Foto PxHere, Creative Commons CC0
V posledních několika týdnech se v mediálním prostoru můžeme setkat s otázkou, zda je na místě nějakým způsobem chránit hotovostní platby. Zásluhu na rozpoutání této debaty má senátorka Jitka Chalánková, která je předkladatelkou návrhu novely Listiny základních práv a svobod, jejímž cílem je zakotvit právo platit své závazky v hotovosti. Vedle debaty, jestli je vhodné takovou věc dávat přímo do ústavy nebo ne, se rozvířila i debata, jestli vůbec je na místě mít v právním řádu povinnost akceptovat hotovostní platby. Kdo má mít právo volby platebního prostředku? Případně máme nechat volný průběh vývoji, který pravděpodobně bude směřovat k postupnému omezování hotovostních plateb a jejich postupnému zániku?
Soukromí a nezávislost
Elektronická stopa je důležitým aspektem bezhotovostních plateb. Čím více elektronicky platíme, tím více údajů dáváme bance či karetním společnostem. Jsou to údaje o tom, co nakupujeme, ale i o tom, kde se pohybujeme. Údaje, které mohou být využity k marketingu, ale třeba i ke kontrole pohybu. Mnozí si možná vzpomenou na počátek pandemie, kdy bylo z dat o platbách kartou zjišťováno, že turisté navrátivší se z Itálie hromadně nedodržují povinnou karanténu a „courají“ po nákupech. K tomu byly použity informace o platbách v Itálii a následně v ČR poskytnuté v anonymizované formě bankami. Zde by si jistě zasloužila rozvést otázka, jestli banky mohou data svých zákazníků, byť v anonymizované podobě, předávat komu se jim zlíbí, to ale ponechme stranou.
Peníze na bankovních účtech se tak v rukou státu mohou změnit v rukojmí či donucovací nástroj. Zejména pak v kombinaci s omezováním svobod při různých nouzových stavech, které v poslední době nebezpečně zdomácněly i u nás.
Zájem o data z plateb kartou má samozřejmě mnoho dalších subjektů – pojišťovny, zaměstnavatelé, marketingové agentury, finanční úřady a další a další. Můžeme se samozřejmě spoléhat, že banky naše data ochrání, nicméně znovu a znovu se potvrzuje, že svá data nejlépe ochráníme tak, že vůbec nevzniknou. V neposlední řadě nezapomínejme ani na banky samotné a jejich vyhodnocování ratingu klientů například při schvalování půjčky či hypotéky. To už pak stojí za to se zamýšlet nad tím, za co platíme, abychom si rating nepoškodili.
Mince a bankovky
Mince a bankovky mají ještě jedno důležité specifikum oproti elektronickým penězům na účtu. K jejich držení nepotřebujete žádnou třetí stranu. Když vypadnou platební systémy nebo elektřina, tak stále zaplatíme. Jsme svobodnější v nakládání s penězi i v jejich držení. Nepotřebujeme žádného prostředníka. Zůstatky na účtech mohou být podrobeny například záporným úrokovým sazbám s cílem stimulovat spotřebu, ale mohou být využity i k politickému nátlaku.
To ukazuje kanadský příklad z doby pandemie. Podle analýzy serveru money.co.uk z roku 2021 zohledňující několik různých faktorů bezhotovostních plateb je Kanada nejvíce bezhotovostní ekonomikou světa. Na přelomu loňského a letošního roku zde probíhaly veliké protesty proti opatřením souvisejícím s bojem s pandemií, do nichž se zapojilo i velké množství řidičů kamionů, kteří zablokovali důležité hraniční přechody nebo křižovatky ve velkých městech. Ať už si ale o protestujících a jejich důvodech myslíme cokoli, tak je nesporné, že zásah proti nim, kvůli němuž byl vyhlášen nouzový stav, byl velmi tvrdý. Jeho součástí bylo i zmrazení účtů a kryptopeněženek protestujících, a to bez povolení soudu. Kanadská vicepremiérka a ministryně financí Chrystia Freeland se nechala slyšet, že ti, kteří by protestujícím zasílali peníze například v crowdfundingových kampaních, mohou být postiženi na základě protiteroristické legislativy.
Peníze na bankovních účtech se tak v rukou státu mohou změnit v rukojmí či donucovací nástroj. Zejména pak v kombinaci s omezováním svobod při různých nouzových stavech, které v poslední době nebezpečně zdomácněly i u nás.
Život bez účtu
To, s čím lze s odpůrci ochrany hotovostních plateb souhlasit, je tvrzení, že dlouhodobě roste počet bezhotovostních transakcí a klesá podíl těch hotovostních. Mít zřízen bankovní účet a k němu platební kartu je pro většinu lidí zcela běžné a často si neumí představit, že jsou lidé, kteří z různých důvodů účty nemají a bezhotovostně neplatí. Někdy jde o volbu svobody či soukromí z důvodů uvedených výše, často jde ale o čistě pragmatické důvody.
Stanislav je starobní důchodce, který žije v malé obci na Vysočině. Důchod si vybere vždy osmého v měsíci na poště a poplatí vše v hotovosti složenkami. Nemá bankovní účet ani kartu. Mít účet mu nedává smysl, nemá internet a v kapse nosí jen „hloupý“ mobilní telefon. Nejbližší bankomat je v městečku dvacet minut jízdy autobusem, protože pobočku banky v obci zavřeli před měsícem, aby dle slov banky „vyšli vstříc potřebám zákazníků, kteří chtějí s bankou komunikovat z pohodlí domova.“ Stanislav nemá „chytrý“ mobil, a tedy ani aplikaci na internetové bankovnictví, takže by za poplatky za potvrzovací SMS, které banka vybírá (a i ty bude brzy rušit ), zaplatil víc než za platby složenek.
Nedávno si ošklivě zlomil nohu a poslali ho na vyšetření do pražské nemocnice. Půjčil si od souseda auto a vyrazil. Na místě zjistil, že zaparkovat před nemocnicí může jen v modré zóně a když není rezident, tak potřebuje chytrý mobilní telefon a zaplatit elektronicky. Zaparkoval tedy mnohem dál, kde šlo platit hotově, a do nemocnice se dobelhal pár set metrů o francouzských holích. Když si zranění doléčoval, rozhodl se zažádat o příspěvek, který jeho zdravotní pojišťovna slibovala na rekondiční cvičení. Bohužel ale příspěvek se vyplácí jen bezhotovostním převodem, takže si nakonec vše zaplatil ze svého.
Marie to s technologiemi naopak umí. Chytrý telefon odkládá asi jen tehdy, když se musí postarat o svoji malou dceru, kterou sama vychovává. Mariiným problémem jsou ale exekuce. Měla bankovní účet, ten ale exekutor obstavil už před lety. Rodičovskou i dávky na bydlení si tak musí vyzvedávat v hotovosti na poště, jinak by skončily na obstaveném účtu. I když jde o platby, které by exekutor neměl zabavit, tak když se jí to před lety stalo, trvalo pak několik měsíců, než peníze dostala zpět. To si s napjatým rozpočtem dovolit nemůže. Když hledala brigádu, aby si přivydělala, tak jí řekli, že výplatu posílají jenom na účet. Ohradila se, že podle zákoníku práce musí zaměstnavatel zaměstnanci umožnit výplatu mzdy v hotovosti, ale odpovědí jí bylo jen pokrčení ramen a sdělení, že ještě zaměstnanec není a s takovými požadavky ani nebude. Zkoušela zažádat o tzv. chráněný účet, nicméně bylo to tak složité a navíc závislé na samotném exekutorovi, který se k ničemu neměl, až to vzdala. Nedávno vyrazila s dcerou na výlet vlakem, chtěla si ve vlaku objednat občerstvení, ale šlo to jen přes mobilní aplikaci a platbu kartou, kterou nemá. Naštěstí se nad nimi ustrnul jeden pán, který občerstvení koupil a vzal si od ní hotovost.
Dva příběhy složené z reálných zkušeností lidí, kteří z dobrých důvodů nepoužívají bankovní účet a setkávají se s různými omezeními, které jim znepříjemňují život. Dle dat Českého statistického úřadu ve skupině seniorů nad 65 let nepracovalo s internetovým bankovnictvím v roce 2021 téměř 75 procent. K 30. 6. 2022 podle statistiky České exekutorské komory byla minimálně jedna exekuce vedena proti 683 239 občanům. Exekuce vedená na bankovní účty je přitom dle zákona prvním způsobem provedení exekuce. Pokud tito lidé nemohou využívat například bankovní účet někoho jiného, jsou na tom podobně jako paní Marie.
Život bez účtu ovšem s sebou nepřináší jen problémy. Je třeba připomenout, že pro řadu lidí je problematický naopak život s účtem spojený s bezhotovostními platbami, protože hůře kontrolují své výdaje. Představa o množství peněz vydávaných za zboží a služby je u pípnutí kartou přeci jen jiná, než při vysázení bankovek a mincí na pult. Problém to opět může být zejména u nízkopříjmových skupin obyvatel, kteří se tak mohou snáze dostat do dluhů, zejména pokud k placení využívají různé těžko srozumitelné produkty typu kreditních karet. Ostatně to je i jedním z důvodů aktuální snahy uzákonit ochranu přístupu k hotovosti ve Velké Británii, která se potýká s prudkým úbytkem poboček bank i bankomatů, což snižuje dostupnost hotovosti.
Ochrana hotovosti
Hotovost má v naší společnosti svou důležitou roli a poskytuje možnost skutečně nediskriminačního nákupu zboží a služeb všem občanům bez rozdílu. Ačkoli v tuto chvíli u většiny nákupů lze hotovostní platby stále využívat, tak trend k bezhotovostní ekonomice je zřejmý a bez regulace lze očekávat, že bychom v poměrně krátké době byli ekonomikou podobně bezhotovostní jako severské státy. Na tomto trendu není nic špatného, dokud je svobodnou volbou těch, kdo platí bezhotovostně. Je proto třeba, aby zůstala zachována široká akceptace hotovosti a trend nevedl ke ztěžování života významné části občanů, navíc těch nejzranitelnějších, jako jsou senioři či lidé v exekucích.
Jak by tedy měla regulace vypadat? Nový článek v Listině dle návrhu skupiny senátorů v čele s Jitkou Chalánkovou je sice na první pohled účinným řešením, už teď je ale zjevné, že vyvolává zbytečný odpor tím, že jde o změnu ústavy a fakticky formulaci nového lidského práva. V tomto pak zaniká argumentace pro ochranu hotovosti, kterou je možné realizovat na úrovni běžného zákona, jenž zároveň umožní mnohem lépe zohlednit racionální výjimky z obecné povinnosti hotovost akceptovat.
Když už jsme u debaty o doplnění ústavy, nabízí se otázka, zda by nebylo na místě zakotvit spíše obecnější úpravu ochrany občanů před hrozbou digitálního vyloučení, pokud z různých důvodů nemohou či nechtějí využívat konkrétní digitální technologie, tedy ústavní základ práva na analogická řešení a ochranu před digitálním vyloučením.
Pokud uvažujeme, jak právo platit hotově upravit, tak si především musíme říci, že už dávno upraveno je. Zákon o oběhu bankovek a mincí obsahuje v § 5 povinnost každého přijímat k úhradě závazků bankovky a mince, dokonce v trestním zákoníku máme v § 239 trestný čin ohrožování oběhu tuzemských peněz, u něhož za bezdůvodné odmítání tuzemských peněz hrozí až šest měsíců vězení. Problém je, že u běžných případů odmítání hotovosti, které nedosahují intenzity trestného činu, dnes chybí sankce, která by umožnila povinnost vynutit.
Proto Rada vlády pro lidská práva schválila v dubnu 2021 podnět zpracovaný neziskovou organizací Iuridicum Remedium, který požaduje zavedení sankcí za odmítání hotovosti. Během přijímání podnětu se nicméně znovu objevil problém výkladu právní normy, kdy se již řadu let Česká národní banka nemůže shodnout s ministerstvem financí na výkladu toho, jak rozsáhlá vlastně povinnost přijímat hotovost je. Na základě toho bylo během dvou společných jednáních dohodnuto, že je třeba přijmout komplexnější novelu zákona o oběhu bankovek a mincí.
Tato novela by měla zohlednit nejen povinnost hotovost přijímat a sankce za její nepřijímání, ale i případné výjimky z tohoto pravidla, které lze akceptovat například u různých dálkových obchodů bez fyzického předávání zboží. Záměr zpracovat a schválit novelu byl vložen do Výhledu legislativních prací vlády pro léta 2023–2025 s tím, že by k předložení novely mělo dojít do konce roku 2023. Jistě lze očekávat silný tlak zejména podnikatelských svazů na širokou formulaci výjimek. Právě zde bude nutné dostatečně silně nechat zaznít argumenty pro ochranu práva platit hotově. Věřím, že do této obhajoby se zapojí i senátoři podepsaní pod současným návrhem na změnu Listiny základních práv a svobod.
Autor je výkonný ředitel Iuridicum Remedium a advokát.