Foto Alarm / Beseda u Bigbítu
Pro své vůbec první živé vysílání zavítala posádka podcastu Soundsystém na festival Beseda u Bigbítu. Pohodu horkého srpnového odpoledne jsme záměrně narušili tématem, které je bolestivě aktuální – omezování svobody interrupcí, které se děje například v USA, Polsku nebo na Slovensku. Michaela Peštová a Karel Veselý si k debatě pozvali historičku, hudebnici a publicistku Pavlu Johnsonovou a společně probírali, jak se téma interrupcí odráží v historii i současnosti populární hudby.
V roce 1965 dvaadvacetiletá americká studentka umění Joni Anderson zjistila, že je těhotná, poté, co ji opustil partner. Byla to doba, kdy bylo společensky nepřijatelné mít jako svobodná žena dítě a zároveň neexistovala možností jít legálně na interrupci. Anderson dítě porodila, ale protože se o ně nemohla starat, dala ho k adopci. O rok později se vdala a stala se z ní Joni Mitchell – pod tímto jménem pak rozjela hudební kariéru a stala se jednou z nejslavnějších písničkářek v historii.
O jejím nechtěném mateřství nikdo nevěděl až do poloviny devadesátých let, kdy ho vypátrali bulvární novináři, a fanoušci zpětně dostali šanci reinterpretovat některé její slavné písně, které se nyní dají číst jako vyrovnávání se s tím, co se jí stalo v mládí. „Mitchell se ze svého příběhu vyzpívávala celou svoji kariéru, a když se s dcerou po třiceti letech konečně setkala, prohlásila, že přestala mít potřebu tvořit,“ říká Michaela Peštová. Příběh Joni Mitchell považuje za symptomatický pro zobrazování interrupcí v historii popu. „Pro ženu ale nemusí být interrupce jen veliká tragédie, ale často i happy end, který si zaslouží všichni zúčastnění v rovnici,“ dodává.
Když americký ústavní soud letos v červnu zrušil precedens Roe vs. Wade z roku 1973, zvrátil tak jeden z nejdůležitějších výdobytků sexuální revoluce šedesátých let. Federální zákon o přístupu k potratům byl důležitým pilířem práva žen nakládat svobodně se svými těly a jeho zrušení nahrává konzervativním silám, které se snaží omezit ženskou rovnoprávnost. „Existuje slavný obraz od umělkyně Barbary Kruger, která udělala na konci osmdesátých let dvojbarevný portrét ženské tváře s nápisem ‚Tvoje tělo je bitevní pole‘. Teď Kruger obraz přepracovala a nově tam napsala: ‚Kdo je v Americe vrahem po zrušení Roe vs. Wade?‘,“ připomíná Pavla Johnsonová, jak se bitvy kulturních válek znovu přesunuly do oblastí, kde se zdály být už vyhrané.
„Písně o potratech vždy narážely na regulativní mechanismy uvnitř hudebního průmyslu, který odmítal potenciálně kontroverzní témata. Pocítila to ještě na konci devadesátých let zpěvačka Robyn, jejíž deska My Truth nemohla vyjít nikde jinde než ve Švédsku, protože obsahovala písně o její zkušenosti s interrupcí,“ říká Karel Veselý. Ve stejné době o tomto tématu mohli zpívat jen alternativní rockeři, kteří o rozhodnutí dívky jít na potrat mluvili z pozice vlastní ublíženosti. Výjimkou byli rappeři jako Tupac nebo Digable Planets, kteří byli schopní nahlédnout širší kontext takových rozhodnutí. „Nezajímá je život, jen chtějí ovládat ženské tělo,“ rapují druzí jmenovaní v písni La Femme Fétal.
Z prostředí rapu nakonec pochází i nejzuřivější reakce na aktuální změnu protipotratových zákonů za oceánem. „Nasrat na vás a vaše dvojí standardy,“ vzkazuje rapperka Latto ve skladbě Pussy, kterou vydala pár dnů po rozhodnutí ústavního soudu. Podobně ostře se proti omezení ozývají i v Polsku (Siksa, Brodka) nebo na Slovensku (Katarzia). „Je zásadní, že se toto téma v popu objevuje. Díky písním slyšíme, co to reálně pro ženy znamená. Je důležité, aby se o interrupci nemluvilo jen jako o tragédii,“ říká v debatě Michaela Peštová.
O čem je píseň Heleny Vondráčkové Dvě malá křídla tu nejsou? Jak o potratech zpívala v osmdesátkách Madonna nebo o dekádu později Kurt Cobain? A objevuje se téma potratů v popu poslední roky více než dříve? Pusťte si nový díl diskusního podcastu o hudbě Soundsystém. Pokud chcete držet krok se Soundsystémem a poslechnout si hudbu, o které je řeč, sledujte kurátorovaný playlist na Spotify.