Foto PublicDomainPictures.net, CC0 1.0
V Československu i samostatném Česku v minulosti docházelo ke sterilizaci převážně romských žen bez jejich informovaného souhlasu. Oběti těchto nezákonných praktik se spravedlnosti dočkaly až minulý rok, kdy parlament schválil zákon o odškodnění. Podobné snahy existovaly už za vlády Bohuslava Sobotky, kdy s návrhem zákona přišel tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Byl ale odmítnut. Ještě dříve, už na počátku tisíciletí, se případy nedobrovolných sterilizací zabýval tehdejší ombudsman Otakar Motejl. Úspěšný pokus nicméně proběhl až v posledním roce Babišovy vlády, kdy návrh předložily tehdejší vládní strany spolu s opozičními KDU-ČSL a TOP 09. Podle návrhu by se ženám, které podstoupily nedobrovolnou sterilizaci mezi lety 1966 a 2012, mělo vyplácet odškodné ve výši 300 tisíc korun. Rozhodnutí se týká až čtyř set osob. Bohužel spousta obětí se rozsudku nedožila.
Hlavní problémy vidí autoři dopisu v nedodržení zákonné lhůty a neuznávání jiných důkazů, než je zdravotnická dokumentace.
Nový zákon samozřejmě dotčené ženy, které se spravedlnosti dožadovaly, i jejich podporovatelé vítají. „Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií, jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti,“ píší aktivisté v otevřeném dopise. Praktická implementace zákona o odškodnění je podle nich ale problematická. Hlavní problémy vidí autoři dopisu v nedodržení zákonné lhůty a neuznávání jiných důkazů, než je zdravotnická dokumentace. Samotné znění zákona sice umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, dosud ale není znám případ, kdy by byl uznán i jiný důkaz. Tento bod je problematický mimo jiné proto, že řadě obětí byla zdravotnická dokumentace skartována.
Problémy s uplatněním zákona v praxi dokazují i data. Z 261 podaných žádostí jich bylo dosud rozhodnuto 74 a z toho pouze 35 pozitivně, což není ani polovina. Aby byl proces vyřizování efektivnější a pro dotčené ženy příznivější, navrhují pisatelé v dopise předsedovi vlády Petru Fialovi a ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi následující řešení: nejúčinnější by podle nich mělo být navázání větší spolupráce mezi úřady, jež žádosti posuzují, a odborníky, kteří se tématu dlouhodobě věnují. Důraz by měl být kladen i na dodržování zákonné lhůty 60 dnů na vyřízení žádosti, což se často neděje. Rovněž není přijata metodika, která by určila, zda nepřímý důkaz stačí k uznání nároku či nikoliv.
Signatáři, mezi které patří mimo jiných jedna z poškozených žen, aktivistka Elena Gorolová nebo sociolog Fedor Gál, věří, že adresáti vezmou jejich připomínky v potaz a současný neuspokojivý stav bude brzy napraven.