„Na zimu jsme připraveni!“ Vyprázdněná politická hesla české domácnosti nezachrání

Poslední výroky premiéra Petra Fialy na tiskové konferenci po jednání vlády ze 17. srpna se zřejmě zapíšou do historie podobně neslavně, jako dvacet let staré povodňové vyjádření pražského primátora Igora Němce (rovněž z ODS): „Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná.“ Poslední prohlášení předsedy vlády o tom, že jsme na zimu připraveni, ale nesvědčí jen o Fialově ztrátě kontaktu s realitou. Ukazují, že tváří v tvář nastupující sociální krizi selhává politická reprezentace jako celek.

Gesta nestačí

Podle posledních zveřejněných dat Českého statistického úřadu stoupla meziroční míra inflace v Česku v červenci na 17,5 procenta, což je o 0,3 procentního bodu více než v červnu, kdy byla na hodnotě 17,2. Spotřebitelské ceny přitom vzrostly už třináctý měsíc v řadě. Experti zároveň varují, že tempo nárůstu cen, zejména energií, v nadcházejících měsících ještě zrychlí.

Vláda by například mohla přistoupit k okamžité automatické valorizaci životního a existenčního minima podle inflace.

Vláda však dosud nerozhodla o konkrétní podobě a rozsahu pomoci domácnostem nejen v souvislosti s obecnou inflací, ale ani v souvislosti s explozivním růstem cen energií. Jen se v obecných rysech usnesla, že chce dotovat dodavatele energií, kteří následně zohlední dotaci jako slevu v zálohách, případně ve vyúčtování pro konečné odběratele. Chce prý také odpouštět poplatky za obnovitelné zdroje. Valná většina této pomoci ale má přijít až v příštím roce.

Podle premiéra nicméně není důvod k obavám či zbytečnému spěchu. Na tiskové konferenci a následně také na svém twitteru se nechal slyšet, že „občané zaplatí maximálně 30 procent (v Praze 35 procent) svých příjmů za bydlení, včetně všech poplatků za energie, vodu a teplo“. Veškeré náklady na bydlení nad třicet procent jejich příjmů je prý stát občanům připraven uhradit, a to prostřednictvím příspěvku na bydlení.

Některá média následně premiéra upozornila, že při svém chlácholení veřejnosti pozapomněl na to, že tyto dávky jsou v současnosti zastropovány tzv. normativními náklady. Tedy že například v Praze (kde jsou stanovené normativy největší), může dosáhnout maximální částka příspěvku na jednotlivce v nájemním bydlení maximálně na 10 121 korun bez ohledu na to, kolik jednotlivec za nájem a další poplatky spojené s bydlením platí. V jiných situacích je pak maximální výše příspěvku ještě podstatně níže. Normativní náklady byly navýšeny naposledy letos v lednu a poslední vývoj růstu cen nákladů vůbec nezohledňují.

Úřady práce, které by dávky měly vyplácet, se navíc podle informací médií blíží kolapsu kvůli náporu žadatelů o podporu, špatným pracovním podmínkám a nedostatečnému personálnímu obsazení. Sociální pracovníci zároveň potvrzují, že vyplácení dávek na řadě míst, včetně Prahy, nabírá mnohaměsíční zpoždění. Na této situaci nic nezměnilo ani drobné zjednodušení formuláře jedné dávky, kterým se premiér na tiskové konferenci také pochlubil.

Co dělat?

V reakci na blamáž na tiskové konferenci se premiér následující den nechal slyšet, že vláda v nejbližší době zváží úpravu normativů na bydlení a možná je již od října zvýší. Dalo by se ale namítnout, že vláda, a především pak ministerstvo věcně příslušné za řešení sociálních věcí, by vzhledem k závažnosti situace měly přijít s celou řadou podstatnějších návrhů, které by mohly směřovat především k napravení politik z minulých desetiletí, jež vedly k demontáži sociálního státu. Ten totiž teď bude velká část populace potřebovat.

Vláda by například mohla kromě automatického zvyšování normativů na bydlení přistoupit i k okamžité automatické valorizaci životního a existenčního minima podle inflace. I přes nedávné zvýšení totiž životní minimum pro jednotlivce činí od července pouhých 4620 korun a existenční minimum dokonce jen 2980 korun. Vláda by také mohla odstoupit od v předchozích letech přijatých politik zpřísňování podmínek pro výplatu příspěvku na živobytí a omezování výplat doplatku na bydlení. Strany vládní koalice by se rovněž mohly snažit řešit hanebné podmínky státních zaměstnanců na úřadech práce. Takové řešení by muselo zahrnovat nejen zásadní zvýšení platů úředníků, ale také jejich počtu a kvality – tak, aby jejich podmínky odpovídaly roli „lidí v první linii“, kterou v době sociální krize úřady práce nepochybně budou hrát.

Jenže takové změny by vyžadovaly víc, než aby premiér navázal kontakt s realitou, v níž žije většina společnosti. Vyžadovaly by odhození vyprázdněných politických hesel i dogmatických brýlí, jimiž se dosud vyzbrojovala současná politická reprezentace. Je přitom možné, že starým heslům o malém státu a potřebě přísnosti na chudé stále část politické reprezentace i jejích voličů věří. Dobové výzvy, které si tato vláda nevybrala, si však žádají bolestivou reformaci. Bez ní není možné se na zimu doopravdy připravit.

Autor je antropolog.