která obhajovala manželství coby výhradní svazek muže a ženy. Stalo se mi to víkend poté, kdy médii proběhla zpráva, že skupina 54 poslanců a poslankyň, jejichž průměrný věk je 52,5 let, předložila návrh ústavní novely právě v tomto znění. Jedná se o návrh, který v posledních letech přijali v Rusku, Maďarsku nebo na Slovensku, a který jde proti narovnání mých práv, práv mých kamarádů a kamarádek a dalších statisíců lidí v této zemi.
Máte aktuální data? A mohu je vidět?
Počítal jsem s tím, že s obsahem důvodové zprávy nebudu vůbec souhlasit. Mám totiž za to, že všichni mají mít stejná práva. Ona to mimo jiné říká ústava i mezinárodní úmluvy, kterými je naše země vázána. Obecně jsem měl za to, že právní řády liberálních demokraciích si zakládají na rovnosti občanů a jejich důstojnosti.
Důvodová zpráva se opírá o šestnáct studií. Většina z nich nevznikla v tomto století. Devět jich bylo napsáno dřív, než jsem se narodil, tedy před rokem 1999 včetně. Jedenáct pak bylo publikováno v době, kdy nikde na světě neexistoval na celostátní úrovni zákon o stejnopohlavním manželství. To mi přijde v argumentaci „proč chceme manželství jako svazek muže a ženy a nechceme manželství pro všechny,“ jako zásadní problém. Data logicky nemohla reflektovat, jakou kvalitu výchovy mohou zajistit stejnopohlavní manželské páry.
Naopak, existuje všeobecná většinová shoda na tom, že na vývoj dítěte má vliv mnoho faktorů, ale pohlaví rodičů mezi ně nepatří.
První zemí, která tuto právní úpravu přijala, bylo Nizozemí v roce 2001. Tento stát stále funguje, je ekonomicky prosperující a lidem se tam podle různých žebříčků žije velmi dobře. K žádnému rozpadu nizozemské společnosti tak po 21 letech existence manželství pro všechny nedošlo. Zázrak.
Důkazem zastaralosti některých studií, nechť je název jedné z nich: Men in Families: When Do They Get Involved? Volně přeloženo: Muži v rodině: Kdy se zapojí? Odpověď současníků by asi byla, muž se zapojuje od prvního dne, kdy se dítě narodí. Odpověď založená na datech z devadesátých let by mohla například znít, že „až se vrátí z práce, kde musí jako správná hlava rodiny vydělat těžký prachy.“
Konzervativní politici a političky se tváří, že svá tvrzení opírají o empirická data. Použité zdroje by jim mohly projít, pokud bychom se shodli, že je v pořádku ignorovat vědecké poznání 21. století. Ale představme si, jak nezodpovědné by bylo, kdyby stát rozhodoval třeba o bezpečnostních otázkách podle informací z roku 1999. Těžko by někomu prošlo, kdyby začal dnes hlásat, že s Ruskem bychom se měli zkusit kamarádit, protože prezident Jelcin působí jako fajn pán. A co na tom, že je tam de facto už 20 let Putin, pouze krátce zastoupen Medveděvem? Aktuální informace přeci k rozhodování nepotřebujeme. Minimálně to je logika důvodové zprávy, pod kterou se podepsali lidé z pěti politických stran včetně Aleny Schillerové (ANO), Lubomíra Metnara (ANO), Marka Bendy (ODS), Mariana Jurečky (KDU-ČSL), Jaroslava Foldyny (SPD) či Vlastimila Válka (TOP 09).
Jak změnit ústavní zákon? Stačí dezinterpretovat nesouvisející studie
Po úvodu otevírá důvodovou zprávu návrhu na ústavní novelu tato věta: „Empirický výzkum ukazuje, že děti nejlépe prospívají v péči svých sezdaných biologických rodičů.“ Článek Davida Ribara, na který se předkladatelé odkazují, sice byl výjimečně publikován v tomto století a zmíněná citace je skutečně závěrem jeho práce, ta bohužel není pro danou problematiku relevantní.
Ribar totiž srovnává, jak se daří dětem ve stabilním heterosexuálním manželském páru, jak u single mámy, kdy se tatínek s dítětem občas setkává, a jak v domácnosti, kde dítě s otcem kontakt neudržuje. Jinými slovy, o stejnopohlavních párech nepadne v článku ani slovo.
Takové užití studie je přinejmenším zavádějící. Z pohledu navrhovatelů je logické, že nepoužili žádnou studii (a že jich je!), která by srovnávala heterosexuální a homosexuální manželské páry. Tyto výzkumy totiž jasně ukazují, že oba typy párů jsou srovnatelně kompetentními rodiči. Jedna taková studie potvrzující tento závěr vyšla přitom v tom samém čísle odborného amerického časopisu The Future of Children, ve kterém vyšel Ribarův text, z nějž navrhovatelé čerpali. Stačilo tak v dokumentu sjet pouze o pár stránek níž, k textu Marriage and Family: LGBT Individuals and Same-Sex Couples od Garyho J. Gatese, a navrhovatelé by si ušetřili ostudu.
Argumentace studií, která v manželství pro všechny problém nevidí
Hodnotovou část důvodové zprávy návrhu ústavní novely zakončují poslanci a poslankyně citací z práce Charlotte J. Patterson. Zde však došlo k dezinterpretaci. Ať už šlo o úmyslné, či nezáměrné posunutí významu, výsledkem je, že v oficiálním návrhu zákona zvolení zástupci brání institut manželství coby svazek muže a ženy citacemi psycholožky, která naopak jako jedna z prvních prolomila ve vědě tabu, že vývoj dítěte negativně ovlivňuje, pokud jej vychovává stejnopohlavní pár. Výzkumné závěry Patterson přitom nejsou ve vědecké obci nijak ojedinělé. Naopak, existuje všeobecná většinová shoda na tom, že na vývoj dítěte má vliv mnoho faktorů, ale pohlaví rodičů mezi ně nepatří.
Díky práci redaktorů Jana Moláčka a Prokopa Vodrážky z Deníku N jsme se v uplynulých dnech v souvislosti s návrhem ústavní novely dozvěděli dvě důležité věci. Za prvé, oba akademici (Ribar i Patterson), jejichž slova byla překroucena, s takovým nakládáním se svými studiemi nesouhlasí. Psycholožka Patterson dokonce Deníku N řekla, že její práce neslouží jako opora pro diskriminaci. Za druhé, důvodová zpráva byla z velké části obšlehnutá od Aliance pro rodinu. Tu vede Jana Jochová, která před pár lety řekla, že by jí bylo milejší, kdyby její syn raději zůstal sám, než aby žil v homosexuálním partnerství. Ta „odmítá nařčení z překrucování studií,“ američtí vědci totiž neumí česky a neví, kdo jim, co řekl, uvedla pro Televizi Seznam.
Vedle toho zveřejnila Aliance pro rodinu na svém webu zprávu, kde reagovala na odhalení svých manipulačních technik. Na ty vedle Deníku N upozornila na svém Twitteru také poslankyně Barbora Urbanová (STAN), která se mnou problematické části důvodové zprávy předtím konzultovala. Aliance na webu tato zjištění ale relativizuje a opět ukazuje svoji neschopnost pracovat s informacemi. A to třeba i tím, když zmiňují, že jsem nedostudovaný, což pravda není.
Hlavně se z toho nezbláznit
Byť je současný návrh ústavní novely o zakonzervování manželství jako svazku muže a ženy pro mnohé příslušníky generace Z, jako jsem já, smutnou událostí, budiž nám útěchou, že v roce 1999, kdy jsem se narodil, nebylo manželství pro všechny vůbec nikde. Za dobu mého života se však téma společensky i právně výrazně posunulo. Stejnopohlavní sňatky nyní může uzavřít více než polovina občanů Evropské unie a existuje ve více než třiceti zemích po celém světě. A podpora zrovnoprávnění stejnopohlavních párů se s klesajícím věkem zvyšuje. Můžeme tak doufat, že toto je poslední záchvěv konzervativních, především starších mužů, kteří svůj světonázor opírají o důvodovou zprávu, jež stojí na překroucené interpretaci vědeckého poznání devadesátých let 20. století.
Autor je politolog a student práv.